Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>

(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
65%. Promluvy ve třetí osobě asi měly být záměrně odosobňující, nicméně divákům značně zkomplikovaly vnímání. Dojem z rozpačitější textové složky mnohonásobně pozvedlo scénické provedení, které v koexistenci s hudbou a ruchy bylo samo o sobě ideotvorné. V nezvykle koncipovaném uzavřeném prostoru diváci část představení strávili s herci v úplné tmě a dostali možnost uvědomit si a prožít specifika světa nevidomých. Když se rozsvítilo, došlo k výmluvné konfrontaci jiného druhu. Ve tmě více vynikla P. Štorková, ve srovnání s ní byl hlas J. Gottwalda méně výrazný. Nevšední, přínosný zážitek.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
Jednodušší libreto muzikálu se dá do určité míry pozvednout, v Plzni však herecká složka zůstala povrchnější. I když se účinkující občas nevyvarovali laciností, hranici nevkusu nepřekročili. Choreografie standardní, scénograficky efektní. Po hudební stránce profesionálně odvedené, živý orchestr je vždy bonusem. Inscenace měla být odpočinkovým, divácky atraktivním a trochu pikantním titulem. Svůj účel splnila.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
Tvůrci děj přenesli do současnosti a přiblížili dnešním poměrům. Byli v tom důslední, takže výsledek vyzněl věrohodně. Zaujalo několik nápadů, pro vyvážení však chyběla odvaha pro otevřenější zobrazení tělesnosti, kterou v komplikovaném milostném vztahu básníků nelze opomenout. Extravagantní výtvarné řešení může na část diváků působit přebujele, nicméně svůj účel splnilo. Podobně by se dal shrnout záměrně přeexponovaný projev D. Krejčíka. S jevištní nezkušeností M. Stropnického režisér umně pracoval, výkonem mile překvapil. V několika vedlejších rolích se S. Nováková rozhodně neztratila.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
Ivan Hubač scénář svého otce ke zdařilému televiznímu filmu zdramatizoval obstojně. Režijně vyvážené, vtipné situace jsou správně prokládány smutnými. Snad jen divadelní konec možná mohl ubrat na sentimentu. Scénické řešení se vypořádalo se střídáním prostředí i dominancí zámku. K roli Hraběnky E. Balzerová přistoupila odlišně od J. Jiráskové, roli rovněž obsáhla a navíc překvapila tím, že se zcela oprostila od svých návyků. Výborný D. Novotný i ostatní herci ve vedlejších rolích.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
Nedostatečně známý osud významné vědkyně v poutavém dramatickém uchopení, v němž se snoubí pracovní rovina s osobní. Inscenační zpracování solidní, z hlediska tematického vše dobře vyvážené. Zatímco E. Elsnerová hlavní roli podává se sugestivní autenticitou, vedle ní je na mužských spoluhráčích dost vidět, že „hrají“. Tento nepoměr můj zážitek ovlivnil, od návštěvy však neodrazuji.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
55%. Sugestivní drama vystihuje osud a problémy, s nimiž se potýká jedinec postižený roztroušenou sklerózou. Režisér V. Polesný, jenž připravil první české nastudování, bohužel nechal oběma hercům až přílišnou volnost. Emotivní umělkyni, která zápolí s různými fázemi nemoci, Z. Stivínová s maximálním úsilím ztvárnila barvitě, extrémní polohy však působily poněkud neukočírovaně. Vedle ní se příliš monotónně hrající J. Novotný ztrácel. Režijně zanedbaná byla i pozice obou charakterů v celkovém kontextu inscenace, v níž se podstata sdělení hry poněkud ztrácela.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 1498)
Text seskládaný z podnětných postřehů a jednotlivostí přes viditelnou snahu tvůrců i herců na jevišti nezafungoval. Nicméně je záslužné, že se někdo do tohoto stále aktuálnějšího (celo)společenského tématu pustil. Divadlo sice nemá takový dopad, aby něco významně změnilo, ale divadelníci by si měli být vědomi svého poslání a nevzdávat se ve svém snažení. Přestože tento počin asi nesplnil očekávání, je smysluplnější než valná část jiných, která divadla nabízejí.
(zadáno: 11.2.2019, počet hodnocení: 760)
Balaš se předlohy otrocky nedržel, zachoval písně, některé hlášky či celé scény, ale zbytek si vyplnil po svém. Překvapivě dobře fungují činoherní scény, na čemž má velký podíl hlavně dvojice O.Navrátil - J.Polášek. Komediální linka funguje, jen párkrát si Balaš pomohl zbytečně prvoplánovým vtipem, vulgární je ale inscenace jen zcela minimálně. Trhák sice není žádné muzikálové veledílo, ale kdo si chce poslechnout známé písničky v novém aranžmá a připomenout si některé nesmrtelné hlášky, tomu se patrně bude líbit. Více viz blog
(zadáno: 10.2.2019, počet hodnocení: 742)
Výborně provedená dramatizace slavné novely. Podařilo se vybudovat silnou a působivou atmosféru, jež naprosto vtáhne diváka do hry. Bezesporu tomu hodně pomáhá vydařená scéna a též doprovodná hudba s působivým chórem. Když k tomu přičteme i velmi dobré herecké výkony obou hlavních představitelů tak z toho vychází inscenace, jež po skončení zanechá opravdu nemalý dojem.
(zadáno: 8.2.2019, počet hodnocení: 279)
Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.
(zadáno: 7.2.2019, počet hodnocení: 1378)
85 %. Bravo! Tohle je přesně ten režijní a dramaturgický přístup, který míří na komoru divákova srdce. Nepodbízivá, přímočará a současně také básnivě poetická jevištní forma vedoucí neomylně k podstatnému cíli: odprožít si příběh. Empatický herecký vklad všech doplňují promyšlené scénografické detaily, jejichž prostřednictvím bohatá škála emocí rezonuje. Něhu, rozpaky, dojetí, obavy, strach i odhodlanost mladých duší přirozeně rozechvívá a zintenzivňuje vykloubená a šílená doba, v níž se tragické milenecké drama odehrává. Silný zážitek!
(zadáno: 7.2.2019, počet hodnocení: 742)
Skvěle zvolená forma pojetí této inscenace. Zasazení do temnoty krásně zvýrazní pocity nevidomých a posune vaše vnímání směrem k jednotlivým hlasům a zvukům se kterými se zde dobře pracuje. Výtečná P. Štorková, nebo lépe řečeno její hlasový projev, jeho zabarvení a intonace. Moc pěkně se to poslouchalo.
(zadáno: 6.2.2019, počet hodnocení: 312)
Olemu je 25 let a ocitl se na životní křižovatce, kterou však sám vidí jako slepou, nikam nevedoucí uličku. Ole se nevzdává, hledá cestu, zkouší si ji proházet míčem, protlouct kladívkem. Má dost času. Čas totiž neexistuje...
Zábavná jednohubka, jsem ráda, že jsem ji stihla zhlédnout.
(zadáno: 6.2.2019, počet hodnocení: 312)
Tíživou atmosféru se dařilo držet po celou dobu představení. Líbila se mi celková neukotvenost příběhu. Každá postava vyvolávala řadu otázek, na které divák nedostal odpovědi.
Minulost, motivace, východiska - to vše jen v několika málo náznacích. Možná proto, že vv extrémní situaci je každý sám za sebe, tady a teď, každý den znovu na začátku?
(zadáno: 6.2.2019, počet hodnocení: 312)
Je to více než rok, kdy jsem tři ze čtyř hereček Mámy viděla naposledy. Proto jsem nyní zcela ohromena. Takto zvládnuté ryze herecké divadlo je klenot, malý zázrak.
Tragická sága jednoho rodu, ve které všechny matky chtějí pro své děti lepší život, než jaký poznaly samy. Ale tak nějak jim v tom brání... mateřství.
(zadáno: 5.2.2019, počet hodnocení: 760)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 5.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Stylová nejednotnost s nejrůznějšími nápady, mezi nimiž jsem nenašel adekvátní pojítko, mi zabraňovaly ve vnímání samotné Schillerovy hry. Zvolená režijní koncepce mě od hry spíš vzdalovala, než aby atakovala moji pozornost a přiměla mě ji zkoumat z jiných úhlů. Za šťastné nepovažuji ani obsazení M. Dohnala do role starého Millera, ovšem jeho hudbu považuji za nejsilnější složku inscenace. I toto setkání M. Františáka se souborem ŠD nevnímám jako nejzdařilejší (...podobně jako u Frankensteina), snad se jejich nastávající kontinuální spolupráce na inscenacích odrazí co nejdříve.
(zadáno: 5.2.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Inscenaci vévodí suverénní výkon T. Marečkové v titulní roli Vítězslavy Kaprálové. Herečka zdařile prochází všemi jejími přerody od dětství až po její definitivní odchod ze scény... Sice se nemohu zbavit dojmu, že režie doháněla živočišnost a egocentričnost Vitky do zbytečných krajností, nicméně herečka si dokázala poradit i s tím, aby se Vitka nestala pouhou karikaturou. Výkon Marečkové zastínil všechno a všechny kolem, což možná bylo i režijním záměrem, podobně svět totiž vnímala samotná postava. K. Tučková napsala dobrou hru s živými dialogy. Ocenit lze i promyšlenou hudební složku.
(zadáno: 5.2.2019, počet hodnocení: 996)
Dramaturgie večera si pohrává s myšlenkou, jak by Strindberg, mistr v zachycování lidské psychiky, vedl slova či reakce svých postav třeba dnes. Po jednoaktovce Ta silnější, v níž monolog v dialogu vede Paní X s Paní Y, následuje zábavná pohybová groteska o souboji Žena vs. Muž, aby titíž se pak přenesli do reality show, kde vládne zase jiná ničivá síla, v podobě ega moderátorky. Na kolik strindbergovskou „jemnou mechaniku“ objevíme ve druhé a třetí části, je otázkou spornou, jistotou však je excelentní interpretace textu Natálií Topinkovou nebo mezi řádky pojmenované metody válcování druhých.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Skandálnost, naléhavost a aktuálnost hry již dávno odnesl čas, naše společnost od doby jejího vzniku už přece jen ušla další kus cesty, nicméně dramaturgické zařazení textu do repertoáru DpP je opodstatněné. Režisér E. Kudláč totiž svou jemně stylizovanou koncepcí, s níž si herci umně pohrávali, vytvořil lehce komediální inscenaci, díky jejíž nenásilné formě se může každý divák zaměřit na témata, na která autorka upozorňuje. V současném repertoáru libeňské scény se dle mého názoru nenajde inscenace, která by byla herecky naplněnější a sehranější. Kontrast obou částí mi přišel smysluplný.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Langova dramatizace Žítkovských bohyň mě oslovila svojí divadelností (na rozdíl od epičtějších Gombárových verzí; kouzlo obou Gombárových inscenací pro mě tkvělo zejména v práci s atmosférou a mystikou), což se odrazilo i ve scénickém provedení, které tak bylo akčnější a realističtější než u Gombára. Osudy postav měly u Langa zřetelný vývoj, a oceňuji také vodítko v podobě letopočtů, které uváděly jednotlivé scény. Došlo tak k zásadnímu usnadnění orientace v tak rozsáhlém díle. Herecky musím vyzvednout T. Dočkalovou, I. Wojtylovou a M. Málkovou. Drsně syrová, ale pohlcující podívaná.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Muzikálová inscenace, která je postavena hlavně na nezpochybnitelném talentu M. Klucha. Jeho charisma v titulní roli dokáže diváky strhnout už v první části představení, přičemž v té druhé ono napojení hlediště na jeviště graduje. Jedná se spíš o divadelní show, které jako pojítko slouží jednoduchý scénář K. Janáka, nicméně i díky dalším profi výkonům J. Korna, P. Pálka, R. Tomeše a S. Postlerové vznikla kvalitní muzikálová podívaná, která dokáže zvednout ze sedadel diváky všech generací.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
55% Inscenaci scházel sevřenější tvar, a především přesnější režijní vedení herců. O. Dvořák a M. Procházka sice dokázali svoje nelehké postavy "uhrát", nicméně zejména u Toma Ripleyho jsem postrádal věrohodnější vykreslení rozporuplnosti této postavy, což však bylo v tomto případě evidentně dáno jejím režijním uchopením. Nejvěrohodnější postavu s adekvátním vývojem tak vytvořila M. Hausnerová coby Marge. Vedlejší role pak byly režií odsouzeny pouze k figurkaření. Oceňuji výtvarné řešení a hudební složku.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
45% Na inscenaci se podepsalo dle mého názoru především mylné obsazení Z. Benešové do role Blanche, typově se totiž této postavě naprosto vzpírá. To byl také hlavní kámen úrazu, od něhož se odvíjelo další vnímání nejen jejího výkonu, ale i celé inscenace, které se nepodařilo dojít k meritu věci. Snad jen M. Vykus se aspoň na dosah přiblížil k postavě Stanleyho a L. Fischerová ke své Stelle. Inscenaci jako celek však vnímám rozpačitě.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Modelová hra Homevideo má svoji neocenitelnou hodnotu. Ukazuje, jak lehkovážně nejmladší generace (ovšem v realitě rozhodně nejen ta) zachází se svými nejcitlivějšími osobními daty, jaký vztah má k intimitě, a jak díky sociálním sítím a liknavému přístupu dospělých může snadno dojít k velké lidské tragédii. O. Dvořák v hlavní roli provádí svoji postavu velkým vývojovým obloukem od bezstarostného teenagera k totálně deprivované osobnosti, na níž se osudově podepsala kyberšikana. Škoda, že Dvořákův výkon zeslabují vedlejší, režijně jen zběžně načrtnuté, postavy.
(zadáno: 4.2.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Inscenaci vnímám jako jeden z možných způsobů směřování NS, s níž si vedení D. Špinara zatím nevědělo rady. Její nevábný prostor totiž přímo vybízí k podobným experimentům. Navštívil jsem druhou premiéru v den, kdy šel Národní třídou pochod proti "AB", což byla zajímavá přidaná hodnota. Vždyť i Návštěva dává nahlédnout do světa zmarněných lidských nadějí a deziluzí... J. Frič naštěstí inscenaci režíruje se sobě vlastním humorem a nadhledem, takže divák neodchází se zklíčeným pocitem, přestože mu do smíchu nad tím, kam listopadové ideály dospěly, rozhodně není. Herecky silné a přesvědčivé.
(zadáno: 2.2.2019, počet hodnocení: 1378)
75 %. Inscenace oplývající velmi originální atmosférou s halucinogenním a psychedelickým oparem, která sugestivně dotváří děj a diváka svede uvést do obdobně snového transu, v jakém se nachází titulní postava. Tleskám herecké souhře, ne právě lehkou formu stylizace se daří všem po celou dobu obdivuhodně udržet. Nevšední zážitek, po kterém jsem divadlo opouštěla v dosud nepoznaném, podivuhodném rozpoložení.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Milý hudební doplněk náročného repertoáru DvŘ. Nostalgickému ohlédnutí za dobou "filmů pro pamětníky" dodala V. Žehrová příjemnou inscenační vizáž, kterou obohacuje občasnými bulvárnějšími informacemi o někdejších filmových idolech. Sehraná čtveřice účinkujících na sebe evidentně slyší, takže se adekvátně doplňuje a vytváří tu pravou "swingovou pohodu". Inscenace se sice do historie tohoto divadla nijak výrazněji nezapíše, nicméně svůj účel splňuje.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
B. Hančilová napsala hru zabývající se nebezpečím, které útočí na vybrané sociální skupiny obyvatel. Dříve se jednalo zejména o tzv. "šmejdy", dnes však toto riziko nabralo extrémnější podobu a atakuje nás velmi rafinovaně všemi možnými způsoby. Inscenace A. Bolfové se na tuto problematiku dívá odlehčenou formou, přesto se z ní nevytrácí její naléhavost. Zajímavou příležitost vnuka, který musí splňovat nejednoduché úkoly, jež na něj klade společnost a zaměstnavatel, a který je postaven před problém svého dědy, jenž se dostal do spárů radikálů, P. Buchta využil s přehledem. Herecky vyrovnané.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Zdařilá dramatizace K. Tučkové, která sice mohla v první části pracovat s větší zkratkou, nicméně i tak se jí podařilo vytvořit adaptaci poskytující souboru zajímavé příležitosti. Reálie vesnického života byly vykresleny přesvědčivě, postrádal jsem jen větší důraz na Eliasovu genialitu, o níž se divák dozvídá často jen zprostředkovaně. D. Gombár vytvořil inscenaci s mnoha sugestivně zpracovanými scénami, která v druhé části graduje a přechází do strhujícího finále. Inscenaci herecky vévodí J. Erftemeijer, T. Červinek a A. Buršová. D. Gombár se se Švandovým divadlem nemohl rozloučit lépe.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Inscenace je syntézou přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology, dokáže tvárně pracovat s hlasem, a detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce. Malý princ Studia Dva je pastvou pro oči, uši i duši. Malou pihou na kráse je snad jen počáteční přílišná akčnost hlavního hrdiny, kterou má na svědomí režie.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
Ani se mi nechce věřit, že ten samý autor napsat vynikající Sonátu pro lžíci. Dramatik se snaží divákovi sugerovat myšlenku, že jde o hru postihující završující životní etapu Heleny Rubenstein. Ano, jenže ji každou replikou bulvarizuje, aniž by se tuto osobnost snažil postihnout v širších souvislostech. Hra je pouze sledem výstupů, scén, jež na sebe kontinuálně nenavazují. Dost možná by zde pomohlo výrazné krácení a dramaturgické propojení scén, ovšem to by asi tvůrci narazili na autorská práva. Začarovaný kruh… Nejvěrohodněji zpracovaná postava pro mě zůstala E. Arden M. Steinsmasslové.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 1378)
65 %. Svébytně poetická inscenace, která nezpřítomňuje jen obsah Havlových dopisů a kontexty doby, ale také nálady jejich pisatele i jeho představy o tom, v jakém rozpoložení je asi čte paní Olga. Duo SKUTR opět čaruje s obrazovými metaforami - některé mě dojaly, jiné pobavily a několik jsem přes veškerou snahu o napojení se nerozklíčovala. Diváckou spolujízdu na vlně hereckého empatického souznění zbržďoval místy pocit, že křehkost a intimita slov se přece jen poněkud vzpírají velkoformátovému jevišti a komornější prostor by jim umožnil citelnější rezonanci.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 585)
Více viz blog.
(zadáno: 1.2.2019, počet hodnocení: 2858)
65% Pro autory byla Trnkova Zahrada inspirací, tvůrci přiznávají, že jde o koláž jejich vzpomínek na dětství a na to, jak zahradu a její svět vnímali. Je pravdou, že se jim podařilo i v mém případě evokovat z mysli dávno vytěsněné vzpomínky, což považuji za největší klad této novinky, poněvadž podobně musí do jisté míry působit i na ostatní diváky. Problém vnímám v přehršli vjemů a nápadů, kterých se tvůrci nechtěli vzdát. Ani by nevadilo, že jsem některým nerozuměl, každý má své vzpomínky, s nimiž se druhý nemusí identifikovat, jen by chtělo některé více rozpracovat, i když na úkor jiných.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>