Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
I když se autorka nesvedla zcela vyhnout schematičnosti a přílišné upovídanosti, v její hře je zřejmý smysl, proč psala právě o strmém pádu jedné úspěšné ženy, kterou zaskočilo, na jak vratkých základech její zdánlivě stabilizovaný život ve skutečnosti stojí. Režisér soustředil pozornost na herce. Hlavní představitelka K. Brožová příjemně překvapila překročením limitů udávaných rolemi, jež jsou jí většinou nabízeny. Dále výrazněji zaujali jen Š. Vaculíková a M. Lambora. Vypjatější okamžiky se M. Frösslové vysloveně nepovedly. Nedostatky by se našly, nicméně alespoň pro část obecenstva by mohla být návštěva přínosem.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Diváci se ocitají v předvolební době, kdy se na ně z různých stran valí mnoho protichůdných informací. Je v této džungli vůbec možné rozeznat, co je pravda a co účelová lež? A lze odhadnout, jak by si počínala opozice, kdyby byla u moci? Tvůrci možná nenabídli nic, s čím bychom se v českém imerzivním divadle ještě nesetkali. Vybrali však dobré téma a smysluplně s ním pracovali způsobem vybízejícím diváky k přemýšlení a možná i sebereflexi. Nejsme náhodou při úvahách nad politikou příliš jednostranní či zaslepení...? Studující herci i tvůrci se slibně uvedli a rozhodně stojí za to zajímat se o jejich další práci.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
75%. Titul není vhodný pro diváky očekávající pietní nakládání se známou Tylovou báchorkou, jde o poměrně radikální modernizaci a přepracování. Do obyvatel dnešní české vesnice i romských spoluobčanů se inscenace trefuje celkem ostře, ale nejde o bezúčelné ani laciné dehonestování. Parodováním se též podařilo vkusně vypořádat s dnes již problematickými prvky původní hry. Úprava a koncepce se nemíjejí s plenérem, prostranství je skvěle využito. Zaujme a pobaví řada nápadů, všichni herci se zdatně přizpůsobili koncepci. Ideální letní podívaná, která pobaví a zároveň dává smysl. Ten ale musí být divák ochotný hledat...
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Dialog Bricka (M. Ligač) s otcem (P. Bucháček) je nejsilnějším místem inscenace, niterný prožitek a vnitřní pravdivost obou pánů doznívá ještě dlouho po skončení představení. Vděčné až dojemné jsou též kratší výstupy omezené matky (I. Nováčková). Méně čitelná je klíčová postava „kočky“ Maggie, již M. Pachlová zcela neobsáhla. Tvůrčí tým Williamsovo slavné drama nepokazil, nicméně si lze představit účelnější využití textu a nového překladu k vyjádření tápání v mezilidských a partnerských vztazích, které v trochu jiné formě přetrvává i po více než šedesáti letech od vzniku hry.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Při odvyprávění příběhu života, zvlášť tak dlouhého a rozmanitého, se nedá jít příliš do hloubky, je nezbytné uchýlit se ke zkratkám, z čehož vyplývá i jistá povrchnost. Méně lichotivé stránky povahy Medy Mládkové zůstaly spíše decentně naznačeny. Režisérce se podařilo omezit komerční charakter projektu především doplněním pohybové složky a rozmanitých detailů zmírňujících popisnost. Pomohla i práce s venkovním prostorem a energické podání hlavní představitelky. Písňové sekvence v tomto ohledu obstály méně. Důstojná pocta pozoruhodné osobnosti.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Terry Pratchett svedl napsat knihy, v nichž více perlil nápady a slovními hříčkami, nicméně i tato fantasy je vděčná a zábavná. Po úmrtí J. Kantůrka se překladu další Briggsovy dramatizace ujal P. Dominik s pomocí kolektivu pracujícím na inscenaci. Tvárná výprava pomáhá nezdlouhavě střídat prostředí. Herci hrají s vervou a někteří s přehledem vystřídají více postav, někteří se však uchylují k „šablonám“, k nimž napsané epizodky svádí. Odehrané reprízy možná přinesou větší lehkost a přidají na zábavnosti. Inscenace zklamáním není, ale mezi vzpomínaná česká provedení Pratchetta se asi nezařadí.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Syndrom vyhoření si bezpochyby zaslouží, aby jeho téma bylo umělecky zpracováno. Čtveřice účinkujících (z toho dvou herců) je zde především sama za sebe a autenticita má svou hodnotu. Inscenace má nápad, myšlenku i vtip, provokuje. Podobně jako u nedávného Misantropa ve Stavovském divadle se Jan Frič vyjadřuje k (jinému) tématu za pomoci situování do uměleckého prostředí, v Rubínu ovšem zcela odlišnou inscenační formou. Lze pochopit, že vypovídá o tom, v čem žije, nicméně umělci jsou poněkud specifickou kategorií, a tak inscenace k divákům jiných profesí může promlouvat méně intenzivně.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Pavel Khek se s problematickou Shakespearovou pozdní romancí v minulosti již setkal (v dnešním Divadle D21) a úpravu částečně využil i v této inscenaci. Přehledně odvyprávěný děj, vhodné odlišení prostředí, líbivá nepopisná scéna, hudba umocňující atmosféru a napětí. K jednotlivým výkonům nelze mít mnoho výhrad, ale herci z různých divadel se stylově úplně nesladili. Přestože inscenace není objevná ani mimořádná, nabízí širšímu publiku možnost setkat se s méně uváděným titulem v přístupné interpretaci, která se nemíjí s prostorem ani cílovou skupinou. Dobře, že LSS nenasazují jen prověřené a obehrané autorovy tituly.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Kdysi skandální a v některých zemích cenzurou zakazované Ibsenovo drama bylo inscenováno s důvěrou k textu, zároveň bez přehnané piety. Poetikou DD, resp. místním hereckým stylem byla inscenace spíše jemně okořeněna. Herci se drželi svých rolí a zároveň do nich vtiskli svou osobitost. Zejména M. Myšička se s postavou pastora Manderse mimořádně potkal. Scéna přeplněná zařízením pomáhá umocnit stísněnou atmosféru domu. Vzpomínané a do jisté míry průkopnické nastudování J. Nebeského, které šlo doslova na dřeň, v DD nepředčili, jedná se však o nastudování více než důstojné.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Text dramatizace na jednu stranu nese poselství, otevřeně a bez servítků nahlíží do dívčích pocitů a duší, vulgarismy v něm mají své místo. Režisér si však neporadil s jeho neuspořádaností, podstata je nezřídka zastřená, na jevišti jsme svědky chaosu. Hudební složka výborná, v tomto řešení ovšem nepřináší očekávanou nadstavbu. Inscenaci částečně zachraňují herečky svým zpěvem i nasazením. Podobný titul se v historii Činoherního klubu dosud neobjevil. Nové tváře v obsazení, dynamičtější práce s prostorem, klíčová hudební složka. ČK potřebuje změnu a svěží vítr, nicméně výsledek této inscenace je přinejmenším sporný.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Na situační komedii zaujme svým způsobem pikantní a vlastně i neokoukaná zápletka točící se kolem záměn dárcovství peněz pro dobročinné účely s dárcovstvím spermatu. Jinak spíše průměrný text režisér s herci vypointoval a oživil, zejména se dařilo v okamžicích s lechtivým podtextem. Mezi repertoár Divadla Palace titul dobře zapadá.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
65%. Tvůrčí tým se pokusil vyrovnat s tím, že doba ubrala muzikálu s výtečnou hudbou senzační ráz. V úpravě vznikly dvě časové, resp. dějové roviny. Přestože byla snaha odlišit je kostýmy a dalšími prvky, mohlo činit potíže zorientovat se a odhalit logiku některých situací. Přes výhrady k přepracování však počin patří k tomu lepšímu, co pražská muzikálová scéna nabízí. Byli vybráni pěvecky a tanečně dobře disponovaní účinkující, z nichž sálá energie tak intenzivně, že rádi odpustíme v některých případech slabší činoherní složku. A pochvalu si rovněž zaslouží scénograficky zdatně vyřešený problém užšího jeviště.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
35%. Dramaturgie a režie neposkytla hercům oporu, aby dostáli rozměrům Čechovových postav, většinou se omezili jen na některé jejich vlastnosti a převážně pro role ještě věkově nebo osobnostně nedozráli. Také nebylo jasné, o čem se hraje a proč byl právě Racek inscenován. Jistou osobní výpověď bylo sem tam možno zachytit např. u Trepleva nebo Sorina, takových chvil však bylo jako šafránu. Zajímavostí bylo situování čtyř dějství na čtyři místa v Žižkovském divadle, práce s prostorem však žádnou zvláštní nadstavbu nepřinesla. Tvůrčí tým by měl pro příště lépe odhadnout svůj potenciál a přizpůsobit mu výběr titulu.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Nastudování Divadla Ungelt s A. Vránovou se zapsalo do paměti a srdcí mnoha diváků. Po letech se V. Cibulková pokusila o jiný pohled, její Gertie byla jemnější, méně nezdolná, více znavená ranami osudu. Hereččině investici by prospělo vedení režisérem, který by její potenciál lépe využil a pomohl též P. Šimůnkovi odkrýt další rozměry jeho dvojrole. Mezi několika silnými okamžiky se objevovalo nemálo míst, jimž chyběl náboj a v nichž se zapomínalo na klíčové téma životaplnosti. Některé textové úpravy nebyly ku prospěchu. Za zmíněnou verzí Ungeltu zůstala tato inscenace ve stínu.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
65%. Civilní pojetí antické tragédie, pod vedením režisérky H. Burešové se hraje bez velkých gest. Zákulisí nezakrývající scéna a moderní kostýmy mají zřejmě nenásilně přispět k upozornění na nadčasové souvislosti a spojitosti se současností. Vynikající výkony E. Hacurové a P. Špalkové, zvuková složka umocňující působivost. Toto je jedna ze správných cest, jak Sofoklovo dílo dnes inscenovat. Ne každý divák se dokáže dostat přes jakousi „bariéru“, kterou prastarý text – byť v novém překladu – vytváří.
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
(zadáno: 19.8.2019, počet hodnocení: 1552)
Za sebe musím říct, že jsem se s autorovým textem spíše minul a neoslovil mě. Můj doprovod naopak hra nadchla, připomněla nebo znovuobjevila pocity či zážitky z dětství i z dospělosti. Na základě této zkušenosti se snad dá vyslovit neseriózní myšlenka, že míra rezonování v konkrétním divákovi je hodně individuální. Realizace i herecké výkony adekvátní potřebám hry. Viděl jsem verzi upravenou pro velkou scénu DNF, kde byly prodávány jen přední řady. Předpokládám, že menší prostor inscenaci slušel lépe.
(zadáno: 16.8.2019, počet hodnocení: 1413)
(zadáno: 15.8.2019, počet hodnocení: 1413)
65 %. Inscenace o chaotickém světě plném smutků, brnkající na outsiderovské struny každého z nás. Škála tónů, s nimiž divácky souzníme, je pak přímo úměrná konkrétním zkušenostem a vzpomínkám, o nabubřelosti našich eg nemluvě. Herecky bez výhrad, text hry mě místy iritoval, čímž nechci popřít výše napsané aneb naopak. ;)

A závěrem hláška hlášek (citace z inscenace): Nemá smysl zastřelit posla, pokud jsi nepochopil zprávu, kterou ti přinesl.
(zadáno: 15.8.2019, počet hodnocení: 617)
--- Osekané touhy --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.8.2019, počet hodnocení: 811)
65%. Pitínský rozehrává pozdní Shakespearovu komedii velmi expresivně s prvky commedie dell´arte. Škoda, že se víc než na charaktery jednotlivých postav soustředí na všemožnou symboliku, ne vždy úplně pochopitelnou. Celkové uchopení ukazuje především mužské postavy jako neschopné a manipulativní jedince, jejichž útěkem od všedních starostí je "hra na vojáčky". Herecky vynikají především A.Fialová jako proměnlivá Helena, M.Dejdar přesně odměřující aroganci a komičnost v roli krále či důstojně působící Hraběnka M.Durnové. Příliš mi neseděla strohá výprava J.Štěpánka ani pestré kostýmy J.Prekové.
(zadáno: 13.8.2019, počet hodnocení: 320)
Povedená imerzivní inscenace, která dává velký prostor k přemýšlení těm, kdo o to stojí. Mladí herci ve svých rolích obstáli a návštěvníci měli dostatečnou možnost zapojit se nebo být jen pasivními diváky, podle vlastních preferencí.
Jak už to u imerzivního divadla bývá, neviděla jsem vše a mrzí mě, že už nejspíš nebudu mít možnost to napravit - určitě nejsem sama, kdo by si přál, aby Lístky pokračovaly!
(zadáno: 13.8.2019, počet hodnocení: 298)
Výjimečný krátkodobý projekt, který je třeba nahlížet v souboru architektury Sovových mlýnů, výstavy Meda, ambasadorka umění a oslav stých narozenin výjimečně nekrátkodobé ženy. To, že přední řady měli varietní stolovou úpravu s jídlem a pitím, bych brala jako součást narozeninového večírku.
(zadáno: 12.8.2019, počet hodnocení: 617)
--- Nepřizpůsobiví --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.8.2019, počet hodnocení: 811)
65%. Příjemná výroční inscenace celkem přehledně zachycuje životní osudy Medy Mládkové. Tu Tatiana Dyková obdařila neutuchající energií, je jí plné jeviště a dobře demonstruje motto inscenace: "Když chceš, můžeš!" Režisérka klade velký důraz na pohybovou stránku, scénografie slušně využívá genius loci Musea Kampa. Možná škoda, že nejsou v inscenaci více rozehrány kontroverzní rysy osobnosti M.Mládkové, ale je to narozeninový kus, tak se to dá chápat.
(zadáno: 7.8.2019, počet hodnocení: 617)
(zadáno: 5.8.2019, počet hodnocení: 765)
Povedená inscenace hlavně po hudební stránce. Výborné trio kytaristů v černém, přehrávající všechny známé melodie. Též většina zpívaných scén se myslím podařila opravdu moc pěkně, k čemuž nemálo přispěla i svižná živá hudba. Činoherní pasáže jsou pak spíše ta slabší část. Hlavně zdejší, více humorné, pojetí třídní učitelky mi v podání Z. Adamovské příliš nesedlo, vedle ní působil předseda družstva J. Carda výrazně lepším dojmem. Naštěstí ale hlavně I. Lupták předvádí skvělý výkon a jeho scény s B. Kohoutovou jsou opravdu výborné. Z ostatních musím ještě vyzdvihnout výtečnou A. Holou, jenž zaujala jak pěvecky tak herecky.
(zadáno: 1.8.2019, počet hodnocení: 617)
--- Na plovárně s Rolandem Schimmelpfennigem --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.7.2019, počet hodnocení: 1413)
75 %. Inscenace, jejíž výsostně specifický humor na sympatické vlně dada a nadsázky si buď zamilujete, nebo se vám na něj nepodaří naladit. Každopádně nápad tu střídá nápad v tempu více než svižném, až mám pocit, že jsem určitě nestihla postřehnout vše. Několik pasáží, které by se možná někomu mohly zdát už lehce přes čáru, řadím osobně k těm, které zobrazované postavy a situace pojmenovávají po zásluze a výstižně. Už teď se těším, co přinese Soumrak starců.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 2864)
75% Hra D. Kellyho nutně potřebuje před inscenováním projít výraznou dramaturgickou úpravou, a především se potkat s jasným režijním názorem. Setkání T. Mašína s dramaturgyní I. Smejkalovou v tomto případě vyšlo na výbornou. Z autorova nepříliš zdařilehého textu vytvořili kompaktní inscenaci s působivou atmosférou, na níž se výraznou měrou podepsala jak scénografie, tak hlavně light design a hudba. K. Heřmánek ml. a S. Haváčová si dokázali výsostně přihrávat a věrohodně vystihli psychologii svých postav. Jsou další silnou stránkou inscenace, na jejímž tempu a rázných střizích je zřejmé, že ji připravoval filmový režisér.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1025)
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1025)
Nasazení hry o králi, jenž zblbnul a začal se chovat jako debil, a její uvádění na dohled od hradních oken, potěší. Dramaturgická odvaha jistěže nespočívá v této drobné provokaci, ale v tom, že se sáhlo po málo uváděné a poněkud problematické hře velkého alžbětince. Inscenace si neodpustila nejeden modernistický rýpanec, jinak je však vyprávěna tradičními prostředky a za citlivého krácení. Martin Hofmann v roli krále Leonta bohužel působil, jako by si neporozuměl s režisérem, jak ztvárnit celý ten oblouk žárlivce bez příčiny, pohrdajícím i právem. Další postavy jsou rozehrány přesvědčivěji, zejména Hermiona Petry Špalkové.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1025)
Toto není parodie, toto je dokonalá střelba do vlastních řad. Daniel Hrbek se projevil jako bystrý pozorovatel všemožných nuancí fungování vztahů ve vezdejším divadelním světě. Nadsázka tryská, existenciální pnutí postav na maximu a Michal Dlouhý v logice věci nutně hraje herce Boba Barela tak, až z něj cáká pot. Přesto tato komedie z divadelního prostředí je napsaná tak, že ty největší špílce nakonec připadnou jiným postavám. Děj a zápletka se propadají do čím dál větší bizarnosti (a tady bych vložil dramaturgický otazník), styl fabulace připomene tvorbu dávného CD94. Náramná oddechovka pro diváky, pro aktéry šichta.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1025)
Alcest se ocitá v době technologické. Skrze klasickou hru je popsán sebevzhlíživý svět. Anebo hipsterská žvanírna. Další substituční přístup v činohře ND. Oslabit hru o motivické vazby, vyčistit prostor razantním škrty a dosadit ústřední aktualizační prvek, který se bezprostředně váže k současnosti, a něco se připíše… Skrze klasickou hru jsou tak nacházeny jisté souvislosti. Je zřejmé, že tento přístup vyžaduje aktivního diváka, kterého ovšem neodradí evidentní schválnosti. Herci přitom jsou mimořádně disponovaní pro práci s veršem a Vladimír Javorský je schopen vykreslit Alcesta přes jeho zhnusené nitro.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1025)
Inscenovat tento muzikálový hit znamená najít představitele Billyho a Michaela. Lumír Olšovský ty kluky prostě našel (a k nim kupu dalších dětských herců – klíčový význam muzikálového studia DJKT!). Libreto se jednostranně nepotácí v sociálním tématu, naopak s uhrančivou silou, jíž determinují momenty odzbrojujícího smíchu, střídaného dojetím, rozehraje příběh o životní šanci talentovaného kluka. Řada scén je vystavěna s velkou přesvědčivostí. Fikar, Dezort, Chýlková, Davídek, Ondruš…pětice excelentních výkonů. Technickou dokonalost úplně ve všem snad nikdo nečekal, vše potřebuje ještě usadit, pak přijde i další progres.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>