Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>

(zadáno: 12.4.2019, počet hodnocení: 766)
Nepříliš povedený muzikál s problematickým libretem založeným na prvoplánovém humoru (neříkám ale, že se některé scénky nepovedly, to bych byl moc velký škarohlíd). Škoda, že většina písní zazní jen ve fragmentech. Herecky vynikají v menších rolích I.Jirešová a J.Boušková, z ústřední trojice mě nejvíc bavil R.Genzer. Pěvecky průměrné, hodně mě zaujala E.Trtíková, jejíž interpretace jsou snad lepší než originál. Povedená je také scéna Z.Flemminga, naopak dost otřesné je nazvučení. Více viz blog
(zadáno: 12.4.2019, počet hodnocení: 766)
65%. Síla jednotlivých mikropříběhů je velmi různorodá - na některé si člověk nevzpomene už při odchodu z divadla, jiné skutečně zaujmou (nejvíc asi scéna nepochopené lásky učitele k žákovi). Bavila mě žánrová různorodost - jsou tu skeče komediální, dojemné, mrazivé i lehce absurdní. Herci musí pracovat jinak, než jsou zvyklí a stvořit uvěřitelné charaktery na ploše několika málo minut. Nejlepší jsou v tomhle ohledu J.Hána a L.Žáčková. Inscenaci trochu chybí gradace, nástupy do jednotlivých příběhů skrze převlékací kabinky tvořící scénu začnou být po čase dost mechanické. Více viz blog
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
75%. Drama bratří Mrštíků posloužilo jako podklad pro „němohru“, v níž se herci vyjadřovali takřka výhradně pohyby a gesty, téměř celé přestavení (sou)zněla propracovaná hudba. V přenesení do současnosti byl režisér J. Čermák, jako u jiných svých interpretací klasiky, osobitý, důsledný a předložil podnětné spojitosti. Inscenační styl by si zasloužil vytříbit v kombinování náznaků s doslovností, např. kopulace byla někdy s nadsázkou naznačena, jindy zobrazena otevřeněji s nahotou. Maryšu skvěle ztvárnila A. Berecková i beze slov, dále si zaslouží jmenovat B. Šupová v odpudivé stylizaci Rozáry.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
75%. Machiavelli ve svém textu otevřeně pojmenoval podstatu vlády a úkol vládnoucích, jeho myšlenky jsou i po staletích platné. Mladý tvůrčí tým využil možnosti vyjádřit se, režisérka s nadějnými herci text ilustrovala a představila několik odlišných vladařů, kteří moci využili či zneužili. Inscenace má názor, přesah i vtip. Tomuto druhu divadla obecně sluší menší sály a jeviště, o to více je třeba ocenit, jak se podařilo s prostorem Divadla Komedie naložit.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
Interpretace Dostojevského románu, připomínající německý inscenační styl, poměrně dlouho působí nekonzistentně. Režisér M. Hába by si i mohl odpustit některé zbyt(eč)né odbočky a kostýmní či jiné extravagance. Postupně však sílí soustředění na sdělení, jež vyvrcholí v závěru, kdy dojde na apelativní společensko-politický přesah. Ten v románu nenajdeme, může se zdát trochu „našroubovaný“, nicméně je logicky domyšlen a prezentován včetně scénografického překvapení. Herci v čele s D. Bušem v čele se přizpůsobili koncepci a zároveň přispěli vlastní osobitostí.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
Osobnost talentované a předčasně zesnulé Vítězslavy Kaprálové vykreslila spisovatelka K. Tučková vyváženě a rozmanitě, navíc v jejím pozoruhodném osudu našla dramatický potenciál. Režisérka s pomocí výtvarné složky, výrazné práce s hudbou a v neposlední řadě expresivity v hereckém projevu zdůrazňovala některé vlastnosti postav i smysl situací. Styl obrazů nemusel v každém rezonovat, ale jejich poetice nelze upřít působivost opřenou o vnitřní smysl. Vynikající výkon hlavní představitelky T. Marečkové podpořili ostatní členové sehraného souboru.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
Režisér P. Šimák v dramatizaci děj Wildova románu přenesl do současnosti a soustředil se na trend upřednostňování vnějšího vzhledu. V pozměněném realističtějším konci Dorian nepoškodil Basilovu osudovou fotografii (v románu obraz), zemřel na vyprázdnění ducha, splynutím se svým „starším já“. Hlavní představitel J. Burda zřetelně zachytil Dorianův charakter i přeměnu, jeho nasazení významně přispělo k výsledku stejně jako zvláštní hudba. Na inscenaci by se daly najít nedostatky v dílčích řešeních či na některých hereckých výkonech, jako celek však podala přínosnou výpověď.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
45%. Původní česká hra možná vychází ze skutečných událostí, ale dialogy a psychologie postav nebyly autorem napsány příliš uvěřitelně. Ani režisérka se svým týmem nedosáhla přiblížení k realitě prostředí, dění na jevišti se jevilo vykonstruovaně. Herci se potýkali s kostrbatostmi hry, snaha A. Ernesta a J. Holíka narážela na nevěrohodnost textu, autentičtěji vyzněly výkony K. Krejsové a J. Plouhara. Přes rozpačitost dramatu je třeba poznamenat, že v českém divadle byly realizovány mnohem problematičtější tuzemské hry.
(zadáno: 11.4.2019, počet hodnocení: 1504)
Souhlasím s předchozími komentáři. Režisérka J. Ryšánek Schmidtová se na notoricky známou klasiku podívala nově, bez zažitých „nánosů“, dopustila se několika úprav, ale zároveň předlohu ctila. Výtečná práce s herci, v titulní roli P. Gajdošíková excelovala. Síla této inscenace je v její jednoduchosti, s níž dojde až do působivého konce.
(zadáno: 10.4.2019, počet hodnocení: 589)
(zadáno: 9.4.2019, počet hodnocení: 766)
Celkem slušné zpracování Bergmanova známého díla, i když drásavost děl slavného švédského režiséra je tu potlačena ve prospěch výrazně komediálnějšího vyznění. To je samozřejmě voda na mlýn M.Dlouhého, jehož rtuťovité herectví bez problémů vyvolává salvy smíchu. V některých scénách by ovšem neškodilo ubrat, inscenace totiž postrádá potřebnou gradaci. Divák se díky tomuto představení zasměje, temnější podtóny lze tušit spíš v pozadí, vzhledem ke zvolené stylizaci alá italská domácnost tolik nevyzní.
(zadáno: 9.4.2019, počet hodnocení: 1381)
65 %. Divadelní mládí převzalo štafetu kódu generační výpovědi po svém, ale každopádně se ctí. Jeho pohled na šedou éru našich dějin rezonuje zřetelně, včetně prvků zpřítomňujících obavy z vývoje aktuální společensko-politické situace. Pro ten pel výmluvné revolty i dojetí z prvních milostných vzplanutí stojí za to si příběh divácky spoluodprožít. Hercům jsem věřila, několik intonačních a pohybových zaškobrtnutí připisuji na vrub premiérové trémě, která ale ve výsledku nakonec vlastně pozitivně umocnila vyznění tápání postav ve vztazích a životě. A objevila jsem talent! Jmenuje se Prokop Zach.
(zadáno: 5.4.2019, počet hodnocení: 766)
Hra D.Košťáka není špatná, nebezpečí, že to bude jen obyčejná ekologická agitka se celkem vyhýbá zahalením do mysteriózního hávu. Situace města, které se kvůli těžbě v uhelných dolech postupně hroutí samo do sebe, disponuje atmosféričnosti, jakousi předzvěstí apokalypsy. Co se Košťákovi podařilo už výrazně méně, je charakterizace postav a vztahů mezi nimi. Symboly a metafory autora se příliš nesetkávají s režijním uchopením látky. Expresivně pojaté situace v tom odlidštěném světě působí spíše nepatřičně, než že by dokázaly k divákovi dostat větší množství emocí. Více viz blog
(zadáno: 3.4.2019, počet hodnocení: 742)
Jedna z inscenací co zanechají opravdu silný dojem. Velmi dobře vystavěná a budovaná atmosféra, která graduje v těch správných místech a jenž dokáže naprosto vtáhnout. Dostanete klasické zpracování s jednoduchou dobře udělanou scénou a pěknými kostýmy, jenž si na nic nehraje a správně akcentuje samotný příběh. A právě ten zde budete prožívat jako málokterý jiný. Hodně tomu též pomáhá skvěla zvolená doprovodná hudba. A samozřejmě herecké výkony v čele s fantastickou P. Gajdošíkovou, která se do své role položila opravdu naplno. Vedle ní pak též výtečný N. Lichý. Za mě divadelní zážitek.
(zadáno: 31.3.2019, počet hodnocení: 1381)
45 %. Kdyby záměr tvůrců ovlivňovala sama interpretka hitů, tipuji, že by se její připomínky nesly v duchu: "Nebojte se přejít Jordán jakékoli formy nadsázky a humoru, pokud udržíte důvod nevzdávat s diváckým přijetím mač." Této mety se muzikál snaží poměrně dostát, ale přeci jen občas zkouší i místa méně krytá, což potvrdí zejména okamžiky, kdy dění balancuje na hranici vkusu, a především pak samotný závěr, v němž nejen kuřátka nedají tak úplně pozor na vrátka. Ta, lépe zavřená, by celku napomohla dodat o poznání efektnější punc tušené dlouhé noci.
(zadáno: 31.3.2019, počet hodnocení: 742)
Z mého pohledu po všech stránkách dobře provedený rodinný muzikál. Je to správně veselé a hravé, bez problémů to drží dobré tempo od začátku do konce a vás to prostě baví se na to dívat. Moc pěkně udělaná scéna, která celou tu hravost krásně podporuje. Funkční a dynamické choreografie, též povedené kostýmy. Po herecké stránce výtečný hlavně P. Klimenda jako Josef a potěšila i K. Falcová jako vypravěčka. Z ostatních zaujal hlavně P. Vondráček jako faraon střihnutý Elvisem. A v neposlední řadě též skvělý dětský sbor, který mě opravdu mile překvapil. Za mě tedy naprostá spokojenost. 85%
(zadáno: 30.3.2019, počet hodnocení: 1381)
65 %. Tragikomický potenciál příběhu o dvojici seniorů, kteří si za žádnou cenu nechtějí připustit životní rezignaci, jímavě rezonuje především díky velmi zdařilému hereckému uchopení obou postav Zuzanou Kronerovou a Dušanem Sitkem. S každou odehranou partií ginu odkrývají intimní zákoutí svých duší, současně se ale také postupně násobí marnost jejich boje s nelichotivou realitou stáří i neodbytnými ozvěnami toho ne právě příjemného z minulosti. Škoda jen, že závěr inscenace byl režijně přinejmenším podceněn a jeho katarzní efekt citelně oslaben.
(zadáno: 29.3.2019, počet hodnocení: 589)
Sebedestrukce na dosah.
(zadáno: 29.3.2019, počet hodnocení: 766)
65%. Režisér Korčák vytvořil inscenaci, která je rozumným kompromisem mezi klasickým a moderním ztvárněním. J.Beneš pojímá Macbetha jako schopného a do jisté chvíle i mravně jednajícího člověka.Základní konflikt se odehrává v Macbethově mysli, lady Macbeth tu je jen katalyzátorem děje, nikoliv jeho strůjcem. Škoda některých problematických scén, jako je třeba vražda Macduffovy rodiny. Povedená je scéna, kterou tvoří černé pytle na mrtvoly. Více viz blog
(zadáno: 29.3.2019, počet hodnocení: 766)
55%. Koprodukční inscenace je černou komedií z období divokého kapitalismu 90. let. Přišlo mi to jako taková česká variace na mametovský text, trocha toho černého humoru, pokřivené charaktery postav a časté užívání vulgarit. Body navíc za snahu uvést na scénu novou českou hru, ale text není více než průměrný - není třeskutě vtipný ani nějak společensky naléhavý, spíš je to taková hodinová exkurze do kriminálního prostředí. Slušné herecké výkony, nejvíce mě zaujala K.Krejsová, která musí jako Lada proplouvat čistě mužským světem tak, aby schytala co nejmíň ran.
(zadáno: 29.3.2019, počet hodnocení: 766)
75%. Svižná situační komedie, která v sobě kombinuje také postupy filmové grotesky, montypythonovský absurdní humor a parodické odkazy na různá známá díla (Romeo a Julie, Ptáci a další). Je to klasická oddechovka, které nechybí tah na branku, timing a pointování gagů jsou tady hodně důležité a herci si s tím poradili dobře. Nejlepší jsou asi J.Láska a hostující Z.Kalina. Technicky náročné představení se díky smysluplnému využití točny obešlo bez nějakých zdržujících přestaveb.
(zadáno: 28.3.2019, počet hodnocení: 589)
Bůh není mrtev. Jenom spal.
(zadáno: 26.3.2019, počet hodnocení: 1381)
Dík za další důkaz, že klasika inscenovaná klasicky prostě a jednoduše a dobře funguje. Stejně tak mě oslovila v podtitulu zmiňovaná forma "nastudování s láskou, ale bez slitování", čecháčkovské ohýbání hřbetu rezonovalo velmi výmluvně, o slovo se ale neopomněla přihlásit ani nám vlastní hrdost, umanutost a sympatická rebelie. Iritoval mě ale, bohužel, mladý vodník, neboť se domnívám, že jeden Hurvínek mezi pohádkovými bytostmi postačuje, navíc je nezaměnitelný a jakékoli jeho parodování ve výsledku kontraproduktivní. Připsané písně měly oživující šmrnc, ta závěrečná pak byla trefnou pointou.
(zadáno: 25.3.2019, počet hodnocení: 742)
Samotné zdejší zpracování této ruské klasiky mě, přiznám, nijak výrazně neupoutalo. Souhlas s kolegy o nevyužitém potenciálu celého textu i možnosti jakýmkoli způsobem toto dílo přiblížit dnešní době. Skoro jistě bych si na něj zanedlouho nejspíše příliš nevzpomněl nebýt jednoho faktoru, jímž je výtečný výkon A. Procházky. Ten svoji roli hejtmana ztvárnil opravdu mistrovsky a neuvěřitelným způsobem táhne drtivou většinu scén v této inscenaci. Z mého pohledu povyšuje výsledný celkový dojem na úroveň, jenž stojí tímto za shlédnutí i doporučení k návštěvě. 65%
(zadáno: 25.3.2019, počet hodnocení: 1543)
84,99 % Napsal bych o této inscenaci dlouhý hloubavý blog, ale stejně byste ho nečetli. Takže si na to zajděte... Nebo ne, je to váš život. Autenticita nula, pivo na stole, logout.
(zadáno: 25.3.2019, počet hodnocení: 1504)
Teprve druhá česká inscenace asi nejproblematičtější z her Sarah Kane. Režisérka s textem naložila volně, s vědomím, že drama má spíše charakter básně. Experimentovala s formou a využila širokou škálu scénických prostředků. Rozdělením tří hlavních postav mezi více představitelů posílila záměrný odklon od „psychologizování“, ale pro diváky se toto řešení ukázalo spíše znepřehledňující. Inscenace má svá úskalí, ale v kontextu studentského počinu se jedná o dílo více než reprezentativní a zajímavé. Více v blogu Hippolytové a Faidry na jevišti Studia Marta.
(zadáno: 25.3.2019, počet hodnocení: 1504)
75%. Radim Vizváry s pomocí výpravy a světel ovládá jeviště, výtečně pracuje se svým tělem a gesty. Rozehrává téma, které je ve své podstatě depresivní, a nenásilně v něm objevuje i humor. Ke ztvárnění samotnému nelze mít výhrady. Co se týká práce s námětem, v tomto případě nebyl potenciál látky v plné míře využit. Každopádně Vizváry touto inscenací podává další důkaz, že je přední osobností (nejen) české pantomimy.
(zadáno: 25.3.2019, počet hodnocení: 1504)
Caryl Churchill ve svých hrách někdy situovala dvě části do jiných časových rovin. Kontrast funguje i v případě Sedmého nebe, v němž se autorce podařilo zprostředkovat významné postřehy a dobrat se cenných myšlenek. Herci mají v obou částech hrát odlišné role, navíc by měly být v řadě případů záměrně obsazeny proti typu, věku, barvě pleti či dokonce pohlaví. Tento záměr byl v inscenaci DpP režisérem a herci náležitě zužitkován, výmluvnost vyznění byla posílena. Náročnější titul se asi nemohl stát diváckým hitem, přesto by DpP by mělo nadále nabízet i počiny tohoto typu, protože jsou potřebné.
(zadáno: 22.3.2019, počet hodnocení: 766)
Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery. Harpagon ve zběsilém podání F.Richtermoce není zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Groteskní stylizace sluší především N.Holíkové a M.Andělovi. Stylově velmi čistá inscenace, snad jen těch krkolomných pádů mohlo být o něco méně.
(zadáno: 22.3.2019, počet hodnocení: 589)
Více viz blog.
(zadáno: 21.3.2019, počet hodnocení: 191)
Skvělá původní vztahová tragikomedie na téma lásky a Boha. Už dlouho jsem neviděla hru, která by tak svěžím způsobem bryskně postihovala tak složitě uchopitelná témata. Po velmi dlouhé době jsem moc ráda viděla Marthu Issovou, ale vynikající byli tradičně všichni. Vzkříšení je vtipné, tne do živého víc, než by se kdo nadál a má velmi rozumnou délku. Čiré divadelní nadšení.
(zadáno: 20.3.2019, počet hodnocení: 1381)
Hyperaktivita. Impulsivita. Roztěkanost. Neuchopitelnost. Na oko určitá převaha, ale uvnitř zranitelnost. Prokletí, zároveň do jisté míry i dar vnímat jinak. Vše vykoupené spoustou zmatků na duši i úskalím nepochopení od (i toho nejbližšího) okolí. To je jen malý zlomek toho, co s sebou nese syndrom ADHD. Cirk La Putyka nabízí na tuto problematiku citlivý pohled prostřednictvím výsostně novocirkusové performance, při níž se místy až tají dech. Moje zaujetí a pozornost žel lehce oslabily okamžiky, kdy některé z originálních nápadů byly variovány a protahovány na úkor celkové dynamiky inscenace.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 589)
Více viz blog.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1504)
75%. Daniel Špinar s herečkami a externistkami nejprve ilustruje výběr z Hilarových textů, svědčících o jeho silné osobnosti se zásadním vlivem na české divadlo. Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND (částečně jiným, částečně konstantním), ale též mezi Hilarem a sebou samým, což vrcholí fiktivní zkouškou Macbetha, během jehož příprav Hilar zemřel. Mimořádně vtipná scéna, v níž vyniká energická J. Stryková, nabízí alternativu, jak by Hilar mohl pracovat dnes. Estetika zpracování třeba každého nenadchne, nicméně poučný i zábavný titul může obohatit nejen do dění v ND zasvěcené diváky.
(zadáno: 19.3.2019, počet hodnocení: 1504)
Temná pohádka byla v přehledné dramatizaci srozumitelná. Inscenace zaujme především propracovanou a technicky dořešenou výtvarnou a světelnou koncepcí, která vytvářela příhodnou atmosféru. Režisér se bohužel s herci nedobral patřičné hloubky výkladu a ztvárnění charakterů. Důraz na vnějškové prostředky v hereckém výrazu vedl k povrchnějšímu vyznění, některé postavy se dostaly až na hranici karikatur, což sílu zážitku poněkud oslabilo.

Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>