Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Návštěvníka znalého románové předlohy může zaskočit razantní stylizace, na první pohled násilná či samoúčelná. Postupně se však objasní důvod, proč D. Špinar román zdramatizoval a zrežíroval právě tímto způsobem. Charaktery Antona, Edity i dalších postav tlačil k extrémním polohám, čímž příhodně zdůraznil problémy, s nimiž se potýkají, i důsledky jejich jednání. Vhodně přispělo i nezvyklé scénické řešení smysluplně využívající točnu. V hlavní roli R. Mácha podal vyčerpávající výkon, výklad bravurně dotvořila také P. Štorková. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasického díla.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Návštěvníci prošli běžně nepřístupnými prostorami, aby se nakonec ocitli mezi herci v promyšleně strukturované scénografii. Diváci mohli nacházet výstižné, chytré či rezonující myšlenky. Anebo nemuseli, protože zřejmě záměrně neuspořádaný tvar sám o sobě k přemýšlení nevybízel, což zapříčinil především text. Hudební složka a účinkující se každopádně postarali o atraktivitu tvaru. Přes rozporuplnější výsledek však počin ukázal na jednu z dalších možností, kudy by se mohla dramaturgie Nové scény v budoucnu ubírat.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
65%. Kdysi populární a vlivem okolností později takřka zapomenuté drama, jehož text je formou i obsahem problematický. Tvůrčí tým se snažil o důstojnou poctu a zpracování, které by podalo vyvážený obraz a nebylo dobově ani politicky poplatné. Svému záměru dopomohli krácením, vsuvkami, komentováním či pohybovým znázorňováním určitých pasáží. Výborně zkoordinovaní účinkující. Nezáživné a polopatické dialogy původní hry však nešlo plně eliminovat, jejich stín byl překročen pouze částečně. Přesto jde o úctyhodnou snahu a cenné připomenutí. Další počin na Nové scéně, který stojí za pozornost.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Tvůrci si s motivy románu spíše pohrávají. Hlavní hrdina (M. Nechvátal) je ztvárněn realističtěji, zbylí herci střídají více rolí a zřejmě jako kontrast k panu H. je hrají se značnou nadsázkou. Vtipné scénické doplňky i hudební vsuvky. Snaha o humorné ladění proti duchu literární předlohy nejde. Klíčovým problémem je, že se v inscenaci ztrácí její hlavní téma, které se těžce hledá (dokonce i když se předem obeznámíte se souvislostmi). Příčinou je zejména špatně srozumitelná dramatizace V. Bárty. Jedni z nejtalentovanějších herců své generace však bezesporu odvedli kvalitní práci.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Autor situační komedie, podle níž vznikl populární francouzský film, dokáže překvapovat nečekanými zvraty a zápletkami a stvořil dílko, jež ve svém žánru patří k vydařenějším. Vůbec první česká inscenace je poctivým nastudováním, výprava i hudba na úrovni. V první polovině se lépe dařilo pointovat humor a i herci v ní působili uvolněněji. Druhá část by od režiséra snesla dopilování gradace a vybalancování používaných hereckých prostředků (třeba se dostaví s přibývajícími reprízami). Nehledáte-li podbízivou lacinost, ale vkusný odpočinkový titul pro zasmání, neměli byste odejít zklamáni.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
David Drábek má dar odpozorovat život kolem nás, zamyslet se nad podstatou jeho problémů a s humorem zprostředkovat i vážné věci. V této hře se (bohužel) pouští dál, a to do politických a příbuzných problémů a snaží se je zarámovat do jakési detektivní parodie. Na adresu přímo jmenovaných osobností zazní několik provokativních výroků, které sice v médiích běžně neslýcháme, přesto pro mnohé z nás novinkou nebudou. Inscenačně a herecky obstojné, kamenem úrazu je problematický neuspořádaný text bez valné výpovědní hodnoty, který chytrou politickou satirou rozhodně není.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského, ve svém hodnocení bych se jen opakoval. Doplnil bych, že v samotném textu D. Zábranského nalezneme pár myšlenek a postřehů, nicméně na toto téma jsme si mohli přečíst mnohem zásadnější a důmyslnější díla. A prolog s P. Vančurou pokládám nejen za nadějný, ale také za důvtipně ironický příspěvek k tématu.
(zadáno: 16.12.2018, počet hodnocení: 743)
75%. Tato přes 140 let stará hra potvrzuje Ibsenovo vizionářství, jelikož její téma je prudce aktuální (i díky povedenému překladu K.Stehlíkové). Nicméně z hlediska struktury to není nejpovedenější Ibsenova hra, v první části je potřeba představit řadu postav a složité vztahy mezi nimi, což brzdí tempo. Ve druhé půli už ale zřetelně vyniká téma politické kariéry vystavěné na lži a manipulaci. M.Němec je jako konzul Bernick obratným technologem moci, který se pro udržení na vrcholu neštítí jít přes mrtvoly. V menších rolích zaujmou hlavně M.Sikorová či L.Špiner.
(zadáno: 14.12.2018, počet hodnocení: 743)
Podařil se nový překlad i zvukový design inscenace. E.Hacurová hraje Élektru jako silnou ženu, která odmítá připustit, aby spravedlnost nedošla svého naplnění. Zdatnou protihráčkou jí je P.Špalková jako Klytaiméstra - je suverénní, využívá svou moc, kterou získala vraždou manžela, dokáže ale prodat i logické ospravedlnění svého skutku. Oportunní stanovisko tu reprezentuje Chrysothemis (M.Poulová). Více viz blog
(zadáno: 13.12.2018, počet hodnocení: 573)
Více viz blog.
(zadáno: 13.12.2018, počet hodnocení: 743)
65%. Režisér Z.Dušek vidí Hamleta jako mladého, neklidného muže (velmi dobrý M.Štrunc), který není paralyzován nečinností, ale přirozené morální zábrany mu brání v pomstě vraždy svého otce. Claudius je v podání G.Řezníčka slabochem, který se intrikou dostal na trůn a teď své postavení se vzrůstajícími obavami brání. Využit je skvělý překlad J.Joska, hru drobně aktualizovali (dron jako symbol neustálého sledování postav), mohli ji více krátit, na některých místech trochu ztrácí tempo. Podařily se scény s hrobníky i divadlo jako past na Claudia, méně přesvědčivé jsou scény se šílenou Ofélií.
(zadáno: 12.12.2018, počet hodnocení: 187)
Dan Špinar v Zweigově díle hodně akcentuje absenci lidské asertivity a rozhodnosti, což je určitě chvalitebné a celá inscenace se nese komplexně v tomto duchu. Bohužel však příliš upřednostnil expresivní herectví a hororovou stylizaci na úkor pečlivé psychologické drobnokresby, která je výsostným Zweigovým trademarkem. Tento, u Špinara bohužel recidivující neduh se nejvýrazněji projevuje právě u té nejsložitější postavy. Edita je v inscenaci nešťastně zobrazena jako hysterická, ukřičená fúrie. Režisérovo (nikoliv hereččino!) pojetí této figury je hlavní slabinou jinak poměrně podařeného kusu.
(zadáno: 12.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Sečteno a podtrženo, pokud předchozí Kolo kolo mlýnský považuji za přehmat z hlediska výběru textu, pak Neslušní jsou návratem Komorní činohry v plné síle a tuto inscenaci rozhodně doporučuji navštívit (i přes ony úlety do muzikálu, snad se z toho nestane standard). Více viz blog.
(zadáno: 11.12.2018, počet hodnocení: 1364)
85 %. Dokonalá vizualizace balancu dnešní rádoby civilizované společnosti nad sebedestrukční apokalyptickou propastí prostřednictvím schůze SVJ. Nelichotivé, realistické, trefné a autentické tak, že až mrazí. Co je moje, do toho ti nic není, co je tvoje mě ale enormě zajímá! Soused sousedu vlkem. Chlamst!
(zadáno: 11.12.2018, počet hodnocení: 1542)
64,99 % Sečteno a podtrženo, až se Nymfay usadí a všichni herci získají jistotu, bude to inscenace, jež rozhodně bude stát za zhlédnutí (a to i přes taneční vsuvky, jež však nejspíše málokomu vadí tak moc jako mně). Více viz blog.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1542)
85 % Sečteno a podtrženo, Tajemství je kontemplací, zjevením Člověka, pohledem do tisíce kilometrů vzdálené společnosti stejně jako do nitra každého z nás. Více viz blog.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Komorní činohra se tentokrát pokusila o méně komorní projekt, v němž se i tančí a zpívá na autentickou živě hranou hudbu. Hra o skutečném dramatu napsaném v jidiš odkrývá jeho spletité a někdy paradoxní osudy v bouřlivém 20. století. Pozoruhodné téma autorka zpracovala do útvaru, v němž herci mají ztvárňovat více postav v různých dobách. Úplně však neodhadla důležitost některých situací, které by mohly být poutavěji vyjádřeny i na polovičním prostoru. To se bohužel částečně přeneslo i do inscenace, která s reprízami snad ještě uzraje, ale již na premiéře zaujala několika silnými momenty.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Hra Matěje Dadáka má hodnotnou myšlenku, ale jako dramatický útvar je problematičtější. Příliš zašmodrchané zápletky, přemíra textu. Hra by potřebovala invenčnější režijní a dramaturgickou práci, aby byla dotažena do vyváženějšího a záživnějšího tvaru. Nepomáhá ani strohé scénické řešení a při předlouhé přestavbě ve druhé části se divákovi mohou nabízet pochybnosti, zda sedí v divadle 21. století. Nejsilnějším (inscenaci zachraňujícím) článkem je práce herců, kteří si poradili s mnohovrstevnatými charaktery. V převzaté hlavní roli se snad M. Dadák postupně dopracuje k větší přesnosti.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
75%. Titul odkazuje na „divadlo na divadle“ z Shakespearova Hamleta. V Dejvické inscenaci v první části šest osobností mluví o sobě a jejich spjatosti s DD. Každý vlastním stylem, osobitostí, vtipem. Osobní a pravdivé výpovědi nepřekračují míru soukromí, za kterou herci nepustí například média, zároveň mají přesah. Během večera se divák dále dočká nejednoho překvapení, podrobnosti se nehodí prozrazovat. Čtení ve druhé polovině disponuje silným příběhem a poselstvím, jen je zbytečně dlouhé. Vskutku originální počin, nezvyklá promyšlená hra s divákem, kterou ocení především příznivci DD.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Není snadné proniknout ke sdělení hry, kterou je možno zařadit mezi novodobé absurdní divadlo. Divák se může snadno ztratit v souvislostech, které záměrně zdánlivě nesouvisejí a které jsou ze strany autora snad až zbytečně překombinované až zastřené. Podařilo se dát dohromady mimořádně silnou hereckou čtveřici, navíc s bohatými zkušenostmi s náročnější dramatikou. Pod vedením režiséra předvádí „koncert“, který je radost sledovat. Divadlo Ungelt nevsadilo na jistotu a uvedlo počin jiného druhu, jenž by snad mohl přilákat nový okruh diváků. Při volbě titulu ale neměli jednoznačně šťastnou ruku.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Komorní hra, nepříliš zdařile mísící komediální i thrillerové prvky, nenabízí divákům nic, s čím by se již neměli možnost setkat. Práce dramaturga a režiséra si s úskalími textu příliš neporadila. Oba herci hráli nadoraz a postarali se o to, že podívaná se pro diváky stala alespoň trochu přitažlivou. Ani jejich práce a nasazení však spásný účinek neměly.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Nejedná se o špatný dramaturgický výběr, ale inscenace se bohužel nepovedla. Scénograf M. Cpin je schopen pozoruhodných počinů a nechce se věřit, že je pod podivnou a technicky nedořešenou scénou podepsán právě on (možná se nepodařilo zrealizovat jeho návrh?). Režijně a dramaturgicky rovněž nedotažené. Nezkoordinovaný herecký ansámbl nenalezl společný styl. Nemoderní inscenační řešení, statický nudný počin, který k aktuální společenské situaci takřka nepromlouvá. Dejme však novému vedení MDP šanci a věřme, že další počiny budou vydařenější.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Na hře zaujmou hlavně světonázory osmdesátileté Maude, svobodomyslné bytosti poukazující na nesmyslnosti, které lidi vzdalují od toho, co je v životě podstatné. Na nastudování DnV se asi nebude vzpomínat tolik jako na některá jiná, ale vznikla solidní divácky vděčná inscenace, spolehlivě plnící hlediště. Naštěstí se H. Maciuchová neutopila ve svých návycích, vtiskla Maude uvěřitelnou duši a vtipně vzala do hry specifickou potrhlost. Vedle ní se M. Adamczyk neztratil, vzájemnému vztahu titulní dvojice ale oba zůstali něco dlužni, stejně jako dramaturg a režisér vedlejším postavám.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Komorní adaptace smutné novely koncipovaná pouze pro dva herce. S nelehkým úkolem ztvárnit malého chlapce se J. Sklenář vypořádal úctyhodně, M. Eliášová mu byla dobrou partnerkou. Některé scény by snesly krácení, ale inscenace se zdárně vyvíjela až k dojemným okamžikům v závěru.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Nevyzpytatelný J. Kačena na téma vlk v člověku rozehrál sled více či méně (ne)srozumitelných asociací, každý z diváků snad může i některé pochopit. Kačena možná našel specifický styl, jemuž se herci zvládli přizpůsobit. V omezených prostorových možnostech scénograficky dobře řešené, výrazný hudební doprovod. Mě osobně zhruba v polovině přestalo bavit přemýšlet a hledat, co chce „básník říci“. Nepřinášelo mi ani potěšení nasávat energii, která šla z herců a jejich souhry. Představení se pro mě stalo útrpným čekáním na konec. Třeba se ale najdou diváci, které bude tento tvar bavit.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Dea Loher ve svém zpracování tématu sériového vraha Modrovouse nabídla variantu, kdy odpovědnost nespočívá jen na něm, ale i na jeho obětech. Inscenace neměla být psychologickým dramatem, J. Horák a M. Pěchouček autorčino relativizování zkoušeli dále rozvíjet. Atmosféru se snažili budovat též výraznou výtvarnou složkou a zpívanými pasážemi. Dvě ústřední postavy v podání C. Dobrého a E. Hacurové byla překvapivě zastíněny A. Kryštůfkovou a S. Märcovou, které se střídaly v rolích obětí. Zejména Kryštůfková u dvou ze svých rolí bravurně odkryla překvapivé rozměry a navíc je výtečně odlišila.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
Literární předloha byla zdramatizována do formy monologů pro pět hereček, kterým režisérka K. Polívková dopomohla k porozumění smyslu a jeho zprostředkování. Také se jí podařilo nalézt zajímavou formu, k čemuž přispěly nápadité, rozličné a technicky propracované scénické prostředky. Pokud divák vnímá svět pozitivně(ji) či se alespoň to špatné snaží vidět z více úhlů, s diskutabilní skepsí Petry Hůlové se zřejmě ztotožnit nedokáže. Přesto si stojí za to autorčiny postřehy a myšlenky poslechnout.
(zadáno: 10.12.2018, počet hodnocení: 1470)
65%. Kingův bestseller v nové, v Čechách prvně uvedené adaptaci. Režisér O. Sokol pečlivě pracoval s herci. I když by se možná dala vybrat vhodnější herečka, Z. Adamovská více než příjemně překvapila v charakteru, který ještě neměla příležitost na jevišti ztvárnit (před kamerou si podobnou polohu vyzkoušela); uhrála i vypjaté okamžiky. Také P. Štěpánek se nespokojil s osvědčenými návyky. Pro komorní thriller není tak velké jeviště nejvhodnější, ale řešení scény a další prostředky (světlo, projekce) výrazně hercům dopomohly vybudovat vzrůstající napětí.
(zadáno: 9.12.2018, počet hodnocení: 309)
Hořkosladký vánoční zázrak od Komorní činohry. Někde mezi Dickensem a Simpsonovými žila byla jedna rodina, kde bylo všechno špatně...
(zadáno: 9.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Sečteno a podtrženo, když o tom tak uvažuji, Čekání na Kokota vlastně neříká nic nového, objevného... Ale promlouvá vtipně a energicky a to není málo. Více viz blog.
(zadáno: 9.12.2018, počet hodnocení: 276)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 9.12.2018, počet hodnocení: 734)
Podařilo se opravdu nádherně zachovat a přenést atmosféru a ducha knihy na divadelní prkna. Výborné zpracování včetně skvěle postavené scény, nápadité a efektní využití projekcí, her se světly a stíny. A k tomu naprosto podmanivá hudba s krásnými písněmi, které to celé úžasně dotvářejí. Jan Cina potom předvádí famózní výkon a Malý princ díky němu ožívá před vašima očima. Jste jednoduše pohlceni a naplno vtaženi do tohoto magického příběhu. Pro mě rozhodně divadelní zážitek!
(zadáno: 8.12.2018, počet hodnocení: 743)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 8.12.2018, počet hodnocení: 743)
Inscenace přináší zajímavý pohled na dva národní velikány, které se snaži ukázat jako lidské bytosti, nikloiv jako sochy na piedestalu. L.Randár hraje Masaryka jako filozofa, který je ochotný obětovat myšlence samostatné republiky cokoliv. J.Bača je jako Štefánik o poznání živelnější, je to dobrodruh a snílek,což ale nesnižuje jeho diplomatické schopnosti. Myšlenkově je nicméně inscenace zajímavější než divadelně, přece jen se tu naráží na jisté limity esejistického tvaru.
(zadáno: 8.12.2018, počet hodnocení: 1542)
64,99 % Sečteno a podtrženo, Babičky podle mě trpí pokročilou formou nemoci bytostně autorských inscenací - absencí odstupu a z toho plynoucí vnitřní rozháraností. Na jedné straně jsou tak sice autentické, naproti tomu jsem ale měl problém je sledovat. Nicméně i tak to, co a jak říkají, stojí za návštěvu. Více viz blog.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>