Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 30.5.2019, počet hodnocení: 1534)
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Motivy Bergmanova filmu by jistě bylo možné rozvíjet rozmanitějšími a objevnějšími prostředky, s příliš popisnou dramatizací sváděly dramaturgie a režie (ne vždy úspěšnou) bitvu. Přesto inscenace příjemně překvapila, přes delší stopáž nenudí a má moc diváka zasáhnout. Ze strany herců propracované a dobře vystavěné charaktery, k psychologické studii D. Bambase nelze mít nejmenší připomínku. Občasnou nejednotnost hereckého stylu lze omluvit odlišností jednotlivých prostředí. Škoda, že si herci DnV až příliš hájí komfortní zónu a uchylují se k nadmíru viditelnému markýrování při scénách násilí.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Hru M. Tarant kdysi režíroval ve Zkušebně Divadla na Vinohradech, s výsledkem naprosto výjimečným a málo vídaným. Po letech se nespokojil s vyzkoušeným konceptem, jak by učinil leckterý jeho kolega. Vyšel z jiných hereckých osobností, s nimiž se často dobral odlišných vyznění. Nedosáhli sice tak mimořádné působivosti, ale silný příběh zůstal. Ve své zatím nejtěžší divadelní roli M. Kraus obstál, po nejistém úvodu byla studentka konzervatoře D. Licková posléze přesvědčivá a spolu s J. Bánovcem se jeví jako nadějní adepti herectví. Žánrově lehčí repertoár Divadla U Valšů titul obohacuje.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
65%. Umělecké prostředí není vzhledem k jeho specifikům nejvýstižnějším reprezentantem společnosti, ale J. Frič se svým týmem situování a smysl výrazné úpravy obhájil. Jde spíše o jemnější provokaci, šokujících výjevů se diváci nedočkají. Připsaný epilog je trefným završením. Podařily se též výklady Alcesta (V. Javorský) a Celimeny (K. Winterová), ve vedlejších rolích herci dokázali vystačit i s prostorem omezeným škrty. Výprava s dominantním videem naopak kladla diváckému vnímání překážky, našly se i méně záživné pasáže. Je záslužné, že se v ND snaží interpretovat klasiku touto formou.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Ze stejnojmenného kontroverzního francouzského filmu si P. Butko vypůjčil určité scény, domyslel a rozvinul některé ve filmu jen letmo zmíněné motivy, na nespočet jiných dějových linií ovšem rezignoval. V dobrém slova smyslu se oprostil od doby vzniku filmu, logicky děj aktualizoval a doplnil o apokalyptický rámec. Samotné inscenační řešení však bylo rozpačitější, zejména zpočátku se jevila inscenace příliš „rozkouskovaně“ a nebylo snadné najít spojnici mezi jednotlivými výstupy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
55%. David Drábek Gogolovu hru poupravil, přepracoval a zdynamičtil některé vedlejší roviny, ale kupříkladu oproti svým adaptacím Shakespeara se držel zpátky. Snaží se především rozesmávat a vlastně se to i daří, na čemž má lví podíl nasazení T. Havlínka. Diváci hledající rozptýlení možná budou spokojeni, i když Gogolovu komedii znají, výpovědní hodnota však ustoupila v tomto případě až příliš do pozadí. U Revizora se přímo nabízí (a možná se dá říci i žádá), aby rezonoval, to se v této nepříliš ambiciózní inscenaci bohužel děje v míře nedostatečné.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
65%. Režisér M. Dočekal rozsáhlost textu ustál, herecké výkony pod jeho vedením propracované. Divákům nemusí dělat problém udržet pozornost i více než čtyři hodiny. V kdysi kontroverzním Kushnerově dramatu se nachází dostatek nezastaralého, ale doba i společnost se značně posunuly. Nepodařilo se docílit toho, aby počin promlouval v takové míře, aby jej bylo možno nazvat trefou do černého. Vyvíjí se i dramatické formy, např. nadpřirozené výjevy v této podobě již příliš nefungují. Kdyby si na hru trouflo nějaké české divadlo v 90. letech, mohla se jednat o událost...
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Hra o čtyřech ženách ze čtyř generací jedné rodiny je pozoruhodná sama o sobě. Herečka D. Šoltýsová si v ní před lety sama zahrála a nyní ji nastudovala se svými absolventkami jako režisérka. Pečlivá práce se zatím nezkušenými herečkami se na výsledku odrazila, inscenace má silné momenty a hlavně na konci se dostaví katarze. Ku škodě je občas niternost prožitku přebíjena vnějšími a ne vždy ukočírovanými emocemi. Také se úplně nezdařily přechody mezi scénami a odlišení časových rovin, část diváků může být zmatena. Hra však za poznání stojí a zde můžete vidět povedené zpracování.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Cirk La Putyka shromáždil opět nové umělce přinášející neokoukané novocirkusové prvky. Z hlediska práce s tématem patří inscenace k tomu nejlepšímu, co soubor za dobu své existence nabídl. Bylo přítomno zřetelné sdělení, které navíc nesklouzávalo k banalitám a nežádoucí doslovnosti. Nastínění různých aspektů problému ADHD, jejich následné rozvíjení pohybem a někdy i slovem zároveň nechávalo prostor pro fantazii diváků. I když by se jisté rezervy našly (jednu z nich vystihla H. Grégrová na konci svého komentáře), tvůrci se vydali smysluplnou cestou, která by soubor mohla vést k dalším posunům.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
Množství nastudovaných podkladů a materiálů a skutečností inspirované osudy přispěly k tomu, že fiktivním ústředním hrdinům šlo jejich slova a pocity věřit beze zbytku. Podíl na tom měli i herci, na derniéře suverénně zaskočil P. Neškudla. Z hlediska ucelenosti a práce s tématem šlo o inscenaci takřka vzorovou. Dokumentárně autentický ráz byl podpořen živou hudbou, pohybem a šťastně řešenou jednoduchou scénou ve spojení s videem. Koncept byl naopak záměrně narušován občasným karikováním epizodek hraných stejnými herci s účelem odlišit je od hlavních postav, což mohl mít někdo problém přijmout.
(zadáno: 29.5.2019, počet hodnocení: 1534)
65%. Titul navázal na dlouholetou tradici Divadla v Dlouhé v uvádění rodinných a hudebních titulů. Snad až příliš vděčné inscenaci chybí hlubší přesah, který předloha nabízí. Více zaujme tím, co jsme již v minulých počinech viděli, ničím příliš nepřekvapí snad kromě vtipných v dobrém slova smyslu vulgárních textů písní. Pro dospívajícího Adriana našel M. Matejka správnou polohu, skvěle ho doplňovali zejména E. Hacurová či P. Tesař.
(zadáno: 28.5.2019, počet hodnocení: 752)
Bohužel tohle nebyl úplně můj šálek... možná je to i samotnou Ibsenovou hrou, ale vůbec mi to nesedlo. Pro mě hůře čitelné motivy chování jednotlivých postav, první část mi přišla hlavně jako příliš dlouhá expozice jejich samotného představení. Zdlouhavé a dosti popisné, chybělo mi větší a jasnější vykreslení vztahů mezi nimi. Ve výsledku mi na jejich osudech nijak nezáleželo a hra pro mě ztratila potřebný náboj. Nicméně nechci jen hanit, věřím, že své kvality to má. Jednotlivé obrazy jsou dobře zahrané a když se na to správně naladíte, tak to jistě i zapůsobí jinak. U mě se tak ale nestalo. 55%
(zadáno: 27.5.2019, počet hodnocení: 752)
Příjemná a milá inscenace, které by ovšem k silnějšímu prožitku prospěla větší dramatičnost. Zároveň i po dějové stránce mi to místy přišlo trochu nedotažené nebo tlačené až příliš na sílu proti vykresleným charakterům. Samotné postavy se však povedlo znázornit velmi dobře a věrohodně, což je to hlavní co upoutá a zaujme divákovu pozornost. Velký podíl na tom mají oba aktéři, jak M. Táborský tak i P. Nesvačilová, předvedli oba moc pěkné výkony a i díky nim své poselství o nutnosti udělat krok ke změně, byť třeba i s rizikem určité bolesti, tato hra nepochybně předala. Celkově tedy nenudí, neurazí a k tomu potěší. 65%
(zadáno: 27.5.2019, počet hodnocení: 789)
Typicky havlovský text plný absurdního humoru a repetitivních slovních obratů ukazuje, kam až to může dojít, když si člověk myslí, že může přechytračit Zlo. Režisér I.Krejčí dal inscenaci lehce groteskní ráz, nadsázka je znát především u scén z výzkumného ústavu a zahradní slavnosti. Trochu tady ovšem chybí pocit plíživého nebezpečí, pokušitel Fistula je ztvárněn T.Drápelou dost dryáčnicky, Foustkova důvěřivost pak působivá poněkud naivně. Inscenace má ale celkem spád a dobře se sleduje.
(zadáno: 25.5.2019, počet hodnocení: 752)
Skvěle zpracovaný muzikálový hit. Perfektní hlavně choreografie společně s dobře vystavěnou scénou. Snad veškeré hromadné pasáže, hlavně ty hornické, měly vynikající atmosféru, z níž místy až mrazilo. V individuálních výkonech za mě výtečný hlavně J. Dezort jako Michael, jemuž tato role nesmírně sedla. Vedle něj byl Š. Fikar jako Billy pro mě přeci jen trochu slabší. Byť též předvedl velmi dobrý výkon, tak je myslím lepší pěvecky než pohybově a to je zde znát. Hlavně závěrečná "Electricity" může mít neskutečnou sílu, jenž zde bohužel nebyla. Jinak ale nemám větších výtek, představení jako celek funguje více než dobře.
(zadáno: 22.5.2019, počet hodnocení: 292)
Slavná lužicko-srbská pověst, skvěle zfilmovaná, a předlohu jsem i několikrát četla (chtěli jsme ji kdysi zdramatizovat pro loutkové divadlo). Inscenace je dostatečně temná a strašidelná, výborná práce se světlem, do poloviny běží vše podle představ starší části publika, ale v polovině jakoby spadne řemen a dál už je to docela nuda. Mladší část publika odměnila herce ovacemi ve stoje. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé.
(zadáno: 22.5.2019, počet hodnocení: 292)
Broučkům je nejlepší utrhat krofky.
(zadáno: 20.5.2019, počet hodnocení: 1407)
To byla ale srnkovina! Rozumějte tím divadelní grotesku, které Tomáš Svoboda, autor a režisér v jedné osobě, dal ve všech směrech originálně vyšinutý tvar. Ona vyšinutost (není myšleno pejorativně) přitom v trefné nadsázce pojmenovává neurózy dané naší stále anomálnější dobou. Škoda, že první dva zobrazené příběhy po stránce temporytmu a intenzity humoru přece jen o něco pokulhávají za následující šmrncovní a svižnou dvojicí, a nedovolují mně tak jít s hodnocením inscenace výše, jakkoli gradačně linka neuchopitelnosti lidského štěstí ve finále zarezonovala.
(zadáno: 17.5.2019, počet hodnocení: 789)
Slušně udělaná oddechovka, věřím, že herce muselo zkoušení bavit, hrají o problémech, které znají z každodenního divadelního provozu. Přesto má inscenace několik hluchých míst a celkově jde o kus, na jehož návštěvu si člověk už po pár dnech asi ani nevzpomene.
(zadáno: 17.5.2019, počet hodnocení: 292)
Pořád se něco děje, má to tah na branku. Chlapci, tedy muži, si jezdí s autíčky, povídají si s velbloudem, a objeví se i krásná Šahrazád (Šeřežezáda). Jediná žena (půvabná Diana Čičmanová vždy a všude) je sekretářka soudruha ředitele. Na závěr ke slovu dostane i Liazka, která celou poušť projela na vlastní kola. Hlavní klad inscenace je připomenutí historie. V Liberci se zbláznil soudruh ředitel, a zařídil, aby Liazka se třemi socialistickými řidiči jela do té západní imperialistické ciziny. A že se Liazka ve světě neztratila, je z historie zřejmé, ač ségra Tatra byla úspěšnější.
(zadáno: 15.5.2019, počet hodnocení: 789)
Dost nekonzistentní inscenace. Chvíli to vypadá jako nevázaná zábava plná fyzických gagů, poté postava Moderátora nadhodí téma současného ředění reality skrze moderní technologie a sociální sítě, aby se nakonec ukázalo, že platí "za vším hledej ženu" a konec představení se nesl v duchu parodie na mafiánskou krimi. Dohromady to celé moc nepasuje, takže se člověk spíš baví jednotlivými výstupy, z nichž některé jsou skutečně zábavné (árie bodyguardů), zatímco jiné nudí. Povedená je pohybová a hudební složka.
(zadáno: 14.5.2019, počet hodnocení: 610)
--- Bludný kámen v DUPu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.5.2019, počet hodnocení: 789)
75%. Hudebně i kompozičně patří Nine spíše ke složitějším muzikálovým kusům, v Brně se s tím utkali zdařile. Je to revue, které nechybí spád, erotický náboj i myšlenkové pozadí. Bavila mě hudba M.Yestona, která je mixem různých hudebních žánrů. Inscenace je zdařilé i po stránce choreografie a výpravy. P.Štěpán v hlavní roli je pro Guida dostatečně charismatický představitel. Nejlepší hudební čísla večera měly na svědomí A.Antalová (Folies Bergeres) a V.Matušovová (píseň prostitutky Sarraghiny). Příjemné osvěžení na repertoáru MdB.
(zadáno: 10.5.2019, počet hodnocení: 610)
--- Velkolepě povedená malost --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.5.2019, počet hodnocení: 1407)
75 %. Kongeniální propojení nadčasových názorů a myšlenek K. H. Hilara s optikou D. Špinara jakožto režiséra, a především a hlavně také současného uměleckého šéfa činohry Národního divadla - molochu se závažím cejchu "národní instituce". Inscenaci se daří pojmenovat (ba přímo vykřičet) úskalí tohoto neustálého a nerovného boje, přičemž si po celou dobu zvládá udržet i tolik potřebnou dávku sebeironického nadhledu. A hlubokosklon všem herečkám interpretujícím s profesionální barvurou nelehké, povětšinou monologické party. Jejich obsah mně zejména díky nim z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 9.5.2019, počet hodnocení: 789)
V Huse se povedlo udělat Kafku moderně, s aktuálními konotacemi, přitom v intencích spisovatelova roztodivného univerza. Daří se vytvářet nejednoznačnou atmosféru absurdního, odosobněného světa, ve kterém je tak lehké se ztratit. Režisér inscenaci prošpikoval řadou zcizovacích efektů. M.Donutil je v hlavní roli prototypem slušňáka, který se snaží protlouct životem a přitom aspoň trochu porozumět svému okolí, aby si nakonec uvědomil, že to jediné, co potřebuje, je vnitřní svoboda. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.5.2019, počet hodnocení: 610)
--- Šup a jsme v pekle --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.5.2019, počet hodnocení: 1024)
Začíná se ironicky, polský režisér prvním obrazem provokativně definuje ovčana ČR: sotva se zrodí, hned si stěžuje a je nespokojený, volá po vodící ruce spasitelově. Celá následující šklebivá jízda, temná, hlučná, metaforická, perverzní, parodicky vykloubená (šílené pojetí Markétky, výtečné Mefista), ale i filozofická a s mnoha popkulturními odkazy, mi tento input nepřebila. I divadelní uchopení druhé části je samý punkerský komentář nebo zůstává u hledání vykloubených ilustrací. Časová náročnost zřejmě vedla k rutinnímu odvalování veršů archaického překladu, slova často zanikala v podkresu.
(zadáno: 5.5.2019, počet hodnocení: 1024)
Elegantní provedení klasické operety, jejíž hudební čísla znáte, aniž o tom víte. Nožky tanečnic létaly proklatě vysoko, peří také bylo dost a až na drobné výjimky písňová čísla byla velkolepě odvedená. Takže vše vlastně v pořádku. Pro někoho skanzen hudebního divadla, pro jiného setkání s ryzí klasikou - tedy až na estrádní rozšíření partu Pričičové (P. Břínková) nebo „doplnění“ Offenbachem. Nepřirozeně působil projev představitelky titulní role (L. Obručnik Vénosová), jíž navíc při zpěvu nebylo rozumět, vadil silný přízvuk i operní manýra. Naopak bych vyzdvihl výkony M. Noskové a R. Samka.
(zadáno: 5.5.2019, počet hodnocení: 1024)
Splněný sen? Trojjediný autor Ondřej Brzobohatý vykonal autorský Everest, který je po zásluze aplaudován. Hudba, jež ctí tradice a navrací pojmu „původní český muzikál“ lesk. Povedené jsou písňové texty, dialogy mají švih, jen to libreto volá po větší logice a zestručnění ve prospěch dramaturgicky lépe podchyceného prolínání obou rovin muzikálu s atraktivním námětem. Vojtěch Dyk v hlavní dvojroli odvádí výkon řekněme očekávatelný, překvapením je pak „muzikálový“ výkon Anny Fialové. O scéně s vlakem bude s nadšením mluvit každý, možná by se mělo stejně tak mluvit i o choreografii a režii. 75 %
(zadáno: 5.5.2019, počet hodnocení: 1024)
Jevištní procházka zákulisím vzniku muzikálové inscenace obsahuje řadu bodů: průvodní slovo režiséra (jeho ostrovtip míří spíše na dospěláky), přeexponované zobrazení situací ze zákulisí příprav (děcka si odnesou zkreslenou informaci o divadelní práci, nadsázku nerozšifrují), herci vyseknou parádní čísla ze svého arsenálu (spokojeni všichni), slovní pohled do orchestřiště (školometský výklad dirigenta Kryštofa Marka) a sekvence z vybraného muzikálu uváděného v HDK, jakože finále (hurá, muzikál je hotov). Myslím, exemplární případ, jak nemá vypadat dramaturgie edukativního projektu pro 7+.
(zadáno: 5.5.2019, počet hodnocení: 1024)
Postapokalyptický obraz je rozehrán tak, aby bylo patrné, jak se přibližuje naší současnosti: hovoří se o uprchlících, vojensky umlčeném konfliktu, což nakonec vede k ohrožení bezpečí domova. „Tradiční hodnoty“ jsou překrouceny a nově interpretovány. Na půdorysu Aischylova dramatu Agamemnón se podařilo se rozehrát dnešní paralelu a černou vizi. Novotného hra je silná zejména v mrazivých dialozích postav. Důraz na text ale jako by chyběl, skrze akusticky mizerný prostor DUPu se spíše buduje atmosféra. Některé momenty působivé jsou, otazník mám však u těch obscénních, jež mnoho smyslu nedávají.
(zadáno: 4.5.2019, počet hodnocení: 317)
Myslím, že velice dobře provedená klasika pro tu část diváků, která se nepohrne na veršované drama do Národního. Hudba Ondřeje Brzobohatého je opravdu kouzelná, některé árie mě nadchly. Stejně tak mě velice potěšil výkon Ernesto Čekana.
Jediná výtka směřuje ke špatné srozumitelnosti některých textů - především u sborových scén a také při příliš hlasitém reprodukovaném doprovodu na loutnu, přes který prostě nebylo zpěv slyšet.
(zadáno: 3.5.2019, počet hodnocení: 610)
--- Výzkumný ústav občanské poslušnosti --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.4.2019, počet hodnocení: 789)
85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>