Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>

(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
44,99 % Obvykle u inscenací textů Elfride Jelinek píšu něco jako "Tohle bych si rád přečetl.", ovšem v tomto případě nemohu říct ani to. Jasně, rozpolcenost mezi soukromým a veřejným životem, schopnost "vodit" si publikum a užívat si tak slávy navzdory všemu... Jako je to tam, jenže přesazení do českých reálií prostě nefunguje, zdejší lid svým zasloužilým umělcům odpustí naprosto cokoliv, takže o čem se to vlastně hraje?
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
55 % Souboj skvělé Evy Salzmannové s pro mě ne zrovna zajímavým textem, během mé reprízy navíc umocněný selháním techniky v první půlce. Sice se mi tak dostalo jedinečné možnosti nahlédnout, jak důležitá může být zvuková složka inscenace, ovšem celkový dojem tím byl výrazně oslaben, fungující závěr už mě nedokázal správně naladit.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
65 % Obstojná inscenace mimořádného textu, vlastně mě mrzí, že byla uváděna tak krátce.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
54,99 % Což o to, téma, že každý máme svou mez, za níž prostě vybouchneme, má jistě solidní potenciál. Herci do toho jdou naplno, super. Jenže proti tomu stojí nevyváženost jednotlivých historek a hlavně pro mě poněkud nestravitelná kombinace komunální satiry a tarantinovské stylizace, přišlo mi, že je to převážně příliš mnoho povyku pro nic. Asi jsem moc velký kliďas na to, abych se v tom našel a docenil to.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
74,99 % Podařená inscenace, jež přišla ve vhodný čas, navíc disponující Janem Plouharem v hlavní roli, to je prostě ústecký poklad.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
OK, vyrazit na tuto inscenaci byl fakt špatný nápad. Písně povětšinou vycpávky, jež děj nikam neposouvají, samotný příběh poněkud prostoduchý, k tomu emancipace v rámci starého dobrého pivního sexismu a navrch divná herecká stylizace... Prostě na mě nejspíš až příliš retro, pohled zpět do dob, které se snad z vícero důvodů už nevrátí. Ale abych byl fér, aspoň je to konzistentní a přiznávám, že jsem se párkrát upřímně zasmál.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Viděl jsem původní scénické čtení, v inscenaci je zachováno vše, čím mě text oslovil, oblečeno ve slušivý vizuální kabátek. Tohle je skutečná pohádka pro celou rodinu, děti okouzlí a rodiče si v ní najdou též to své.
(zadáno: 30.12.2018, počet hodnocení: 1542)
84,99 % Sečteno a podtrženo, Téměř dokonalá láska je inscenací, za níž se vyplatí si do Českých Budějovic udělat výlet. A doufám, že sama bude naopak objíždět zájezdy a festivaly. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Sečteno a podtrženo, to, že budoucnost vidím jinak, je dost slabý důvod k odmítnutí této jinak zdařilé inscenace, takže se na ni vydejte a konfrontujte se s ní sami. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018, počet hodnocení: 1542)
74,99 % Sečteno a podtrženo, inscenace Dánská občanská válka 2018-24 rozhodně stojí na zhlédnutí, stejně jako stojí za přečtení Nielsenova předloha. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018, počet hodnocení: 1542)
75 % Sečteno a podtrženo, nevím, zda se Psí dny budou ještě hrát, ale pokud ano, doporučuji je navštívit, Samcova rozevlátost se snoubí s Deákové soustředěností v inscenaci z výše uvedených důvodů zajímavé a zároveň relativně přístupné. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018, počet hodnocení: 734)
Pro mě ve výsledku zdařilé zpracování. Některé skeče a scénky sice nevyzněly v českém pojetí tak vtipně jako v originále, ale většina se povedla a představení v sobě má onen Monty Pythonský humor dobře zakořeněný. Kdo nezná filmovou předlohu tak asi může být nemile překvapen, ale fanouška toto dílo jistě potěší. Plusem je též funkční zařazení lokálních prvků a skvělé narážky na místní scénu. Po hudební stránce se nejedná o žádný zázrak, ale i tak daná hudba k scénám dobře pasuje a určitě nijak neruší. Po herecké stránce výtečná hlavně H. Holišová a vedle ní pak také P. Štěpán a A. Slanina. 75%
(zadáno: 28.12.2018, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 1542)
84,99 % Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 1542)
54,99 % Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 1542)
84,99 % Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Skutři pro tuto inscenaci oprášili postupy, které si vyzkoušeli už při své rezidenci v Divadle Archa na startu své dráhy. Do procesu tvorby, na jejímž začátku je jen pár múzických inspirací a pak už jen osobní vzpomínky až zpovědi, uvrhli herce z Dlouhé. Ti se výzvy chopili s kolektivním zápalem a výsledkem je kompaktní tvar, jenž kombinuje hlasy, hudbu a zvuk, expresivní obraz. Jednotvárné ladění inscenace však skoro nemá sílu zaktivizovat publikum, nejeden divák se ocitne v pasti servírované melancholické nálady, jinému však může připomenout i něco důvěrně známého z vlastního nitra.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Ptydepe s věrnou družkou byrokracií jsou věční spojenci a přidrzlá ega vládnou druhým snad ještě intenzivněji než v době vzniku hry. Havel s pomocí roztomilé absurditky vykreslil technologický proces, jak vpřed a vzhůru, anebo směrem opačným: metodou nabourání integrity jedince nebo uvržením do spokojených schémat. Nadčasovému textu netřeba nic přidávat. Herci náročný text plný smyček a krkolamů zvládají s přehledem a režie všemu dodává nejen řád, ale i adekvátní groteskní vyznění.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Martin Finger na jevišti demonstruje duše cyniků jako nikdo jiný. Tentokrát divákům předkládá odtažitou technokratickou postavu bez emocí, ačkoli ta je středobodem tragédie antické drtivosti. Dramatizace i výsledná inscenace jsou stavěny vlastně stejně, bez energie. Suchý téměř monolog a odvyprávění příběhu je hlavním představitelem provedeno věrohodně, ne-li velice sugestivně, bohužel tedy v poněkud sterilním inscenačním rámci. Dramatizace snad mohla dát větší prostor ostatním postavám.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Přidávám se k názoru, že jde o nejlepší inscenaci LSS posledních let. Pitínský ji staví na drobných klauniádách, herecké expresivitě…a mluví řečí symbolů a hádanek. Rozpoznáváme odkazy na středověké mirákly a křesťanskou symboliku, commedii dell´arte i vysoký styl své doby, současnost reprezentuje zlatá mládež. Čas se mění, lidé jsou stále stejní. Zápletka je upředená z archetypálních nití, proto působí tak podivně. Nezpochybnitelné jsou však herecké vklady do této inscenace, zejména Anna Fialová se obdivuhodně vypořádala s nástrahami role Heleny, učinila z role velice dynamický part.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
75 % Podobenství o démonu s vizáží váženého hraběte zase jednou nabylo na aktuálnosti, akcentováno to mohlo být více. Na aplaudovaném výsledku exteriérové inscenace je znát dlouholetá zkušenost Martina Glasera s možnostmi otáčivého hlediště a jeho přírodního okolí. Divadelní prostředky se zde přibližují těm filmovým, přesvědčivě je stavěna temná atmosféra, i se špetkou humoru. Vše nabere spád od prvních replik a snad jen závěr nedosáhl té správné gradace. Mezi přednosti inscenace patří vedle obdivuhodné koordinace všech složek také svícení nebo individuální výkony K. Janovičové a B. Kaňokové.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Pohádková inscenace se zpěvy, která cílovou skupinu diváků nejspíše nezklame a mile pobaví. A jistě také potěší pamětníky této televizní trvalky, drobné změny jdou na vrub zjednodušení pro dětem určenou divadelní produkci. Ztotožnění s hrdiny pohádky je pro dětského diváka snadné, nejlepší to předpoklad pro vnímání příběhu. Oči dospělého diváka vidí, že poetika předlohy je přece jen oslabena. Inscenace je více secvičena než režírována, potěší však, že tvůrci a herci z plzeňské líhně talentů kopírují kultovní předobraz minimálně. Jen té přebujelé barevnosti bylo na malý prostor příliš.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Zřetelný otisk antických motivů může být pro zkušeného diváka bezpochyby zajímavým stavebním kamenem textu. Další devízy jako by už v něm chyběly, především silnější dějová linka, tempo, inscenaci by možná slušelo výraznější dramaturgické přišpendlení. Rozkročení mezi satirou a obžalobou, s vpády extravagance (většinou determinující charakter postavy), je celkem obsáhlým mixem. Řada momentů výmluvně koresponduje s aktuálními politickými problémy, je to potřebné divadlo odpudivých charakterů (s bravurní schopností postav to maskovat a prezentovat opak), přesto tomu něco chybí…
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Zatímco inscenace režiséra Dodo Gombára (MdB, 2017) pracovala se zkratkou, bezbřehou imaginací a symboly, z nichž utkvěl v paměti především motiv křížové cesty hlavní hrdinky, je pražská inscenace Michala Langa mnohem těžší kalibr, opřený o kdejaký realistický výjev. Režie do díla však citlivě vnáší i mystiku či dobový (politický) kontext a exponuje historickou temnotu. Není to úplně příjemná podívaná, divák navíc musí plně přistoupit na časově proměnlivý princip díla. Tereza Dočkalová má na svém kontě další nesmírně přesvědčivý výkon. V inscenaci neladí lpění na snaze o jakýsi umělý dialekt.
(zadáno: 27.12.2018, počet hodnocení: 995)
Těžko hodnotit projekt, který s divadlem má společného pramálo, je to spíše laboratoř, v níž si mladí tvůrci zkoušejí postupy, zejména animační. Přihlížíme tedy audiovizuálnímu konceptu, kde obsluha monotónně variuje a technologicky zprostředkovává (animace, zvuk) apokalyptickou náladu inspiračního zdroje. Prostor pro vlastní imaginaci? Bez výkladu či divadelní akce v divadle se imaginace zkrátka u mě nenastartuje, což nutně neznamená, že jiní se „nenapojili“. Pro mě z divadelního hlediska to byl zbytečný večer.
(zadáno: 23.12.2018, počet hodnocení: 742)
Inscenaci chybí výraznější dramatický oblouk, přitom herci ztvárňují konkrétní postavy z dějin Hradce Králové, takže jejich příběhy by mohly být nosné. Koláž jednotlivých scének na téma válka a vznik Československa by také nemusela být špatná, sráží jí ovšem stylová nekonzistentnost. Za nejlepší považuji vánoční scénu, kde matky se strachem rozdělávají dopisy se jmény padlých, zatímco za scénou zní Tichá noc v němčině.
(zadáno: 21.12.2018, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 21.12.2018, počet hodnocení: 1364)
Vánoční speciály se Kašparům zkrátka daří! Tentokrát se tak děje prostřednictvím komorního zastavení se nad křehkými verši nejen o zrození Pána Ježíše Krista, které jsou divákovi předány přesně s takovým citem, abychom je slyšeli pilně a neomylně. A rozjímali. Kromě velmi přirozeného přednesu Mileny Steinmasslové a Aleše Petráše musím ještě vyzdvihnout jednoduchý, ale velmi působivý výtvarný doprovod inscenace. A rozhodně též doporučuji nastudovat informace ke vzniku básně a její cestě za čtenáři a publikem.
(zadáno: 19.12.2018, počet hodnocení: 742)
Schimmelpfennig je velice zručným autorem, takže dokáže podat ve slušivém balení i relativně banální příběh. Režie M.Háby má velký podíl na poetickém vyznění celé inscenace. Tok Schimmelpfennigovya textu Hába rytmizuje drobnými změnami prostředí, atmosférotvornou hudbou i zhudebněním ústředního repetitivního motivu. Divák se tak lehce nechá přenést do světa, kde je přímo hmatatelně cítit běžící čas a kde na něj naplno dopadá fakt, že okamžiky štěstí jsou prchavé a nelze je zachytit. Více viz blog
(zadáno: 18.12.2018, počet hodnocení: 1364)
55 %. Poselství příběhu zůstalo sdělné a přítomné především díky režii a hereckým výkonům. Samotný text hry mi přišel jako klišovitě navařené kaše, z níž se občas nějaká ta myšlenka vynoří, ale nijak hluboce nezasáhne.
(zadáno: 18.12.2018, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Ve hře se několikrát vystřídají monology tří postav, jejichž osudy spolu souvisejí. Jednají možná pochopitelně či omluvitelně, ale neúmyslně má jejich počínání děsivé důsledky. Mohli však jednat jinak, když jsou sami obětmi něčeho / někoho jiného? Znepokojivý obraz světa, kde se od sebe vzdalujeme a sounáležitost je převálcovávána individualitou. Po nedávné „Vanilkové džungli“ přestavilo Divadlo NaHraně podobně silné a interesantní drama. Při realizaci tvůrčí tým i všichni tři herci dbali na to, co se autor snažil sdělit. Vnímavý divák bude mít po skončení představení o čem přemýšlet...
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Koláž, kombinující dokumentární prvky s fikcí a s odkazy na umění, se zabývá kastrací chlapců kvůli výšce hlasu a s tím souvisejícími okolnostmi – nedobrovolná deformace dětské osobnosti, odpovědnost za nedospělé, pomíjivost i specifičnost získané „devízy“ atd. Režisér užívá nahotu i naturalističtější výjevy, ale také drsnější humor. I když zcela nevyšlo propojení nesourodých úseků, předložené informace i domyšlené souvislosti mají svou hodnotu. Při snaze o kontext s našimi časy se J. Čermák (možná ku škodě věci) tentokrát vyhnul úderným soudům, spíše se uchýlil k zobecnění a položení otázek.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Návštěvníka znalého románové předlohy může zaskočit razantní stylizace, na první pohled násilná či samoúčelná. Postupně se však objasní důvod, proč D. Špinar román zdramatizoval a zrežíroval právě tímto způsobem. Charaktery Antona, Edity i dalších postav tlačil k extrémním polohám, čímž příhodně zdůraznil problémy, s nimiž se potýkají, i důsledky jejich jednání. Vhodně přispělo i nezvyklé scénické řešení smysluplně využívající točnu. V hlavní roli R. Mácha podal vyčerpávající výkon, výklad bravurně dotvořila také P. Štorková. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasického díla.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>