Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>

(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2857)
55% Inscenaci scházel sevřenější tvar, a především přesnější režijní vedení herců. O. Dvořák a M. Procházka sice dokázali svoje nelehké postavy "uhrát", nicméně zejména u Toma Ripleyho jsem postrádal věrohodnější vykreslení rozporuplnosti této postavy, což však bylo v tomto případě evidentně dáno jejím režijním uchopením. Nejvěrohodnější postavu s adekvátním vývojem tak vytvořila M. Hausnerová coby Marge. Vedlejší role pak byly režií odsouzeny pouze k figurkaření. Oceňuji výtvarné řešení a hudební složku.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2857)
45% Na inscenaci se podepsalo dle mého názoru především mylné obsazení Z. Benešové do role Blanche, typově se totiž této postavě naprosto vzpírá. To byl také hlavní kámen úrazu, od něhož se odvíjelo další vnímání nejen jejího výkonu, ale i celé inscenace, které se nepodařilo dojít k meritu věci. Snad jen M. Vykus se aspoň na dosah přiblížil k postavě Stanleyho a L. Fischerová ke své Stelle. Inscenaci jako celek však vnímám rozpačitě.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2857)
Modelová hra Homevideo má svoji neocenitelnou hodnotu. Ukazuje, jak lehkovážně nejmladší generace (ovšem v realitě rozhodně nejen ta) zachází se svými nejcitlivějšími osobními daty, jaký vztah má k intimitě, a jak díky sociálním sítím a liknavému přístupu dospělých může snadno dojít k velké lidské tragédii. O. Dvořák v hlavní roli provádí svoji postavu velkým vývojovým obloukem od bezstarostného teenagera k totálně deprivované osobnosti, na níž se osudově podepsala kyberšikana. Škoda, že Dvořákův výkon zeslabují vedlejší, režijně jen zběžně načrtnuté, postavy.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2857)
75% Inscenaci vnímám jako jeden z možných způsobů směřování NS, s níž si vedení D. Špinara zatím nevědělo rady. Její nevábný prostor totiž přímo vybízí k podobným experimentům. Navštívil jsem druhou premiéru v den, kdy šel Národní třídou pochod proti "AB", což byla zajímavá přidaná hodnota. Vždyť i Návštěva dává nahlédnout do světa zmarněných lidských nadějí a deziluzí... J. Frič naštěstí inscenaci režíruje se sobě vlastním humorem a nadhledem, takže divák neodchází se zklíčeným pocitem, přestože mu do smíchu nad tím, kam listopadové ideály dospěly, rozhodně není. Herecky silné a přesvědčivé.
(zadáno: 2.2.2019, počet hodnocení: 1364)
75 %. Inscenace oplývající velmi originální atmosférou s halucinogenním a psychedelickým oparem, která sugestivně dotváří děj a diváka svede uvést do obdobně snového transu, v jakém se nachází titulní postava. Tleskám herecké souhře, ne právě lehkou formu stylizace se daří všem po celou dobu obdivuhodně udržet. Nevšední zážitek, po kterém jsem divadlo opouštěla v dosud nepoznaném, podivuhodném rozpoložení.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
Milý hudební doplněk náročného repertoáru DvŘ. Nostalgickému ohlédnutí za dobou "filmů pro pamětníky" dodala V. Žehrová příjemnou inscenační vizáž, kterou obohacuje občasnými bulvárnějšími informacemi o někdejších filmových idolech. Sehraná čtveřice účinkujících na sebe evidentně slyší, takže se adekvátně doplňuje a vytváří tu pravou "swingovou pohodu". Inscenace se sice do historie tohoto divadla nijak výrazněji nezapíše, nicméně svůj účel splňuje.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
B. Hančilová napsala hru zabývající se nebezpečím, které útočí na vybrané sociální skupiny obyvatel. Dříve se jednalo zejména o tzv. "šmejdy", dnes však toto riziko nabralo extrémnější podobu a atakuje nás velmi rafinovaně všemi možnými způsoby. Inscenace A. Bolfové se na tuto problematiku dívá odlehčenou formou, přesto se z ní nevytrácí její naléhavost. Zajímavou příležitost vnuka, který musí splňovat nejednoduché úkoly, jež na něj klade společnost a zaměstnavatel, a který je postaven před problém svého dědy, jenž se dostal do spárů radikálů, P. Buchta využil s přehledem. Herecky vyrovnané.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
75% Zdařilá dramatizace K. Tučkové, která sice mohla v první části pracovat s větší zkratkou, nicméně i tak se jí podařilo vytvořit adaptaci poskytující souboru zajímavé příležitosti. Reálie vesnického života byly vykresleny přesvědčivě, postrádal jsem jen větší důraz na Eliasovu genialitu, o níž se divák dozvídá často jen zprostředkovaně. D. Gombár vytvořil inscenaci s mnoha sugestivně zpracovanými scénami, která v druhé části graduje a přechází do strhujícího finále. Inscenaci herecky vévodí J. Erftemeijer, T. Červinek a A. Buršová. D. Gombár se se Švandovým divadlem nemohl rozloučit lépe.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
75% Inscenace je syntézou přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology, dokáže tvárně pracovat s hlasem, a detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce. Malý princ Studia Dva je pastvou pro oči, uši i duši. Malou pihou na kráse je snad jen počáteční přílišná akčnost hlavního hrdiny, kterou má na svědomí režie.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
Ani se mi nechce věřit, že ten samý autor napsat vynikající Sonátu pro lžíci. Dramatik se snaží divákovi sugerovat myšlenku, že jde o hru postihující završující životní etapu Heleny Rubenstein. Ano, jenže ji každou replikou bulvarizuje, aniž by se tuto osobnost snažil postihnout v širších souvislostech. Hra je pouze sledem výstupů, scén, jež na sebe kontinuálně nenavazují. Dost možná by zde pomohlo výrazné krácení a dramaturgické propojení scén, ovšem to by asi tvůrci narazili na autorská práva. Začarovaný kruh… Nejvěrohodněji zpracovaná postava pro mě zůstala E. Arden M. Steinsmasslové.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 1364)
65 %. Svébytně poetická inscenace, která nezpřítomňuje jen obsah Havlových dopisů a kontexty doby, ale také nálady jejich pisatele i jeho představy o tom, v jakém rozpoložení je asi čte paní Olga. Duo SKUTR opět čaruje s obrazovými metaforami - některé mě dojaly, jiné pobavily a několik jsem přes veškerou snahu o napojení se nerozklíčovala. Diváckou spolujízdu na vlně hereckého empatického souznění zbržďoval místy pocit, že křehkost a intimita slov se přece jen poněkud vzpírají velkoformátovému jevišti a komornější prostor by jim umožnil citelnější rezonanci.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2857)
65% Pro autory byla Trnkova Zahrada inspirací, tvůrci přiznávají, že jde o koláž jejich vzpomínek na dětství a na to, jak zahradu a její svět vnímali. Je pravdou, že se jim podařilo i v mém případě evokovat z mysli dávno vytěsněné vzpomínky, což považuji za největší klad této novinky, poněvadž podobně musí do jisté míry působit i na ostatní diváky. Problém vnímám v přehršli vjemů a nápadů, kterých se tvůrci nechtěli vzdát. Ani by nevadilo, že jsem některým nerozuměl, každý má své vzpomínky, s nimiž se druhý nemusí identifikovat, jen by chtělo některé více rozpracovat, i když na úkor jiných.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Vždy se vyplatí dívat na značku agentury, pod níž je zájezdová komedie uváděna. V případě Pantheon production se mi osvědčilo, že i když jde o vyloženě odpočinkový titul, tvůrci k němu přistupují profesionálně a snaží se ho divákovi naservírovat, pokud možno, v co nejlepší kvalitě. To platí i v případě inscenace Nalevo od výtahu. Režisér P. Svojtka se sice snažil z textu vytěžit maximum humoru, vycházel však z daných situací a dbal na to, aby byl výsledek prost pitvořivých a neadekvátně přehrávaných momentů. Jedná se o kvalitní inscenaci vhodnou na pročištění hlavy od problémů všedního dne.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Ano, jde o inscenaci, která je objektivně zpracována velmi profesionálně, herecky podle režijních instrukcí naplněná až po okraj, nicméně i přesto působí podivně sterilně. Ještě silnější rozpačitý dojem jsem měl z předešlého Snu v červeném domě. Dost možná se jedná o porodní bolesti nového směřování Divadla v Dlouhé, které léta pěstovalo úplně jinou poetiku, než se kterou je nyní konfrontováno (a s ním i diváci). Možná se ale také jedná jen o potíž autorských inscenací SKUTRu, poněvadž například u Čechovova Racka k onomu protnutí poetik došlo. Odpověď na tyto úvahy jistě přinesou další sezóny.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Hru F. Zeller znám velmi dobře z opakovaného zhlédnutí verzí Divadla Letí a NDM. Hlavním problémem "diskové" verze je režijně-dramaturgická neukotvenost (nechci užít slova nepochopení), která z již tak nesnadného textu vytvořila chaotickou inscenaci, v níž se dalo jen stěží orientovat, navíc se z ní vytrácelo samotné poselství textu. Na druhou stranu mě mile překvapilo, že se studenti a studentky v tomto mumraji pohybovali celkem suverénně, a tak jsem aspoň s povděkem sledoval jednotlivé scény, které byly sice zdařile režijně zpracovány, ovšem v kontextu celku nefungovaly.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Pustit se do dramatizace románu E. Hostovského vyžaduje pěknou dávku odvahy. Uvedení Cizince v Disku jistě není náhodné. Jedná se o téma v současné společnosti v souvislosti s problematikou migrantů opět silně rezonující. T. Loužnému se inscenací podařilo vystihnout pocity osamoceného muže, jemuž přes evidentní talent a vzdělání není kvůli vnějším vlivům dovoleno tvořit, ba ani vést plnohodnotný život. A. Langer dokázal stále se prohlubující beznaděj tohoto člověka vystihnout přesvědčivě. Expresivní pojetí vedlejších postav pak zvýraznilo fakt nemožnosti začlenění se do tohoto cizího světa.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
65% Zajímavý experiment, který je pro studenty herectví, ale i diváky, rozhodně v mnohém prospěšný, protože nenásilnou formou vybízí ke vzájemné komunikaci, tvorbě a přirozené interakci mezi účinkujícími a diváky. V pravém smyslu se nejedná o divadlo, nicméně při bližším zamyšlení se nad průběhem celého večera není od věci zalistovat v prvních kapitolách dějin divadla... Dost možná je každý z večerů úplně jiný, nicméně doporučuji návštěvu risknout a tento experimentální výlet podniknout.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
85% Režisér sáhl po vydařené Krobotově dramatizaci, s níž spolu s dramaturgií velice citlivě pracoval. Typově přesné obsazení všech tří stěžejních rolí Jana Dítěte, působivě jsou navíc ztvárněny scény, kdy si Janové předávají životní štafetu... Inscenace má spoustu silných momentů (i díky hudbě!), a ačkoli herci ztvárňují několik postav najednou, nejde o figurkaření. Toto nastudování vzdává hold jazyku B. Hrabala, jeho poetice, a zároveň v sobě zrcadlí naději i prostý fakt, že si každý musí ujít kus cesty, aby poznal a pochopil pravé životní hodnoty. Inscenace stojí za opakované zhlédnutí.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Kouzlo této hudební komedie dávno odvál čas. Rozhodně nepaří mezi jiné muzikálové trvalky, které přežily svoji dobu vzniku (Starci na chmelu, Limonádový Joe či Noc na Karlštejně). Téma emancipace se za padesát let od vzniku filmu přece jen posunulo trochu do jiných (ano, často až nesmyslných) sfér. Uvedení kusu opodstatňuje jen hostování L. Pernetové v titulní roli, která postavu tramvajačky Marie dokázala suverénně provést její proměnou. A navíc je pro roli disponována i pěvecky. Z dramaturgického hlediska však spatřuji v uvádění podobných relikvií za sporné.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Klasická fraška, s níž se v Příbrami vyrovnali se ctí. Autor tuto komedii překombinoval, takže některé situace vyznívají hodně nepravděpodobně, s čímž se u tohoto žánru ale musí počítat. O to víc jsem kdysi obdivoval režijně dramaturgické pojetí Slováckého divadla, které dokázalo tyto nevěrohodnosti zajímavým způsobem eliminovat. Příbramská inscenace patří v rámci žánru k tomu lepšímu, režie si umně poradila s gradujícím tempem komedie, které herci s velkým nasazením naplňují. Nejvíce zaujali F. Müller, I. Krmíčková a K. Fixová.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Jsem sice názoru, že tento muzikál nepotřebuje přepisovat, aby jeho poselství rezonovalo i dnes, nicméně cesta, kterou se vydal Š. Caban mi je sympatická. Posunutí děje do současnosti je v mnoha ohledech nápadité, bohužel první část poznamenala absence dramaturga. Pořekadlo méně je někdy více v tomto případě platí. První část je tak díky různým odbočkám zbytečně zdlouhavá, dění po pauze však už nabere grády a spěje ke zdařilému finále. Je zajímavé sledovat generační obměnu Div. Kalich. Doplněná stávající parta mladými herci slibuje, že má Kalich zaděláno na další silnou muzikálovou generaci.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2857)
75% Inscenace s názorem. Režie posunula dění do současnosti, čímž trefně poukázala na to, jak by se asi tito dva prokletí básníci vyrovnali s dnešní dobou a jak by se odrazila v jejich chování a jednání. V roli Verlaina překvapil přirozeně civilním projevem divadelní debutant M. Stropnický, jemuž lze vytknout snad jen občasnou horší výslovnost. Dění však opanoval D. Krejčík, který coby Rimbaud dokáže být provokativní, hysterický, dojemný, politováníhodný, ale i velmi nesnesitelný. Oba výtečně doplňuje S. Nováková v roli Verlainovy ženy. Z dalších složek výrazně upoutá hudba a light design.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Dramatik a režisér J. Havelka na podkladě jedné klasické schůze SVJ vytvořil nejen zábavnou komedii s vycizelovanými dialogy, které na sebe bryskně navazují, přičemž jsou nositeli mnoha originálních "hlášek", ale zároveň prostřednictvím rozdílných lidských charakterů poukazuje na etiku současné společnosti, aniž by nějak moralizoval. Přesná souhra všech herců v obsazení je obdivuhodná, inscenace navíc hned na začátku nabere takové tempo, že diváka donese k závěru neskutečnou rychlostí. Jedna z nejlepších českých her za poslední roky. Už teď se těším na film.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Gogolův Revizor je jedním z nemnoha textů, kterým se režisér může snad v jakékoli době vyjádřit k dnešku, může si s ním pohrávat, akcentovat rezonující témata, novátorsky vykládat charaktery postav, stavět je do současných kontextů, prostě se s textem různě "špičkovat". Bohužel tohle vše vinohradské inscenaci chybí. Takto jde jen o převyprávění notoricky známého příběhu o jedné záměně. Díky aspoň za solidní práci s herci, z nichž bych rád vyzdvihl O. Vlacha coby Osipa. Kostýmy dámské části obsazení patří do kolonky NEVER MORE!
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2857)
V posledních několika letech, kdy V. Klimáček začal chrlit jednu hru za druhou, se jeho texty hodně rozmělňují. Dramatik sice dokáže nahodit zajímavé téma, ovšem výsledku chybí propracovanost charakterů postav a situací, kterými se vyznačovaly dramata jako např. Komunismus. To platí i o hrách uváděných v jeho Divadle GUnaGU, výjimkou ale není ani Hrobníkova dcera (i když v DnV solidně inscenovaná). Všechny hry jsou navíc postiženy i jeho touhou za každou cenu do textů vpašovat humor, jenž se ději většinou vzpírá (činí tak snad ze strachu, že by na ně do soukromého divadla nikdo nepřišel?).
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 309)
75%
Zajímavý text, dobře uchopený režisérem. Hra je zábavná a vtipná (žádná řachanda), i přes použití vulgárních výrazů nesklouzává k laciné vulgaritě.
A nakonec i poučné poselství, ale ocenila bych, kdyby nebylo servírované na zlatém podnose - aby si divák mohl trochu popřemýšlet sám.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 29.1.2019, počet hodnocení: 2857)
Viz recenze.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 734)
I přesto, že jsem, přiznávám, neviděl žádný Bergmanův film, tak mě tato inscenace naprosto vtáhla a uchvátila. Nádherná sonda do hlubin lidské duše, se vším všudy co k tomu patří. Spousta silných momentů a obrazů, díky kterým ani skoro nepostřehnete, že uplynuly tři hodiny. Též nelze nezmínit trefné a dobře stylizované hudební pasáže. V neposlední řadě pak velmi dobré herecké výkony všech aktérů. Za mě tedy rozhodně trefa do černého.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 1364)
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 744)
75%. Režisér Moša nesvazoval Bolku Polívkovi v roli Harpagona ruce, ten se tak v Molièrově textu pohybuje velmi volně. Skvěle si s Polívkovým stylem herectví rozumí především A.Antalová a M.Isteník. Polívka zdolává roli Harpagona svým nezaměnitelným, i když očekávaným způsobem. Starý šlechtic milující nade vše svůj majetek je smutným klaunem, člověkem, který ztratil kontakt se svými blízkými a v každém vidí nepřítele. Jeho okolí ale netvoří křišťálově čisté charaktery, jeho děti či sluhové mají vlastní cíle, za kterými si mnohdy jdou stejně nelítostně jako Harpagon.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 744)
Na komedii neobvyklé prostředí domova pro seniory, kde ale tvůrčí tým nalezl neobvyklé množství humoru. Nijak se nemocným seniorům nevysmívá, ale zároveň se nejedná o laskavou komedii plnou pochopení k neduhům stáří. Milovníci černého humoru si přijdou na své. Dvojici seniorek, v jejichž pokoji se příběh odehrává, ztvárnily s pochopením, ale i potřebnou mírou nadsázky J.Tomečková a M.Marcilisová. Na první pohled zaujme scéna P.Boráka, kterou tvoří koláž starých fotografií z mládí obou hlavních představitelek. Kulisy tak připomínají, že pod zábavnou slupkou se hraje o pomíjivosti života.
(zadáno: 26.1.2019, počet hodnocení: 1364)
Persony aneb zač je toho Bergman.

85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 734)
Aktualizace a posunutí děje do současnosti se docela povedlo. Zvláště první část mi přišla v této nové podobě funkční a dobře uchopená, obsahujíc spoustu důležitých odkazů na dnešní společnost a vnímání toho, že ne vše je samozřejmé. Proto trochu škoda druhé části, která mi přijde přeci jen slabší, jak po obsahové tak hudební stránce. Naštěstí samotný závěr je i zde stále hodně silný a dokáže emočně strhnout stejně dobře jako film. Z dalších faktorů bych vyzdvihl zdařilou choreografii, silné společné pasáže, vydařené doplňující projekce. Zaujali pak hlavně R. Tomeš, L. Adam a F. Hořejš. 75%

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>