Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>

(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Alcest se ocitá v době technologické. Skrze klasickou hru je popsán sebevzhlíživý svět. Anebo hipsterská žvanírna. Další substituční přístup v činohře ND. Oslabit hru o motivické vazby, vyčistit prostor razantním škrty a dosadit ústřední aktualizační prvek, který se bezprostředně váže k současnosti, a něco se připíše… Skrze klasickou hru jsou tak nacházeny jisté souvislosti. Je zřejmé, že tento přístup vyžaduje aktivního diváka, kterého ovšem neodradí evidentní schválnosti. Herci přitom jsou mimořádně disponovaní pro práci s veršem a Vladimír Javorský je schopen vykreslit Alcesta přes jeho zhnusené nitro.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Inscenovat tento muzikálový hit znamená najít představitele Billyho a Michaela. Lumír Olšovský ty kluky prostě našel (a k nim kupu dalších dětských herců – klíčový význam muzikálového studia DJKT!). Libreto se jednostranně nepotácí v sociálním tématu, naopak s uhrančivou silou, jíž determinují momenty odzbrojujícího smíchu, střídaného dojetím, rozehraje příběh o životní šanci talentovaného kluka. Řada scén je vystavěna s velkou přesvědčivostí. Fikar, Dezort, Chýlková, Davídek, Ondruš…pětice excelentních výkonů. Technickou dokonalost úplně ve všem snad nikdo nečekal, vše potřebuje ještě usadit, pak přijde i další progres.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Co je vlastně ambicí této diskotékově blyštivé jízdy mezi životem, nebem a peklem? Autorka stvořila moderně vyprávěnou pohádku, jejíž netradiční zápletka a neortodoxní přístup mají určitý potenciál nasměrovat dětské publikum k nepohádkovým, existenciálním otázkám. V Polsku působící divadelník Jakub Krofta, pokračovatel tradic Divadla Drak, v Dlouhé celé to putování opatřil hravostí a velkou nadsázkou, ale komplikovanost hry může představovat problém. Lépe vzít do divadla děti 10+. Inscenaci vévodí živelná dýdžejka Raketa Evy Hacurové, pro ostatní postavy se podařilo nalézt vtipné, roztomilé nebo jímavé stylizace. 75 %
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Duo Skutr svým čarováním s propojováním výtvarné složky, hudby a slovem herce vytvořilo působivou podívanou, dalekou školometské divadelní intepretace Erbenových balad, jimiž se vine téma viny. Co je vrcholem této promyšlené divadelní syntézy? Katarzní okamžiky, které se daří vkládat, z provedení balad nejvíce bodují Vodník a Holoubek. Velkým dílem se o to přičinili Anna Fialová a Csongor Kassai. Některé balady (Zlatý kolovrat, Štědrý den a zejména Svatební košile) mi přišly ne úplně šťastně řešené ve vedení herců. Svébytnou kapitolou je mistrovská recitace Františka Němce, jehož Záhořovo lože proniká do morku kostí.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Předělávka „legendy“ postavila most mezi dobou květinových a květiNOVÝCH dětí, kteří z pozice současných maturantů se s legendou potkávají. Řešení to vůbec není špatné. První půlka nabídne smršť, která se pokouší charakterizovat současnou společnost s důrazem na smýšlení mladých a jejich pohled na širokou škálu ve společnosti diskutovaných témat (vede hyperkorektonost). Jen té urputnosti bylo snad až příliš. Do scénáře se následně zasazují skrze princip divadla na divadle scény a zvraty z originálu. Zpívá se a tančí s intenzitou pro Kalich typickou, tu skvěle, tu hůř, záleží na tom, s jakými alternacemi se potkáte.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
75 % Zas a znovu si uvědomujete, jakou výjimečnou prací je Krobotova dramatizace této románové kroniky. Rok na vsi nutně musí být kolektivním dílem, pečlivá režie jen zvýrazní vztahy a myšlení lidí z Habrůvky. Výsledná mozaika...má neskutečnou sílu. Langova inscenace bude označována za tradiční a pak už záleží na divákovi, jak přijme plynutí času a sugestivní spirálu pustnoucí morálky. Zdálo se mi, že režie emoce postav spíše brzdí, aby vyniklo právě toto poselství. Inscenace krom jiného prokázala, v jaké skvělé kondici se soubor DpP nachází. Zaujme i scénografické řešení, stejně tak hudební složka.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Vytýkat této inscenaci můžete mnoho, ať je to spíše „volnější“ dramatizace, upozadění poezie předlohy nebo rámování neustálými scénickými poznámkami. Nebyla ani moc rozehrána či vysvětlena Eliasova genialita, ten se především vymyká předurčeným vzorcům myšlení a chování společenstva horalů. Přesto sledujeme drama až mystické. Jeho cíl je ukázat na netoleranci, amorálnost a latentní krutost společnosti v okamžiku, kdy je přítomen jinaký jedinec. Dodo Gombár dokáže z této esence vytvořit nesmírně sugestivní obrazy, jež drtivě působí na vnímání diváka. Výsledný kontrast obou světů modeluje zejména mimořádné herecké nasazení.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Jana Paulová zúročila své zkušenosti s komediálním žánrem. Na inscenaci je patrná promyšlenost, s jakou je stavěna. Taková dramaturgická péče je dnes v tomto oboru vzácná. Zdálo by se, že parafráze komedie, kterou na divadle i filmu proslavil L. de Funès, nemá čím překvapit, ale opak je pravdou. Režisérka a zároveň interpretka titulní role se sice neubránila nápodoby živelného projevu slavného francouzského komika, jenže když publikum na to tak trochu čeká… Důležitější je, že nejsme svědky one woman show a svou postavu nestaví jen na klauniádě, ale poodhalí divákům i motivace a životní oblouk excentrické Clary Barnierové.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Velice pěkně dramaturgicky zpracovaná klasika, nelítostná svým pohledem na lid v české kotlině. Bez obav na ni vezměte starší dětí, porozumí a pochopí, co je obsahem Jiráskova vzkazu z roku 1905, platného i dnes! Inscenace se opírá o tradiční znaky poetiky DVD. Zemitost a sveřepost Mlynáře přesně vystihl Petr Erlitz, Kněžna Lenky Lavičkové je až jakousi mediátorkou v celém tom nadělení – až si řeknete, že i feudál v sukni by byl vzorem pro politické nuly současnosti. Některé další figury jsou tu pro úsměvný vjem, bohužel z nich trčí pojetí vodníka Michala v „hurvínkovské“ stylizaci. Tato komika je silně kontraproduktivní.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
S respektem, ale bez slitování, takový je Skalův a Krbcové přístup k dílu, které je pro mnohé z nás kultovní. Upravili ne zrovna dokonalý scénář k filmu do jakési komiksové struktury a uchýlili se i k řešením, které jsou na pár pohlavků. Na druhou stranu sympatická je razance, s jakou hipsterská generace posílá komunisty, resp. jimi nastolené principy, do...věčného zatracení. To pak i odpustíte celou řadu zjednodušování. Manifestační charakter posiluje i závěrečné propojení s potentáty dneška - prvek zděšení jako tečka. V neobyčejně uvěřitelné poloze vystavěl Edu Daniel Krejčík, diváky si získává i Bejby Marka Lambory.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Coufalová, Vitázek, Křížová, Kolář, Herfortová, Slanina, Uličník, Slovák... I přes silné baladické okamžiky, i přes donkichotskou myšlenku (bohužel smrsknutou na krátký úsek inscenace a poněkud časově nelogickou), pořád z toho leze levicové divadlo. Neodpáratelné ani zkušeným dramaturgem. (Srovnejte s vyzněním Billy Elliota, který má podobné podhoubí.) Kontinentální premiéra Stingova muzikálu ukázala, že divácký hit z toho nevykřešete kvůli skladbě libreta i pro nedostižnost úrovně, když ústřední pecku interpretuje sám autor. Jinak jsme svědky „tradiční“ precizní práce, v níž velkým tvůrcem atmosféry je scénografie.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
65 % Stalo se nedaleko Karlova náměstí… Jevištní adaptace známé novely v Dlouhé zůstává zprávou o lidech v době německého teroru. Strohou a zdánlivě bez emocí. Sílu inscenace nacházím spíše v práci s kontrasty a tempu, v jakém vše spěje k neodvratnému vyústění. Syntéza hudby, zvuků a svícení umocní tísnivou atmosféru. Marie Poulová i Pavel Neškudla v příběhu o lásce a oběti dosáhli na vysokou míru autenticity, ačkoli je zřejmé, že se pracuje ve zkratkách. Více předloze věrné je pojetí Ester. Vedle mileneckého dramatu s nemenší intenzitou je odkrýván vnější svět podlosti, strachu nebo naopak osobní odvahy.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
55 % Je to bezesporu nosný nápad aplikovat dvojakost v nás na většinu postav (tedy nejen na ctihodného Célestina) procházejích tímto věčně svěžím příběhem, jenž světu dali francouzští klasici 19. věku. Komorní slovenská parafráze se tak stala příležitostí pro ypsilonské herce, aby jedním tahem vykreslovali ambivalentní figury, daří se jim to i s jistou dávkou mystifikace. Slečna Nituš Lumíry Přichystalové tady rozhodně není žádná puťka. Hostující režisér Peter Oravec otevřel prostor pro téma a hravost, stěžejní atributy ypsilonské tvorby. Naplněno tak napůl. A scénografie se úplně nesrovnala s jevištěm Ypsilonky.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Optika, s jakou David Drábek nahlíží na skvost dramatické literatury, si najde nejednoho diváka, zejména, když tvářemi z plakátu jsou Václav Kopta a Pavla Tomicová. Neřeším, že je to optika mírně neuctivá, tohle celé kulhá snahou o povýšení geniality hry o genialitu vichřičného tvůrce. Řada scén je vystavěna s komediálním zápalem, který až připomene pradávný Činoherní klub. Tomáš Havlínek, Pavla Tomicová či Eva Leinweberová jsou ve svých partech výteční. Bez řady nadstaveb by se snad dalo obejít, a třeba je nahradit balvanem existenčního ohrožení, jenž dosedá na bedra Hejtmana a dalších podvraťáků z řad honorace.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Pokus o jevištní realizaci původní české hry dopadl tak napůl. Podobně jako mnozí mladí autoři i David Košťák brnká na krajně nepříjemnou apokalyptickou strunu, ale dusivost přes hranu jeviště nejde. Pomsta země se dostaví, před tím však musíme přečkat nápodoby magického realismu, ekologické agitování, expresivně přehnané situace a děj bez výraznější gradace. Herci dělají, co mohou, pro mysteriózní příběh nacházejí zajímavý herecký výraz, ale troufám si tvrdit, že v tomto kusu hrají neradi. Na otázku, zda je chyba v textu, nebo v režii, jsem odpověď už nehledal. Inscenace byla velice rychle stažena, takže je to zbytečné.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
S hustou kouřovou (dramaturgickou) clonou pracuje adaptace už dost komplikovaného románu Jáchyma Topola. Nejde ani tak o to, že divák má ztíženou pozici při orientaci v ději, jeho přesmycích či vzájemných souvislostech, ptal bych se, pro koho vlastně je tato inscenace zamýšlena. Pro osvěžení paměti zapomětlivých pamětníků? Jako seznámení s dobovými konsekvencemi pro mladé publikum? Dramaturgie na to odpověď nedává. Na jevišti jsou přitom modelovány celkem silné, „dobově výmluvné“ figury (jako např. skvostně provedený estébácký fízl Pavla Batěka), ovšem manévr do exprese, nebo nestravitelného patosu je tady další metoda.
(zadáno: 28.7.2019, počet hodnocení: 1024)
Bernhardovo demaskování pokrytectví a ironické rozkrývání lidské malosti získalo v Divadle Na zábradlí účinnou podobu. Výsledkem je dusivý smích i padající brada z toho, co přináší snobské tlachání v opulentním pokojíčku. Ega vládnou, cynismus mohutní, hloupost by se dala krájet. Zdařilá dramatizace účelně zapojí odkazy na české reálie. Inscenaci zdobí individuální herecké výkony (a rozhodně nejde jenom o ztvárnění alkoholových eskapád), zároveň by se dalo mluvit o precizní kolektivní souhře. A pak je tu silná výtvarná stránka inscenace, která výmluvně popíše pozérství přítomných, překvapí i dalšími symbolickými významy.
(zadáno: 26.7.2019, počet hodnocení: 610)
--- Přízrak tradičního divadla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.7.2019, počet hodnocení: 610)
--- Mlýn zase mele --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.7.2019, počet hodnocení: 610)
--- Alenka v říši násilí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 789)
65%. Klasická, ale nikoliv suchopárná inscenace. Děj je vystavěn velmi přehledně, je to celkem zdařilý mix romantiky, humoru a tragédie. Zajímavé je obsazení hlavních rolích skutečně mladými herci. T.Dalecký i E.Mertová si vedou slušně, byť je trochu znát, že je ještě nejsou úplně vyhraní. Povedlo se ztvárnění některých menších rolích - především Chůvy (A.Zelová) a Mercuzia (J.Brožek). Příjemná letní produkce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
55 %.
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
55 %.
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 12.7.2019, počet hodnocení: 1407)
(zadáno: 11.7.2019, počet hodnocení: 192)
Zimní pohádka není jednoduchá jak pro inscenátory, tak pro diváky. Pavel Khek si ale v tomto případě poradil a vytvořil povedené a přístupné rodinné drama. Rozumně zjednodušil scénu a naopak klade co největší důraz na Shakespearův nádherný text. S ním si výborně rozumí Martin Hofmann, skvělá je i poslední dobou opomíjená Petra Špalková nebo Alena Mihulová. Vynikajicí hudba odlišující tématicky dvě poloviny hry i dvě království. Jedinými negativy jsou trochu slabší ozvučení a poslední scéna se zcela nadbytečnou videoprojekcí.
74%

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>