Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2858)
65% Zajímavý experiment, který je pro studenty herectví, ale i diváky, rozhodně v mnohém prospěšný, protože nenásilnou formou vybízí ke vzájemné komunikaci, tvorbě a přirozené interakci mezi účinkujícími a diváky. V pravém smyslu se nejedná o divadlo, nicméně při bližším zamyšlení se nad průběhem celého večera není od věci zalistovat v prvních kapitolách dějin divadla... Dost možná je každý z večerů úplně jiný, nicméně doporučuji návštěvu risknout a tento experimentální výlet podniknout.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2858)
85% Režisér sáhl po vydařené Krobotově dramatizaci, s níž spolu s dramaturgií velice citlivě pracoval. Typově přesné obsazení všech tří stěžejních rolí Jana Dítěte, působivě jsou navíc ztvárněny scény, kdy si Janové předávají životní štafetu... Inscenace má spoustu silných momentů (i díky hudbě!), a ačkoli herci ztvárňují několik postav najednou, nejde o figurkaření. Toto nastudování vzdává hold jazyku B. Hrabala, jeho poetice, a zároveň v sobě zrcadlí naději i prostý fakt, že si každý musí ujít kus cesty, aby poznal a pochopil pravé životní hodnoty. Inscenace stojí za opakované zhlédnutí.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Kouzlo této hudební komedie dávno odvál čas. Rozhodně nepaří mezi jiné muzikálové trvalky, které přežily svoji dobu vzniku (Starci na chmelu, Limonádový Joe či Noc na Karlštejně). Téma emancipace se za padesát let od vzniku filmu přece jen posunulo trochu do jiných (ano, často až nesmyslných) sfér. Uvedení kusu opodstatňuje jen hostování L. Pernetové v titulní roli, která postavu tramvajačky Marie dokázala suverénně provést její proměnou. A navíc je pro roli disponována i pěvecky. Z dramaturgického hlediska však spatřuji v uvádění podobných relikvií za sporné.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Klasická fraška, s níž se v Příbrami vyrovnali se ctí. Autor tuto komedii překombinoval, takže některé situace vyznívají hodně nepravděpodobně, s čímž se u tohoto žánru ale musí počítat. O to víc jsem kdysi obdivoval režijně dramaturgické pojetí Slováckého divadla, které dokázalo tyto nevěrohodnosti zajímavým způsobem eliminovat. Příbramská inscenace patří v rámci žánru k tomu lepšímu, režie si umně poradila s gradujícím tempem komedie, které herci s velkým nasazením naplňují. Nejvíce zaujali F. Müller, I. Krmíčková a K. Fixová.
(zadáno: 31.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Jsem sice názoru, že tento muzikál nepotřebuje přepisovat, aby jeho poselství rezonovalo i dnes, nicméně cesta, kterou se vydal Š. Caban mi je sympatická. Posunutí děje do současnosti je v mnoha ohledech nápadité, bohužel první část poznamenala absence dramaturga. Pořekadlo méně je někdy více v tomto případě platí. První část je tak díky různým odbočkám zbytečně zdlouhavá, dění po pauze však už nabere grády a spěje ke zdařilému finále. Je zajímavé sledovat generační obměnu Div. Kalich. Doplněná stávající parta mladými herci slibuje, že má Kalich zaděláno na další silnou muzikálovou generaci.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2858)
75% Inscenace s názorem. Režie posunula dění do současnosti, čímž trefně poukázala na to, jak by se asi tito dva prokletí básníci vyrovnali s dnešní dobou a jak by se odrazila v jejich chování a jednání. V roli Verlaina překvapil přirozeně civilním projevem divadelní debutant M. Stropnický, jemuž lze vytknout snad jen občasnou horší výslovnost. Dění však opanoval D. Krejčík, který coby Rimbaud dokáže být provokativní, hysterický, dojemný, politováníhodný, ale i velmi nesnesitelný. Oba výtečně doplňuje S. Nováková v roli Verlainovy ženy. Z dalších složek výrazně upoutá hudba a light design.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Dramatik a režisér J. Havelka na podkladě jedné klasické schůze SVJ vytvořil nejen zábavnou komedii s vycizelovanými dialogy, které na sebe bryskně navazují, přičemž jsou nositeli mnoha originálních "hlášek", ale zároveň prostřednictvím rozdílných lidských charakterů poukazuje na etiku současné společnosti, aniž by nějak moralizoval. Přesná souhra všech herců v obsazení je obdivuhodná, inscenace navíc hned na začátku nabere takové tempo, že diváka donese k závěru neskutečnou rychlostí. Jedna z nejlepších českých her za poslední roky. Už teď se těším na film.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Gogolův Revizor je jedním z nemnoha textů, kterým se režisér může snad v jakékoli době vyjádřit k dnešku, může si s ním pohrávat, akcentovat rezonující témata, novátorsky vykládat charaktery postav, stavět je do současných kontextů, prostě se s textem různě "špičkovat". Bohužel tohle vše vinohradské inscenaci chybí. Takto jde jen o převyprávění notoricky známého příběhu o jedné záměně. Díky aspoň za solidní práci s herci, z nichž bych rád vyzdvihl O. Vlacha coby Osipa. Kostýmy dámské části obsazení patří do kolonky NEVER MORE!
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 2858)
V posledních několika letech, kdy V. Klimáček začal chrlit jednu hru za druhou, se jeho texty hodně rozmělňují. Dramatik sice dokáže nahodit zajímavé téma, ovšem výsledku chybí propracovanost charakterů postav a situací, kterými se vyznačovaly dramata jako např. Komunismus. To platí i o hrách uváděných v jeho Divadle GUnaGU, výjimkou ale není ani Hrobníkova dcera (i když v DnV solidně inscenovaná). Všechny hry jsou navíc postiženy i jeho touhou za každou cenu do textů vpašovat humor, jenž se ději většinou vzpírá (činí tak snad ze strachu, že by na ně do soukromého divadla nikdo nepřišel?).
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 312)
75%
Zajímavý text, dobře uchopený režisérem. Hra je zábavná a vtipná (žádná řachanda), i přes použití vulgárních výrazů nesklouzává k laciné vulgaritě.
A nakonec i poučné poselství, ale ocenila bych, kdyby nebylo servírované na zlatém podnose - aby si divák mohl trochu popřemýšlet sám.
(zadáno: 30.1.2019, počet hodnocení: 585)
Více viz blog.
(zadáno: 29.1.2019, počet hodnocení: 2858)
Viz recenze.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 742)
I přesto, že jsem, přiznávám, neviděl žádný Bergmanův film, tak mě tato inscenace naprosto vtáhla a uchvátila. Nádherná sonda do hlubin lidské duše, se vším všudy co k tomu patří. Spousta silných momentů a obrazů, díky kterým ani skoro nepostřehnete, že uplynuly tři hodiny. Též nelze nezmínit trefné a dobře stylizované hudební pasáže. V neposlední řadě pak velmi dobré herecké výkony všech aktérů. Za mě tedy rozhodně trefa do černého.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 1376)
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 759)
75%. Režisér Moša nesvazoval Bolku Polívkovi v roli Harpagona ruce, ten se tak v Molièrově textu pohybuje velmi volně. Skvěle si s Polívkovým stylem herectví rozumí především A.Antalová a M.Isteník. Polívka zdolává roli Harpagona svým nezaměnitelným, i když očekávaným způsobem. Starý šlechtic milující nade vše svůj majetek je smutným klaunem, člověkem, který ztratil kontakt se svými blízkými a v každém vidí nepřítele. Jeho okolí ale netvoří křišťálově čisté charaktery, jeho děti či sluhové mají vlastní cíle, za kterými si mnohdy jdou stejně nelítostně jako Harpagon.
(zadáno: 28.1.2019, počet hodnocení: 759)
Na komedii neobvyklé prostředí domova pro seniory, kde ale tvůrčí tým nalezl neobvyklé množství humoru. Nijak se nemocným seniorům nevysmívá, ale zároveň se nejedná o laskavou komedii plnou pochopení k neduhům stáří. Milovníci černého humoru si přijdou na své. Dvojici seniorek, v jejichž pokoji se příběh odehrává, ztvárnily s pochopením, ale i potřebnou mírou nadsázky J.Tomečková a M.Marcilisová. Na první pohled zaujme scéna P.Boráka, kterou tvoří koláž starých fotografií z mládí obou hlavních představitelek. Kulisy tak připomínají, že pod zábavnou slupkou se hraje o pomíjivosti života.
(zadáno: 26.1.2019, počet hodnocení: 1376)
Persony aneb zač je toho Bergman.

85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 742)
Aktualizace a posunutí děje do současnosti se docela povedlo. Zvláště první část mi přišla v této nové podobě funkční a dobře uchopená, obsahujíc spoustu důležitých odkazů na dnešní společnost a vnímání toho, že ne vše je samozřejmé. Proto trochu škoda druhé části, která mi přijde přeci jen slabší, jak po obsahové tak hudební stránce. Naštěstí samotný závěr je i zde stále hodně silný a dokáže emočně strhnout stejně dobře jako film. Z dalších faktorů bych vyzdvihl zdařilou choreografii, silné společné pasáže, vydařené doplňující projekce. Zaujali pak hlavně R. Tomeš, L. Adam a F. Hořejš. 75%
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 278)
Vynikající Svatopluk Skopal, a dokonce jeho zajímavé interakce s F. Skopalem. Jaroslava Tvrzníková hrála Jaroslavu Pokornou, a hrála ji dobře. Jelikož se jedná o zájezdovku, je scéna sice statická, ale na zájezdovku nadprůměrně výmluvná. Pokud jde o Simonu Stašovou, nevím, co nám tím vlastně chtěla říci.
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 759)
Herci se opravdu snaží a právě jejich výkony, originální pohybová složka a drobné přidané gagy jsou hlavním zdrojem humoru. Samotný text hry působí hodně zastaralým dojmem, je až neskutečně upovídaný. Režisér Lipus hru stylizoval do podoby prvorepublikové grotesky, což herci zvládají s elegancí a po celou dobu drží vtipně stylizovanou dikci. Repliky chrlí do hlediště rychlostí kulometu, což naštěstí vede k tomu, že inscenace nemá moc hluchých míst. V klasickém hávu konverzační komedie bych tuhle hru tedy vidět nechtěl...
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 759)
75%. V Příbrami se mnohem více soustředili na komický potenciál hry, jsou méně cyničtí, než byl Daniel Špinar v bezručovské inscenaci. Mladý herecký tým hýří energií a daří se jim v lehké nadsázce pěkně vystihnout jednotlivé postavy. Inscenace pěkně odsýpá, změny prostředí řeší jen několik kusů nábytku na kolečkách. Kvůli krácení textu tady není tolik přítomná deziluze z ošidnosti vzpomínek na první lásky.
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 585)
Více viz blog.
(zadáno: 23.1.2019, počet hodnocení: 759)
65%. Povedená první polovina, kde jsou tvrdě patriarchální řád a přísná morálka ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami. Dostávají se tu na povrch pokrytectví, rasismus, šovinismus... Druhá půlka už tak zřetelné téma nemá, odehrává se v době, kdy už sešněrovanost pravidly zmizela, na lidské štěstí v partnerských vztazích to ale žádný blahodárný vliv nemá. Obě části spolu bohužel komunikují jen minimálně a tematická provázanost je poněkud nezřetelná. Herecky podařená inscenace - nejvíce zaujmou M.Mikulčík jako despotický Clive a K.Trnková jako mladý Edward i upjatá Betty.
(zadáno: 21.1.2019, počet hodnocení: 1376)
Když Krvavý román LokVar hraje, krev necáká, ale poeticky vlaje! ;)

75 %. Myslím, že Josef Váchal by se bavil spolu s publikem. Potřebné ingredience: hravost, humor, nadsázka, surreálno, romantika a dobrodružný děj zaručeny. Vše v nápadité výpravě s roztomilými detaily. Po všech stránkách osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 20.1.2019, počet hodnocení: 312)
Inscenace nabitá neskutečným množstvím vtipů na všechny možné způsoby. Podle ní by se snad dala napsat učebnice humoru :)
Příběh se surrealistickým laděním a velice uvolněným podáním stojí stoPROTONcentně za zhlédnutí!
(zadáno: 19.1.2019, počet hodnocení: 742)
Po všech stránkách dobře zpracovaný světový muzikál. Vydařený překlad H. Novákové, krásná scéna i kostýmy od D. Bensona a skvělý živý orchestr hned vedle jeviště. Dobře sehraný herecký soubor, kde prakticky není slabého článku a všichni společně se podílí na vytváření té správné atmosféry, jež vás naprosto vtáhne do tohoto ďábelského příběhu. Vynikající výkon předvedla hlavně S. Topinková-Fořtová, ale nijak nezklamal ani správně charismatický J. Hruškoci. Z ostatních pak příjemně překvapili P. Režný, K. Falcová a P. Klimenda. Celkově opravdu moc povedený počin. 85%
(zadáno: 16.1.2019, počet hodnocení: 759)
75%. Bratr spánku má zbytečně dlouhou expozici, ale druhá část představení nabízí silný divácky zážitek. Kombinuje epické vyprávění s duchovním rozměrem lidské existence, kdy se vykořeněný jedinec musí vyrovnávat s brutálním útlakem společnosti. Kruté obrazy z venkovského života nejsou žádným realistickým dramatem, neustále je zde okrajově přítomné cosi mystického. Velmi povedené jsou herecké výkony ústřední trojice J.Erftemeijer, T.Červinek a D.Barešová. Jen těch hlasů z reproduktoru mohlo být trochu méně a drobné krácení by výsledku také neuškodilo.
(zadáno: 15.1.2019, počet hodnocení: 585)
Více viz blog.
(zadáno: 14.1.2019, počet hodnocení: 742)
Stejně jako absolutno nebo konec světa jsou pojmy dosti těžce uchopitelné, tak i tento kabaret není jednoduché obsáhnout a popsat. Je třeba se tomu odevzdat a nechat to volně působit, neb energie kterou to vyzařuje je rozhodně nabíjející. Ve výsledku pak dost možná budete i nemálo ohromeni celkovým účinkem. A kdyby ne tak jistě potěší alespoň vydařená scéna, hudební složka a kvalitní herecké výkony. Zaujali hlavně A. Schmidtmajerová a J. Plesl.
(zadáno: 14.1.2019, počet hodnocení: 312)
Obrovským kladem této inscenace jsou obě představitelky. A přes výbornou a přesnou Vandu Hauserovou musím vyzdvihnout především výkon Petry Bílkové. Spektrum postav a emocí, které během představení ztvárnila, je prostě úchvatné. Když Vanda Hauserová zpívá dojemné či živelné písně na pódiu, Petra Bílková vše zrcadlí sedíc u klavíru.
Jinak dostanete přesně to, co lze od inscenace na téma Piaf čekat: pohnutý a událostmi nabitý osud vrtošivé talentované zpěvačky.
(zadáno: 13.1.2019, počet hodnocení: 759)
65%. Forma dramatizace mi úplně nesedla, rozdělení Mersaultova vyprávění mezi pětici herců znesnadňuje vnímání textu. Ovšem herci samotní jsou výborní (především J.Hájek) a pocit odcizenosti, odtrženosti od světa, který nelze pochopit, se Mikuláškově inscenaci podařilo navodit docela dobře. Emocionálně mě to ovšem tentokrát trochu minulo.
(zadáno: 10.1.2019, počet hodnocení: 1376)
Byť je příběh stand-up komika poněkud šablonovitý, trefně zobrazuje destrukční dopady honby za pozlátkem slávy a úspěchu. Nakolik snadno se člověk po nich lačnící může formovat v manipulativní loutku, postupně rezignující na spontaneitu, soudnost a životní zázemí? Cesta od roztomile bezprostředního humoru směřující přímočaře až tam, kde najednou končí veškerá sranda. Empatická režie a vyrovnaný trojlístek hereckých výkonů zdařile podporují přirozenost, zřejmost a intenzitu vyznění inscenace.
(zadáno: 8.1.2019, počet hodnocení: 759)
45%. Hra nevyniká dějovostí, její forma je často spíše esejistická. Autorka předestírá obtížné hledání národní identity a relativizuje ikonu české státnosti, za kterou je svatý Václav považován. Největší slabinou Lagronové hry je, že postavám lze jen těžko uvěřit jejich vnitřní motivace. Text je totiž vystavěn na tezovitých promluvách, které mají ambici sdělit něco o povaze českého národa, málokdy ovšem něco říkají o postavách samotných. Následkem toho se v devádesátiminutové inscenaci objevuje až překvapivě velké množství hluchých míst. Herecky zaujmou hlavně Z.Stejskal a A.Palatínusová.
(zadáno: 7.1.2019, počet hodnocení: 1498)
Dynamičtější libreto by dodalo ději intenzivnější napětí a spád, přesto jde o hodnotné dílo s ambicemi vyššími, než je v tomto žánru obvyklé. Povedená je i česká verze H. Novákové. Plzeňská inscenace je mimořádná po hudební stránce, účinkující přetěžké party pěvecky suverénně obsáhli. Problematické je soustředění se na vnějškové prostředky na úkor smyslu, ve scénicky využitém malém prostoru jsou pěstí na oko přeexponované líčení a masky a též ruší company, která zpívané i němé epizodky degraduje na prvoplánové karikatury. Na české muzikálové scéně však počin rozhodně nelze přehlédnout.
(zadáno: 7.1.2019, počet hodnocení: 1498)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>