Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 21.3.2020, počet hodnocení: 1067)
Okamžikem, kdy je divákům oznámeno, že mají zavřít oči a vnímat vše přes sluchátka, skončilo divadlo. Začala audiokniha nevalného obsahu. Za mě udílím diskvalifikaci, a nemá to nic společného s tím, že fantasy žánr moc nemusím. Hlasy, ruchy, zvuky vyrábějí aktéři přímo před vašimi zavřenými zraky a binaurální snímání z vás dělá hlavu uprostřed příběhu. Přes řadu klišé a tolkienovských nápodob se z příběhu o hrdinské cesty za drakem klubala průhledná alegorie, která by snad snesla více propracovanosti. Věřím, že jsem byl svědkem laboratoře, z níž pro budoucnost vzejde komplexnější projekt, aťsi nabitý prací s technologiemi.
(zadáno: 21.3.2020, počet hodnocení: 1067)
Problematická inscenace. Komiksový charakter hry se absolutně nepotkal s prostorem letní arény pod Žižkovskou věží, vzpíral se mu i přes snahu herců o dodržení žánru. V „kamenném“ Kalichu všemu může být jinak a komediální inscenace bude fungovat. V ukrutném vedru, jež panovalo při premiéře, se s podmínkami i žánrem nejlépe vyrovnala Kristýna Frejová. Na opačném orbitu se pohyboval výkon M. Kavana, míjejícím se s profesionálním jevištěm o světelné roky, herci nebylo rozumět a tak dále.
(zadáno: 21.3.2020, počet hodnocení: 1067)
(zadáno: 20.3.2020, počet hodnocení: 849)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 20.3.2020, počet hodnocení: 655)
--- Velmi nadějný proces zrání --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.3.2020, počet hodnocení: 849)
TV záznam
(zadáno: 12.3.2020, počet hodnocení: 655)
--- Detektivka bez hrdiny --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.3.2020, počet hodnocení: 325)
Přes jednotlivé zajímavé momenty a výborné herecké výkony mě celé představení poněkud minulo.
(zadáno: 12.3.2020, počet hodnocení: 325)
Strhující, náročné, depresivní...a dechberoucí výkon Jana Vlasáka.
(zadáno: 12.3.2020, počet hodnocení: 325)
75%
Hodně zajímavý počin s množstvím nepopiratelných kladů. Jelikož Erika Stárková již byla vychválena mnohými dalšími, zmíním především Igora Orozoviče - jeho hlas i projev k Bowieho hudbě dokonale sedí. Také Pavol Smolárik mě hodně bavil.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Hra o mladíkovi, který řeší zdravotní problém a především sám sebe. Autorovo uchopení tématu není pesimistické, ale zároveň ani laskavé a nadějeplné. Zážitky jsou věrohodně líčeny s otevřeností skoro intimní, přitom autor užívá ironii, někdy i sarkasmus. Režisér Š. Dominik s herci dávkuje dramatické a komediální prvky ve správné míře, dojemné a působivé okamžiky jsou střídány humorně odlehčenějšími. Za pozornost stojí i specifický prvek ve scénografii a jeho užití. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Hry s gay tematikou často ukazují většinové společnosti tu lepší stránku lidí s homosexuální orientací. Daniel Špinar využil poznatky z poslední dobou populární aplikace Grindr, kde se ve velké míře koncentrují odvrácenější aspekty této komunity. Od někdejšího úspěšného HOMO 06 se inscenace odlišuje tím, že je ve své podstatě velice pesimistická. Zasměje se spíše cynik nebo ten, kdo projeví značnou dávku nadhledu. Jedná se však o obraz otevřený, (krutě) pravdivý a potřebný. Herecky výtečné, M. Kerna a T. Kobra dobře doplňuje pohyb R. Vizváryho. Inscenace by snesla zkrácení, podstata některých situací se příliš podobá.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Cabaret Calembour svými hrami se slovy a písněmi snad nikdy neomrzí. Na kolektivní inscenaci se tentokrát projevilo, že chyběl pohled zvenčí v podobě dramaturga či supervize. V první části by několik málo vtipů bylo možno oželet. Rovněž aktovka „Arcimimus“, na niž dojde po přestávce, má zejména ke konci zdlouhavější a méně záživné pasáže. Energie, nápady a příval slovních hříček ale rozhodně nechybí! „Výročním“ počinem si soubor neudělal ostudu a potěší nejen stálé fanoušky.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Dürrenmatt v polovině 50. let poměrně odvážně zobrazil svět s nemilosrdnou vládou peněz. I v dnešních časech se lze jeho hrou vyjádřit k tomu, v čem žijeme. Režisér J. Burian postavil inscenaci, kde jednotlivé složky odvedly rutinně svůj úkol, ale dohromady se nesloučily v nadstavbu a vyšší význam. Naprostým omylem byly kostýmy. Nedostatečně vedení herci nehráli společně, každý si sólově postavil roli tak, jak sám uznal. Kláru přizpůsobila D. Havlová-Veškrnová svému naturelu, čímž se s autorovou hrdinkou částečně minula. Hvězdné obsazení hlediště zaplní, ale diváci se v DnV setkají jen s další promarněnou příležitostí.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Jan Mocek s trojicí neherců ve svém projektu představuje celosvětově populární virtuální svět her, kde hráč může ve fiktivním městě (beztrestně) využívat prakticky neomezených možností. S přibývající dobou sledování je divák stále intenzivněji vybízen k přemýšlení, což pak kulminuje při konfrontaci s reálným světem, která je pojata velice rafinovaně, děsivě a zároveň s účelným humorem. Inscenace je ve značné míře závislá na propracovaném technologickém řešení i na autenticitě performerů. Originálnímu projektu není prakticky co vytknout a těšme se, jakou cestou se Mocek vydá příště.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
65%. Drama plnilo ve své době potřebné protiválečné poslání a běžné nebyly ani dramatické postupy s prolínáním reality a fiktivních rozhovorů se zemřelými. Hodnota Čapkových myšlenek přetrvala, forma hry je ale po desetiletích přežitá a asi proto se drama na jeviště vrací málokdy. Ve Vršovickém divadle se tvůrci s některými úskalími vypořádali, ale to bylo možné jen do určité míry. Nicméně konec, s umírněním slavného gesta, byl mimořádně emotivní a obhájil smysl inscenace. Na působivosti má významný podíl J. Smutná v titulní roli. Mužští představitelé se s ne vždy vděčnými postavami vypořádali s kolísavým úspěchem.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
75%. Bernasosův román L Trmíková ve své dramatizaci doplnila dalšími motivy z díla G. Bernasose, což posílilo některé roviny a zvýraznilo otázky duchovní i problematiku podstaty lidské existence. Režisér J. Nebeský dovedl herce k velké hloubce ztvárnění, zároveň se mu podařilo přirozeně vykrystalizovat humor. Zajímavým scénickým nápadem byl přesun publika ze stísněnějšího prostoru do otevřenějšího. Inscenace v dobrém slova smyslu pokračuje v linii spolku Jedl, který divákům pomáhá objevovat hodnotná a méně známá díla. Takové počiny jsou v povrchnějších a vyprázdněnějších časech balzámem kultivujícím duši.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
65%. Některé nejvydařenější školní inscenace se stávají plnohodnotnými počiny, např. přerůstají v generační výpověď. Višňový sad sice mantinely studentské práce nepřekročil, ale absolventský ročník – doplněný doyenem D. Klapkou – se s Čechovem utkal více než se ctí. Režisérka s herci pracovala na přesné charakteristice větších i menších postav, navíc dokázala promítnout a zúročit osobitost jednotlivců. Lehkost a nadhled mladého obsazení dodaly specifickou svěžest. Ani na nejnáročnějších a někdy věkově vzdálených partech si nikdo ze zúčastněných zuby nevylámal.
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Goldoniho komedii, mj. prvně nastudovanou v dosud opomíjeném překladu, dramaturg a režisér zručně zkrátili. Plyne tak svižněji, aniž by chybělo něco podstatného. Mezi absolventskými inscenacemi tohoto ročníku se jedná o jedinou „čistokrevnou“ komedii. Studenti vesměs využili možnosti projevit komediální talent ukázat a jiné odstíny svého herectví. Přesto ne všem tento žánr svědčí a v dámské i pánské sestavě by se po jednom slabším článku našlo. Komediální situace se daří rozehrávat, místy se objeví vtipný a originální nápad nebo improvizace. Při návštěvě se může dobře pobavit i divák, který často uváděnou hru již viděl.
(zadáno: 6.3.2020, počet hodnocení: 273)
65% Velmi vizuálně působivá inscenace (první okouzlení přináší už v úvodu efektní scénou i výrazným světelným designem), v níž místy forma vítězí nad obsahem. Platí to zejména pro případ vnucené (ne)přestávky, v jejímž rámci se diváci společně s herci stěhují na bar a zase zpět. I tak nicméně přináší zajímavý příběh a vedle něj i výrazné herecké výkony.
(zadáno: 6.3.2020, počet hodnocení: 273)
Působivé jevištní ztvárnění silného tématu (vedle velmi efektní scény i výrazná hudba a zvuky, či světelná režie) - spíš než jednotlivých příběhů, z nichž po prvním zhlédnutí zůstávají hlavně střípky - společně se skvělým hereckým výkonem Johany Schmidtmajerové vytváří výraznou inscenaci, která zanechává silné dojmy a na kterou se vyplatí vrátit vícekrát. Bez ohledu na to, jak náročné a "depresivní" téma zpracovává. (Mrzí jen nevhodné umístění obrazovky s titulky, zvlášť v momentech, kdy hovoří více hlasů současně.)
(zadáno: 5.3.2020, počet hodnocení: 849)
Tento výklad Ibsena mě bohužel zcela minul. První část (zhruba 45 minut) se odehrává téměř mimo dohled diváků, kteří mohou dění sledovat jen jako projekci. Proč? Není divadlo nejzajímavější právě kontaktem diváků s herci? Pro mě osobně tedy ano. Druhá půlka už je sice klasičtější, ale ukazují se tam zřetelné limity dekonstrukčního přístupu k textu. Motivace a jednání postav jsou velmi těžko pochopitelné. Tvůrci v Eyolfovi kladou divákům spoustu zbytečných překážek, které je potřeba při vnímání díla překonat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.3.2020, počet hodnocení: 309)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 5.3.2020, počet hodnocení: 309)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 4.3.2020, počet hodnocení: 784)
V rámci daného žánru, tedy určitá crazy komedie a ještě k tomu s divadlem na divadle, je to rozhodně velmi povedená záležitost. Prakticky vše se daří držet správně v duchu dané hry, využívat toho co nabízí a nedochází příliš ke snižování se k nějakým laciným či podbízivým vtipům. Samotná hra to aktérům určitě nijak neulehčuje a o to větší pochvala pro herce i samotnou režii za udržení toho správného tempa, načasování jednotlivých zvratů i navazování na sebe a na to co se ve hře již stalo, aby to pak celé dávalo pro diváky smysl. To se zde myslím povedlo více než dobře a díky tomu mile rád doporučuji ke shlédnutí.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Joe Orton svou poslední hrou nejen pobavil chytrým humorem, ale zároveň překročil tabu a vysmál se pokrytectví a předsudkům. Doba, kdy crazykomedie může svou otevřeností šokovat, už pominula, a ani režisér Š. Dominik se o to nesnažil. Ctil žánr i autorův styl humoru, domyslel gagy. Scéna a kostýmy zaujaly svou nepopisností. Žádný s herců se s žánrem neminul, ale někteří se zcela neoprostili od zažitých návyků. Pro Rance našel M. Stránský vděčnou polohu a jím přidané opakování replik umocnilo zábavnost. S převzatou rolí si O. Kolín poradil suverénně. Kvalitní provedení výjimečné hry. (Viděno v Malém divadle.)
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Pozoruhodný komorní muzikál s kvalitní hudbou i texty se po zdařilé české premiéře dočkal dalšího – neméně povedeného – nastudování. Režijně dobře zkoordinovaná inscenace, jejíž hlavní tíhu nesou oba představitelé. Ti musí uzpívat náročné party a zároveň uhrát dramatický příběh s milostnými scénami, které nesmí vyznít toporně. Alternující R. Pekárek na několika místech zaváhal ve zpěvu a v jevištním pohybu, ale drobné chyby mu lze snadno odpustit. Ve spojení s výtečným L. Adamem se postarali o silný zážitek.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
65%. Autor se v černočerné komedii zamyslel hlavně nad tím, co lidé dokáží dělat z nudy a pocitu prázdnoty. V prvním českém provedení Divadla Na zábradlí byly divoce rozehrány komediální prvky; kontrastem byl konec, z něhož zamrazilo. Po letech v ČS Ústí na změnu doby reagovali realističtější variantou, v níž jsou situace nadsazeny méně. A v závěru se nelekli ani předepsané nahoty. Uchopení hry je ve své podstatě správné. Herecky však není inscenace vyrovnaná, podstatně silnější je ženská část obsazení. Najdou se okamžiky zábavné i takové, při nichž tuhne úsměv na rtech, potenciál obou směrů ale zůstal částečně nevyužit.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Svět, kde se nelze opřít o žádná pravidla a spolehnout na nikoho. A nejtěžší je odolat a nezačlenit se... Dialogy a dějové zvraty autor ladil ve stylu situační komedie, od této dramatiky ale hru odlišuje její téma. Je diskutabilní, zda má mix žánrů kýžený účinek, ale text je každopádně zvláštní a poznat jej není ztrátou času. Výkonům herců není co vytknout, všichni skvěle balancují v rozporuplných vlastnostech svých postav. A zároveň projevují cit pro pointu a timing, což je u takovýchto dialogů podstatné. Na přesvědčivosti výkonů má jistě významnou zásluhu i vedení režiséra J. Prušinovského. Za zmínku stojí i scénografie.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Nadčasový portrét jednoho bezcharakterního oligarchy je tematicky vyvážený a komplexní, ale Brechtovy kdysi objevné postupy dnešní jeviště snáší hůře. Expozice jeho rané hry svůj účel má, ale přes snahu o zkrácení a zdynamičtění nebyla záživná. Inscenace nabrala sílu spíše až ke konci a zvlášť povedený byl závěr. Skvělý nápad s rapováním, které D. Kranich výtečně zvládl. V další z nesympatických postav zaujal T. Kobr. Některé z vedlejších rolí zůstaly herecky nenaplněny.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Pro divadelní adaptaci slavné detektivky bylo nezbytné redukovat počet postav, s čímž se K. Ludwig vypořádal obstojně a navíc i srozumitelně zachytil složité vazby mezi podezřelými. Na kladenské inscenaci se podepsalo, že vznikala za problematických okolností. Příliš se nepovedla dekorace, která zrovna nehýřila nápady a prostor jeviště využila jen v malé míře. Naopak kostýmy byly předností. Přestože J. Š. Hájek vynaložil nemalé úsilí, ideálním představitelem Poirota se nestal. Herci ve vedlejších rolích sice vesměs postavy zvládli charakterizovat, ale jejich výkony nebyly vyrovnané a pokulhávala i jejich souhra.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Přátelství a vzájemné ovlivňování osobností, časté téma dramatiků, autorka uchopila poměrně originálně a neotřele. Po velice slibné první polovině došlo na odhalování konkrétních událostí z minulosti, děj se nelogicky zacyklil a vývoj děje se nejevil věrohodně. Ze slepé uličky se podařilo vycouvat až na konci, kdy naštěstí nepřišel na řadu přehnaný sentiment, ale návrat k podstatě. Tvůrčí tým se s úskalími textu utkal více než důstojně. Pod vedením režisérky T. Karpianus se obě herečky svých rolí zhostily bravurně, z bezprostřední blízkosti jim šlo věřit každé slovo. Za zmínku stojí i napětí umocňující hudba M. Buzziho.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
T. Dianiška ve svém stylu zpracoval další pozapomenutý pozoruhodný osud, konkrétně ženské atletky v mužském těle. Neopomněl humor, ale tentokrát se mu v uchopení vážnějších stránek problematiky dařilo o poznání méně než v jeho nedávných počinech. Jako režisér dosud nejčastěji pracoval se spřízněnými lidmi z vlastního souboru, obstál i se souborem Bezručů a inscenaci ukočíroval po všech stránkách. V nelehké hlavní roli si J. Burýšek skvěle poradil s nebezpečně křehkou hranicí, kdy se jeho kreace mohla stát karikaturou. Další herci ve zkratce umně ztvárnili několik rolí.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Jan Frič našel v textu Sofoklovy tragédie nečekané souvislosti a asociace a překvapivě i jemu vlastní humor. Relativizoval, ironizoval, zcizoval. Utkal se i s prostorem historické budovy, kde zejména na konci bylo dosaženo působivého efektu, jež není pouze vnějškový. Nepietní přístup má své opodstatnění, ale byl by vhodnější do koncentrovanějšího menšího sálu. Nálož odkazů a detailů by divák lépe vstřebával z větší blízkosti a s menším odstupem, některé nápady by ho možná méně iritovaly. Herci se stylu přizpůsobili a zvláštní uznání si zaslouží hlavní představitel P. Batěk.
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 1606)
Inscenátoři v čele s režisérkou P. Tejnorovou vybrali z Celestiniho textů a našli divácky atraktivní formu, jak je interpretovat. Diváci sedí na jevišti spolu s herci a dalšími typově vhodně vybranými spoluúčinkujícími, hranice mezi účinkujícími a publikem se stírají. S přizpůsobeným prostorem je účelně pracováno použitím rozmanitých detailů (kapající voda apod.). Herci s porozuměním vyprávějí texty na různá témata, divák se tak může zaposlouchat, přemýšlet, znepokojovat, ale i bavit. Nová scéna ND se během let postupně vyprofilovala a projekty zde uváděné si zasluhují pozornost.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>