Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>

zadáno: 14.3.2024, počet hodnocení: 1655
65 %. Zábavnost ústřední zápletky spočívá primárně v kombinaci velmi svérázného pohledu na život s ještě svéráznější metodou, jak se vypořádat s okamžiky, kdy nám do něho vstoupí nelad. O nutnosti začít v takovém případě bez váhání jednat a bojovat i za cenu obětí už ví výstřední Elsa vskutku mnoho, což neváhá doložit obrácením chodu domácnosti svých přátel doslova naruby. Obsazení Taťjany Medvecké je dle očekávání skvělou volbou, její komediální talent, živelnost a energický esprit jsou nespornou devízou. Byť by temporytmu inscenace prospělo prokrácení několika scén a zamrzí i míra předvídatelnosti finální pointy, jde o milý divácký zážitek.
zadáno: 13.3.2024, počet hodnocení: 540
Jedna z inscenací, kterým bohužel věkové složení (shodná generace) studentů trochu ubližuje, z mého pohledu vlastně dost. Mezigenerační pnutí nemá šanci tolik vyniknout. Inscenaci se působivě daří vršit absurdity, jakých podobné slavnostní chvíle jako svatba nenabízejí málo, postavičky jsou zdařile vykreslené, obsáhnout kritiku maloměšťáctví se myslím celkem podařilo. Bohužel některé situace, momenty, postavy mi příliš evokovaly krátce před Maloměšťákovou svatbou zhlédnuté Chladné dítě - i obsazení některých herců do značně podobných rolí, jako v Dítěti, jehož poetika mě prostě oslovila víc.
zadáno: 13.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Inscenaci se bohužel nepodařilo udržet tempo a styl první části, pořádaného konkurzu, který přinášel sympatické množství vykloubenosti a zábavy, aniž by stihl sklouznout k prosté trapnosti, výsměchu, nudě či k monotónnosti. Jistě i díky proložení hudebními a pěveckými vstupy. Když se však inscenace z konkurzu přesunula k rovině bláznovství jednoho z hudebních géniů, už se jen nabalovaly drobné poněkud psychedelické situace a obrazy a mě to prostě přestalo bavit. Nemám dojem, že by se mi dostalo humorného náhledu na hudební podivíny, ani bližšího, třeba i zajímavého pohledu na jednoho z nich. Zasekla jsem se kdesi mezi.
zadáno: 13.3.2024, počet hodnocení: 540
65% - Milé hrátky s jazykem prokládané hudbou, pohádkou i řadou komentářů k aktuální celospolečenské situaci (někdy mezi řádky, jindy i krásně přímo v nich), ošperkované vtipnými a zdařilými hereckými výkony i velmi povedenými filmovými či audio dotáčkami a záznamy; to vše je další Kvidoule. Naneštěstí už tolik nepřekvapí a nenadchne.
zadáno: 13.3.2024, počet hodnocení: 540
75% Studenti DAMU si s Mayenburgovou poetikou a humorem zjevně rozumí. Inscenace Chladné dítě toho pro mě byla jasným důkazem, hodnotím ji v posledních dvou letech jako nejlepší na repertoáru činoherní katedry v DISKU. Tomáši Rálišovi se podařilo vystavět celou řadu dokonale absurdních situací, kde se kousavý, absurdní, často až nepříjemný humor a nezbytná nadsázka kloubí s momenty, v nichž na povrch vyvěrá množství traumat, bolestí a ohavností. Tohle je můj šálek kávy a i sehrané herecké výkony napomohly intenzivnímu a pozitivnímu zážitku.
zadáno: 13.3.2024, počet hodnocení: 540
Bohužel tentokrát netuším, co se mi inscenace a tvůrci snažili sdělit a proč právě takhle. Ani nevím, co to vlastně mělo být. Komornímu rodinnému dramatu o zmrzačené rodině a vztahu matky s dcerou neodpovídala rezignace na realistické herectví, propracované charaktery či vztahy mezi postavami. Komedie? Při pouhých několika nepříliš povedených a dost násilně roubovaných vtipech? Nekonala se ani tak jasná a zřejmá nadsázka či vykloubenost, které by odůvodnily Elvise a vaření, položky, jejichž smysl jsem vůbec nenašla. Herecké výkony zůstaly chycené v tom všem ničem, stejně nevýrazné, a inscenaci za mě neposloužil ani příliš velký prostor.
zadáno: 12.3.2024, počet hodnocení: 1127
Jedna z nejsilnějších protiválečných inscenacích, které jsem viděl. Režiséru D.D.Pařízkovi se povedlo vytvořit efektní dramatizaci Remarqueova románu, v níž zachycuje hrůzu a beznaděj na frontových liniích, ale i pocity odcizení, které vojáci zažívají po návratu z bojů. Ani druhá část představení nezklame, současný text o válce na Ukrajině se povedlo s první půlkou umně propojit. Zelené koridory otevírají i některé otázky, které nejsou v souvislosti s válkou v popředí zájmu. Dohromady tenhle diptych vyniká hereckou souhrou, syrovou atmosférou a nezvyklou emocionální silou. Superlativy moc nepoužívám, ale toto je pro mě divadelní událost roku. více v článku na blogu
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 1655
75 %. Apolena Veldová i Jan Šťastný prostřednictvím svých maximálně soustředěných hereckých výkonů nechávají všem v textu vyřčeným otázkám patřičně zarezonovat, jejich vzájemná partneřina i důsledná práce s detailními gesty a adekvátní hlasovou modulací je přítomna v každé z replik. Škoda jen, že úvodní část poněkud zatěžká přespřílišná dávka faktografických údajů a dat, které musí být zmíněny pro orientaci v ději, současně ale mírně znevěrohodňují průběh samotné konverzace, ubírají jí na konfrontační razanci. Komorní prostředí Violy příběhu vyloženě sluší, umocňuje zejména jeho jímavé momenty a přínosně podtrhuje intimní atmosféru rozhovoru.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
75%. Skoro experimentální kombinace postupů, které Ella Hickson při psaní užila, činí její text pozoruhodným. Zabývá se složitými otázkami nejen genderovými a uměleckými, na něž není jednoznačná odpověď. Překvapuje různorodostí jednotlivých obrazů, ale nečiní tak násilně a k roztříštění nedochází. Tvůrci inscenace s nesnadným textem naložili vhodným způsobem. Dramaturgicky a režijně výborně ohlídané, i zdánlivá nesourodost určitých obrazů se nakonec vždy ukáže účelnou. Přesné výkony pečlivě vedených herců jsou třešinkou na dortu. Je záslužné, že se v Jihočeském divadle pouštějí do riskantnějších počinů, navíc s úctyhodným výsledkem.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Autor K. Steigerwald napsal na základě vlastních postřehů komedii o tom, co se odehrává, když dramatik napíše a chce v renomovaném divadle uvést svou novou hru. Moudré ironii a trefným narážkám zcela nesvědčí stavba textu, může být obtížné vypořádat se s monotónností podobajících se scén, resp. dát ději vývoj a gradaci. Přestože režisér Š. Dominik a herci vymysleli různá oživení, problém zdolali jen zčásti. Pro hlavní dvojroli se M. Holý neukázal jako ideální volba, uplatnil svůj cit pro slovní humor a pointy, hlubšímu významu Steigerwaldových slov však zůstal leccos dlužen. K němu se více přiblížila J. Kotrbatá v postavě herečky.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Čtyři herci obstarávají hudební doprovod, zpívají a střídají se v úloze Modrovouse. Sedm zabitých manželek a poslední přeživší představují diváci (na repríze se jako dobrovolníci hlásili převážně muži), vstupují do interakce s herci a mohou na jevišti okusit prožití smrti. Téma Modrovouse skýtá rozmanité možnosti k vlastním sdělením, nedostatečná dbalost na obsah je na inscenaci J. Čermáka až zarážející. Nezvyklý koncept se však nestihne vyčerpat, každá „smrt“ překvapí jiným nápadem, sledování interakcí nepřestává bavit. Ve spojení s hudební složkou se daří dosáhnout zvláštní atmosféry a působit na emoce diváků, zúčastněných i sledujících.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Děj rozsáhlého barokního románu převedla H. Koblischková do scénáře s ohledem na potřeby souboru, z jehož ostatní tvorby se inscenace P. Haška nikterak nevymyká, i když kombinace činohry, pohybu a hudby je opět postavená trochu jinak. Moderní pohled na třicetiletou válku, v jejímž víru obyčejný kluk „dospěje“. Vyznění by neublížilo zjednodušení děje a vypuštění některých epizod. Činoherní složka stojí na hlavním představiteli V. Franců a P. Šmídovi přecházejícím mezi mnoha postavami; oba podávají skvělé výkony v partech náročných i pohybově. Nezvyklým dotvářením děje jsou písně s anglickými slovy v podání C. Eftimiadisové a B. Veselého.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Diváci vyhledávající situační komedie narážejí i na kvalitní díla s obratně napsanými zápletkami, málokdy ale spatří komedie, v nichž autoři přicházejí s něčím neokoukaným. Tato hra vzácnou příležitost nabízí. Východní Berlín 80. let se nestal jen kulisou, dvojici autorů účelně posloužil k vymyšlení originální zápletky s nečekanými zvraty a vyústěním. Tvůrci inscenace Divadla Bez zábradlí nezanedbali nároky na scénografii a práci s hudbou. Na pointování situací a kresbě charakterů se drobná opomenutí sice nalézt dají, ale ani režisér s herci hru nepokazili. Hvězdou večera je J. Hána, jenž v roli záporáka paradoxně svede i okouzlit.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Původně příliš rozsáhlá dramatizace K. Menclerové, prvně uvedená v Ostravě, byla pro pražskou inscenaci zkrácena, což pozitivně ovlivnilo dynamiku. Povedená scénografie umožňuje rychlé změny prostředí, vhodný výběr klasické hudby přispívá k náladě jednotlivých scén. Pod vlivem slavného filmu lze mít jiný názor na některá řešení v režijní koncepci, inscenace J. Šmída je však konzistentní, vyvážené je míšení humoru s hororovými prvky. Kopfrkinglova proměna by snad snesla výraznější odlišení, hlavní představitel P. Pochop však filmový předobraz dobře nasměroval na vlastní cestu a podává soustředěný výkon.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
55%. Variace na Molièrova „Tartuffa“, jehož je užitečné předem znát, protože hlavně první scény se „proletí“ nesnadno vstřebatelným převyprávěním. Autor variace a režisér M. Spišák si společně s herci, z nichž někteří přecházejí mezi více rolemi, pohrává s předlohou způsobem zábavným a divácky vděčným, v určitých pasážích i poměrně odvážným. Vulgarismy v jazyku mají opodstatnění, navíc jsou zdrojem osvěžujícího humoru. Koncepci by však prospěl dramaturgický dohled na zřetelnější vyjádření smyslu variování a také na učesání inscenačního modelu (např. některé pasáže jsou skoro přeskočeny, jiné zase dostávají velký prostor bez jasného přínosu).
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
Na začátku 2. světové války se Nicholasi Wintonovi a lidem kolem něho podařilo zachránit několik set židovských dětí, pro něž bylo těžké opustit domov, ale přežily. Inscenace zpracovává nejen tyto momenty, ale mnohem širší souvislosti a důsledky. Forma kabaretu umožňuje nápadité pohrávání s atmosférou válečné doby, výstupy jsou výborně podané nejen M. Hanušem a A. Buršovou, ale i zbytkem zapojeného ansámblu. Přestože se v této rovině daří vyhnout realistické těžkopádnosti, příliš neobstává v kontextu celku, resp. odlišně uchopené linky z 80. let. V neuspořádaném tvaru se přesto najde několik silných momentů.
zadáno: 11.3.2024, počet hodnocení: 2000
zadáno: 8.3.2024, počet hodnocení: 897
Bohužel jsem se s touto Shepardovou hrou úplně nepotkal. Obsahuje příliš zdlouhavé dialogy, které se točí kolem očividného a brání se to pojmenovat, aby se udržel náznak tajemnosti. Také chování a motivace jednotlivých postav ne vždy dávají úplně smysl. K tomu několikero nelogičností (např. jedna z postav má sen zúčastnit se významné události, ale vůbec netuší v jakém ročním období se daná akce koná). Nicméně hra má i své dobré pasáže, prostor Jindřišské klubovny působí moc pěkně a zvýrazní řadu emočních scén. Po herecké stránce též není příliš výtek. Hlavně M. Pospíchal a E. Hanušová zaslouží potlesk. Celkově však spíše zklamání.
zadáno: 7.3.2024, počet hodnocení: 897
Představení, které vám dodá notnou dávku pozitivní energie. Dobře napsané, s řadou opravdu vtipných situací a zdařilých dialogů. Správně odlehčeno, ale není to zase přehnané, laciné nebo parodující. Spíše naopak, hezky to akcentuje současná témata jako je manželství pro všechny nebo osvojení dětí homosexuálními páry. Primárně se však u toho dobře pobavíte. Na čemž má svůj velký podíl výtečný F. Rajmont, jenž svou postavu ztvárnil bravurně. Vedle něj patří velký potlesk 4 skvělým tanečnicím v podání J. Mansfelda, J. Tvrdíka, J. Grundmana a D. Punčocháře. Jejich travesti scény mají neskutečný náboj a dokáží strhnout. Celkově více než povedené.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Hravá inscenace s výraznou stylizací výtvarnou i hereckou působí značnou dobu převážně komicky, zpočátku dokonce mile, místy až bláznivě, aby následně dodala tak osobité a vlastně drsné - krajně nepohádkové - vyznění závěru, že ještě hodnou dobu od zhlédnutí velmi rezonuje.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
65% - Hrát inscenaci o vnitrostranickém boji po smrti Stalina DNES ne jako grotesku s jasným vyzněním a se souvztažností k dnešku, ale primárně jako zábavu (jakkoli původně vychází z komiksu) je z mého pohledu prostě obrovsky nevyužitý potenciál. Zvlášť, když Michal Vajdička v programu uvádí, že inscenace má být o zmařeném pokusu o přiblížení Ruska po smrti Stalina o kousek blíž k demokracii, který snad, když ne tehdy, alespoň příště (brzy) vyjde. Těch hlubších a mrazivých momentů nabízí dejvická inscenace proklatě málo, takže jakkoli baví, není to pro komplexní zážitek dost. Bez ohledu na skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla (i dalších).
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Román jsem nečetla. Nezažila jsem devadesátky (tedy ne v téhle podobě, ne v tom patřičném věku). - Zásadní problém: Topolova poetika v "hnusném" příběhu z nich mě neoslovila. Měla jsem pocit, jako by se hnus ani ne všedních dnů, hnus mnohem větší prostě jen snažil skrýt za krásná, velká, duchovní slova. Ocením herecké výkony i jednotlivé situace na cestě příběhem Potokova života a jejich zobrazení. Jako celek to ke mně žel nepromluvilo. A závěrečná fráze už celkový dojem nespravila.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
Bohužel s inscenací Tomáše Loužného jsem se opět nepotkala. Jakkoli působivě a obrazotvorně svou inscenaci buduje, opět jsem bojovala s temporytmem a ani v sebeabsurdnějších situacích, plných výsměchu lidstvu a jeho pochybnému pinožení jsem nedokázala udržet plnou pozornost. Výstup se vzpomínkou na někdejší utrpení mi bohužel nepomohl, z celkového kontextu spíš vytrhoval. Vzpomněla jsem si při sledování na předvánoční hostování Krajiny se sklady, jež na mě přes svou neuchopitelnost paradoxně působila mnohem intenzivněji a pochopitelněji.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Magická inscenace, v níž se osudy postav žijících proplétají s osudy postav dávno mrtvých, s ozvuky minulosti - to vše v západní pohraniční oblasti republiky, v kraji, na němž se dějiny 20.století podepsaly zvlášť urputně a nesmazatelně. Inscenaci se ponurou atmosféru mnoha míst v Sudetech, odtrženost těchto periferií - skladů, ubytoven a odpočivadel u silnic - a bezvýchodnost života v nich daří vykreslovat velmi působivě a za mě i věrně, a to i přes zmiňovanou magičnost a místy nepřehlednost danou jak množstvím postav, tak onou kombinací magičnosti a realističnosti. Na pozornost je inscenace náročnější, ale zaujala velmi.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Boleslavské divadlo v Dokonalé svatbě jistě našlo vděčný divácký hit, který přivede řadu diváků. Na mě byla inscenace místy tlačená trochu moc na sílu, jak v některých situacích (úvodní pozdrav ženicha a svědka či vstupy matky), tak po stránce výtvarné. Rovněž režijní a herecká pojetí svědka (P. Mikeska) a nevěstiny matky (I. Nováčková) mě příliš nezaujala.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Ledňáček zcela zjevně nebude patřit k mým oblíbeným textům. Už úvodní situace mi přišla tak nerealistická a za vlasy přitažená, že jsem pak obtížně přijímala i celý zbytek inscenace, poměrně vleklé a nepříliš záživné. Ta se z mého pohledu navíc úplně nepotkala ani s hereckým obsazením (anglická strohost a současně elegance se nedostavily), v němž mě jako jediný skutečně přesvědčil Jaromír Dulava, ani s prostorem. Komornější sál by jí slušel výrazně víc.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Působivá koláž obrazů, hudby, zpěvu, tance, divadelního herectví i filmů pro mě na jevišti ideálně zhmotnila poetický a surrealistický svět, jak jej vytvořil Nezval. Děj samotný se v té změti dojmů, scén a obrazů místy lehce ztrácí, ale tím dokonaleji dává vyniknout snové realitě.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 1127
65%. Atraktivní téma absurdních politických pletich, které se v Kremlu odehrávaly po Stalinově smrti, pojali v Dejvicích jako frašku. Členové politbyra jsou pojati jako věčně opilé kreatury, jsou to zároveň iniciátoři násilí i jeho oběti, paranoia je všudypřítomná. Asi nejlépe si s touto polohou poradil J.Plesl jako Chruščov. Nedávno jsem viděl na Kladně Stalinův poslední western a myslím, že M.Hanuš dokázal tuto historickou událost zpracovat poutavěji - více vynikly bizarní detaily i tragičnost skrývající se za černým humorem. Problém je hlavně v pojetí Beriji (T.Jeřábek), který zde nepůsobí jako tak výrazná hrozba pro ostatní soudruhy.
zadáno: 6.3.2024, počet hodnocení: 1655
75 %. Komiksový román se v inscenaci Dejvického divadla povedlo uchopit a převést na jeviště po všech stránkách zdařile. Přepáleně nadsazená, herecky kompletně ode všech skvěle vyst(ř)ižená grotesknost funkčně slouží celkovému vyznění. Divák se díky rozehraným situacím a plejádě gagů neubrání salvám smíchu, přitom ale současně palčivě rezonuje neustále zpřítomněný hořký podtón skutečnosti, jak moc celý ten kolotoč zdánlivě bizarně absurdních situací odráží reálný předobraz, jehož prostřednictvím, žel, se zdaleka neohlížíme jen za minulostí. Závěrečné gesto účinně odzbrojí silou své jednoduchosti, demonstrující tolik děsivou a mrazivou pointu.
zadáno: 5.3.2024, počet hodnocení: 1152
75 % Připomínají sbírku kuriozit a z jejich ne-talentu se vyděluje cosi originálního, ryzího, vzpírajícího se konvencím. Hra pootáčí úhly pohledu způsobem, jenž doba zaměřená na dokonalost a škatulky potřebuje. Po expozici talentové soutěže sledujeme typické „mikuláškovské“ schéma proudění postav jevištěm a je to opět vtahující. Nakolik za sestavou jsou skutečné předobrazy, si netroufám komentovat, zato zřetelně vidíme vklady herců do úkolu poprat se s neobvyklými figurami, zatížených vnitřní bolestí, a předvést hudební bizár. Z mozaiky se nejvíce rozvine zejména hypnotický příběh Daniela (David Petrželka je velmi platnou akvizicí inscenace).
zadáno: 5.3.2024, počet hodnocení: 1152
Vykloubená doba a Hamlet opět přemítá a šílí. Skutři se skrze Hamleta vyslovují k nepravostem a podivnostem a ta výpověď se po mém soudu nemíjí s příčinami. Horší je to s účinkem na diváka, mnohé je zjednodušeno, na pomalejší odvíjení se musí naladit, zvláště když ústřední figuru režie staví mj. na křehkosti hereckého typu Pavla Neškudly. Hamleta ztvárňuje vlastně pozoruhodným způsobem. K silné výpovědi přispěje i Gertruda pojatá ve stylu Emílie Marty, výstup Herce nebo Oféliina vnitřní bezradnost. Neuvěřitelnou práci v pozadí odvádí Csongor Kassai (Duch). Propojení s vizualitou a hudební složkou je v případě Skutru další inscenační pilíř.
zadáno: 5.3.2024, počet hodnocení: 1152
Koncept hudební revue s nápaditou choreografií diváka vtahuje s každým obrazem nebo písňovým číslem a výborně funguje i ten jednoduchý syžet konfrontace moderního ďábla a šoubyzové ikony své doby, která z pozice star poklesla na dno skoro zapomnění z příčin zcela neuměleckých a jejíž zazáření je vlastně záhadou. Miroslav Hanuš scénáři dává chytrý humor, nezřídka eruptivního účinku, a oproti námětově podobným inscenacím Tomáše Dianišky pracuje s méně komplikovanou faktografickou rešerší. A co více dodávat, když Jan Krafka je dokonalý cover! Snad jen, že by mě zajímal obsah těch škrtnutých 10 minut z kladenské inscenace.
zadáno: 5.3.2024, počet hodnocení: 1152
Českému publiku již známá komorní hra se úplně nepotkává s prostorem velkého auditoria, přestože o pointování situací a břitký britský humor je dobře postaráno. Jedno scénické ozvláštnění k tomu. Překvapivé zapletení „ledňáčkovských“ vztahů (od autora záměrné připodobnění) je rozehráno pod pláštíkem poněkud jednotvárné nonšalance, v podání Miroslava Hanuše a Jaromíra Dulavy však poměrně přesvědčivě i zábavně. Když se někdo snaží ještě stihnout alespoň něco z toho, co mu životem proteklo mezi prsty, smutnosměšně to působit bude. Z tohoto kontrapunktu vzešel i nejvíce groteskní výstup ve druhé části.
zadáno: 5.3.2024, počet hodnocení: 1127
45%. Po hudební stránce není Troja špatná, ale postupem času už písně začínají splývat. Starověký příběh je předán v přehledné zkratce, člověk se v něm neztrácí. Dialogy jsou bohužel plné otřesných klišé, i z toho důvodu je činoherní složka slabinou muzikálu (po herecké stránce zaujmou snad jen O.Kříž a A.Bartošová). Naopak pěvecky se jedná o povedené dílo, nejvíce mě zaujali P.Ďuriačová, N.Ďuricová či J.Konečný, příliš se nedařilo snad jen O.Havlovi. Na scénografii se šetřilo, ale projekce jsou povedené, líbily se mi i kostýmy. více v článku na blogu

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>