Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>

(zadáno: 25.10.2019, počet hodnocení: 252)
75% - Ač v podstatě všechny složky pracují naplno a skvěle fungují, dohromady ve mně Lazarus v Komedii nevyvolal pocity, jaké jsem očekávala. Oceňuji už muzikál jako takový - hudbu, příběh. Výkony - O.Rumla, E.Stárkové, N.Horákové i P.Smolárika - byly skvělé, stejně jako je výborná živá (byť tvrdší a příliš jednotně působící) hudba a kapela. Expresivní kostýmy "jako z klipů D.Bowieho" jsou sympatický nápad. Rozumím i použití strohé prosté scény, ale právě ta mi nesedla a ještě umocnila ten zásadní pocit - ne nepodobný Andělům v Americe - a sice, že to je tvrdé a nevyvolává emoce, jak by mělo.
(zadáno: 25.10.2019, počet hodnocení: 252)
75% - Skvělé herecké výkony - zejména S.Rašilova a vedle něj i M.Pechláta, P.Štorkové, J.Dudziakové a J.Suchého -, velmi výrazná, nápaditá a působivá scénografie. Modernizace a režijní pojetí v první polovině jsou sice lehce psychedelické, ale stále účinné, v druhé polovině pak převládá hlavně ta psychedeličnost - v některých momentech velmi působivá, jinde až přílišná a příliš zdlouhavá.
(zadáno: 25.10.2019, počet hodnocení: 252)
Celkem povedená rodinná podívaná - pohádka. S působivou scénou a projekcemi P.Hlouška, vcelku podařenými kostýmy, zejména pokud jde o gorily a další zvířata, velmi dobrými výkony P.Pechy, P.Vojtkové, M.Šemíka, a po pěvecké stránce výborné (byť herecky slabší) M.Gemrotové. Ubližuje mu nezajímavá choreografie, malé množství slibované akrobacie, panenka suplující miminko a naprostá karikatura herectví, kterou předvádí M.Vojtko. Navíc se z animované verze do divadelní formy nepodařilo funkčně převést ani původní příběh (chybí i napětí), ani působivou hudbu, které jej společně změnily v klasiku.
(zadáno: 25.10.2019, počet hodnocení: 812)
K sepsání hry Jařaba inspirovala řeč papeže Františka, ve které exkomunikoval z církve příslušníky italské mafie. Nastíněná situace je hodně modelová, nicméně je dobrým odrazovým můstkem k mnoha černohumorným hláškám i neveselému pohledu na svět, který ovládají peníze a moc. Přesto je právě scénář nejproblematičtějším aspektem inscenace, humor neschází, situace je ovšem načrtnuta trochu povrchně. Herecky tradičně silná - hlavně J.Vyorálek a J.Žáček, ostatní bohužel moc nemají co hrát. Povedla se scéna, která dobře zapadá do poetiky DNZ. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.10.2019, počet hodnocení: 298)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 23.10.2019, počet hodnocení: 298)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 766)
Dosti neotřelý pohled na dnešní svět mezilidských vztahů, ve kterém vidím určité nastavení zrcadla všem složitým analýzám a komplexním vysvětlením všeho co je v zásadě jednoduché a přímočaré. Ale dost možná to v tom dnešním, relativně složitém, světě ani jinak pořádně nejde. V každém případě svojí formou působivá hra, která používá výborný slovník, jenž tvoří opravdu výtečné dialogy. Ty vás budou jak bavit, tak donutí k zamyšlení a udrží vaši pozornost i když to třeba nebude zrovna jasně srozumitelné. Po herecké stránce dobře odvedená práce od všech aktérů a samotný závěr měl pro mě nečekaně zajímavý "lynchovský" nádech.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 617)
--- The Hitch - do roztrhání těla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
75%. Skutečný osud Františka Filipa, jenž se narodil bez horních končetin, se T. Dianiškovi a I. Orozovičovi stal volnou inspirací pro příběh o silné vůli k boji s handicapem a k vydobytí si místa na světě i v životě. Ale také o diskriminaci, předsudcích, dobových paradoxech atd. Dianiška vypráví s humorem sobě vlastním, ale nevyhýbá se ani situacím smutným a dojemným. Divák se nejen pobaví, ale má i o čem přemýšlet. Maximálně využitý prostor malé scény, zdařilá hudební složka. Vyčerpávající a pohybově náročný výkon podává J. Albrecht, ostatní herci mu nejsou pouhými přihrávači.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Dá se říci, že tvar nazvaný „live-cinema“ je v českém divadle jevem skoro unikátním. Jediným hercem a průvodcem večera je Petr Vančura, jenž pohotově komunikuje s diváky. Ti jsou vystaveni větší či menší interakci. Klíčovou roli hraje také zvládnutá organizace a propracovaná náročná technická složka. Během večera, jehož tématem je manipulace doslova z různých úhlů pohledu, vznikne film. Nesluší se prozradit tajemství a ochudit diváky o překvapení. Návštěva je nevšedním zážitkem!
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Proslulou tragédii se podařilo přiblížit dnešní mladé generaci, zpracování by mohlo bavit a oslovovat nejen je. Nemalou měrou k tomu přispěli T. Marečková a Z. Piškula v titulních rolích. V nespočtu nápadů zaujala např. komornější výmluvnější vyznění některých původně venkovních scén v interiéru. Nenásilně a vlastně vtipně byl stírán odstup jeviště a hlediště. Sloučení postav Chůvy a Knížete se ukázalo spíše matoucí. Hudebně a výtvarně efektní, ale řešení dekorace a přestaveb neobratné. Inscenaci vysloveně schází radikálnější textová a jazyková úprava, kterou by mohlo docítil, že by promlouvala intenzivněji a silněji.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Tendenční rakouské historické drama, v němž se – zjednodušeně řečeno – straní Habsburkům a křivdí Přemyslovcům, se až nyní dočkalo prvního uvedení v češtině. Michal Hába klasické látky často aktualizuje. Grillparzerova hra sama o sobě nemá dostatečně „bytelný“ obsah a nelze ji hrát navážno. Snaha o relativizaci byla správná, nicméně myšlenkové obohacení Hábovi tentokrát příliš nevyšlo. Opětovné užití postupů užívaných v německém divadle (mikrofony, hlučná hudba, umělá krev, nahota atd.), jakého jsme byli svědkem např. v „Hráčovi“ v Huse na provázku, spíše dotvrdilo vítězství formy nad obsahem.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
S Eurípidovým zpracováním osudů Oresta a Élektry jsme se na českých jevištích v posledních letech často nesetkávali. Režisér Š. Pácl šel důsledně po smyslu textu, netlačil vyznění jiným směrem, ponechal i pro dnešní jeviště problematičtější závěr s deus ex machina. Účelná práce s úspornou scénografií posilující význam, podařený závěrečný efekt. Party v antické tragédii jsou náročné i pro zkušené herce. Studenti si s nimi poradili, ale teprve se v nich zabydlují a postupně získávají jistotu a lehkost.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Při sledování inscenace HaDivadla lze nabýt pocitu, že Gorkého hra nezestárla a že svět je stále stejný. Tento pocit je však jen zdáním. Je za ním jasně formulovaná vize a práce tvůrčího týmu kolem režiséra I. Buraje. Ten naložil s realistickým dramatem tak, aby byly podtrženy situace či myšlenky, které se stále týkají i životů současníků. Text byl výrazně zkrácen, slova redukována na samotné minimum. S pomocí výpravy a hudby byla důsledně byla budována atmosféra, důraz byl kladen na autentický herecký projev až na dřeň. Výtečná práce sehraného souboru s C. Drozdou v čele.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Hra o komplikovaném vztahu dvou lidí, který kromě vztahových peripetií poznamenaly i odlišné hodnoty, jež oba vyznávají. Hra je z roku 1995, ale střet postojů „alternativní“ Kyry a bohatého obchodníka Toma v naší zemi možná dnes dokážeme pochopit lépe. Vynikající T. Vilhelmová vystihuje Kyru do nejmenších detailů doslova v každé větě, J. Langmajer se nespoléhá jen na osvědčené výrazové prostředky a je jí více než dobrým partnerem. Ačkoli byla inscenace nastudována pro komorní prostor, na Letní scéně se představení v plenéru neztrácelo.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
O autismu či vyrovnávání se s těžkou situací byly napsány zdařilejší hry, ale představit něco nového a objevného nemělo být záměrem této inscenace. Projev P. Nesvačilové se může jevit vyumělkovaně, ale u postavy tanečnice to není na škodu; herečka je navíc osobitá a má zvláštní jiskru. Je zde prezentována lehčí forma autismu a M. Táborský spíše čerpá ze svých dřívějších rolí. Režisér P. Ondruch mohl herce dovést dál, ale oba herci se na sebe dokáží napojit a je příjemné je sledovat. Milou připomínkou dřívějšího Ungeltu je hlas A. Vránové, která se rozhodla jeviště opustit.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
55%. Tři muži v sauně každý týden mluví hlavně o tom, co se na světě dělo nebo děje, stoupající teplota uvolňuje tok myšlenek. Vesměs nadávají, ale sami nic nedělají pro zušlechtění. Možná nejsou o moc lepší než ti, kteří jim leží v žaludku... V tom „nadávání“ je sice hodně pravdy, ale také jednostrannost a pozérství. Takové hovory slýcháváme dnes a denně, proč na ně chodit do divadla? Možná proto, že si uvědomíme, že je to o nás. Je to inscenace spíše pro pobavení nebo k zamyšlení? Kombinace obojího vychází pouze částečně, po stránce textové i režijní by neškodilo soustředit se více na sdělení.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
65%. Je přínosné poslechnout si myšlenky z knihy E. Taberyho, které jsou jednoduchým způsobem, ale zároveň živě a barvitě ilustrovány trojicí mladých herců. Popularizace literatury není nikdy dost!
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
65%. Marie Nováková zpracovala antické předlohy, doplnila je vlastním textem a vznikla koláž, která se kromě jiného zároveň vyjádřila k tomu, čím je svět sužován dnes. Tvůrci zavedli diváky opět do jiných koutů ostrova, s jehož prostředím bylo scénograficky umně kouzleno. V plenéru mohlo být občas náročnější vnímat text, na němž inscenace stála, ale smysl se podařilo obhájit. A to v kontextu samotného projektu i celého cyklu Antické Štvanice.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Před návštěvou je dobré vědět, že postava Stromšíka je inspirovaná osobností Michala Kolesy a mít alespoň základní informace o něm. Návštěva představení je zábavnou originální hodinkou ve společnosti podivné osůbky, kterou Petr Vaněk uchopil velice zdařile. Zvládá také pohotově reagovat a přizpůsobovat se tomu, co mezi diváky aktuálně probíhá. Uspořádání prostoru s diváky u počítačů je dotažené organizačně i technicky. Do inscenace se však nepodařilo umístit dostatečný přesah či zobecnění, které se v souvislosti s Kolesovou bytostí přímo nabízí.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Obsahově pozoruhodné dílo, jehož struktura byla pečlivě promyšlena, nemá dostatečný dramatický účinek, což lze možná přičíst tomu, že se jednalo o první zkušenost J. Holcmana s psaním pro divadlo. Režisér i herci se úspěšně snažili navodit atmosféru, ale komplikované souvislosti a vztahy mezi postavami se příliš zpřístupnit nedařilo. Velmi dlouhá stopáž byla zkouškou trpělivosti a úsilí diváků. Myšlenky ve hře ukryté však stojí za to, aby nebyly zapomenuty.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
75%. Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského. K němu bych dodal, že herecká drobnokresba je v inscenaci propracovaná doslova do poslední věty. Na komplikované postavě L. Trmíková odkryla nejskrytější zákoutí Anniny duše. U Henrika zase M. Pechlát vystihl ztrátu sebeovládání pod tlakem vypjatých okolností a postupné odhalování slabostí. Ústřední dvojici doplnil Z. Maryška v úloze chápajícího naslouchajícího strýc (kněze).
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
55%. Dramatizace Trierova filmu přenáší na jeviště silný příběh absolutní lásky. Model inscenace V. Čermákové je celkově rozporuplný. Na jednu stranu vzniká nemálo silných momentů, ale na ty je nutné v neuspořádaném dění poměrně dlouho čekat. Sporná je i volba a užití některých scénografických vnějškových prostředků. Výkony některých herců ve vedlejších rolí působí skoro amatérsky. Vše zachraňují P. Horváthová, R. Zach a S. Nováková. Díky nim může inscenace nakonec v divákovi přece jen vzbudit silné emoce.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Situace z knihy, zdramatizované režisérem O. Štefaňákem, byly energicky a vtipně rozehrány. Kromě hereckých výkonů inscenaci oživují hudební vsuvky. Vedle významotvorné scénografie zaujme i práce se světlem, promyšlený light design připraví nezvyklé momenty překvapení. Vše je zkoordinované do tvaru, při němž se diváci jistě nudit nebudou. I když se jedná se o inteligentní humor, přece jen je na něj kladen přílišný důraz a existenciální rozměr předlohy J. Pánka tak zůstává upozaděn.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
Skvělé finální pointě předchází značně neuspořádaný tok myšlenek, což byla možná záměrná autorská volba pro znázornění stavu Jidášovy mysli. Zmíněné přeskakování bohužel kladlo velkou překážku k diváckému napojení. Další bariéru stavěl režisér tím, že nechal samotného herce zápolit s obsluhou jevištní techniky. Efektů, které přinášelo například střídání světel, by šlo dosáhnout méně krkolomně. Uhrát monodrama není snadný úkol a P. Jeřábek jej zvládl. S některými úskalími textu se však vypořádat nedokázal.
(zadáno: 22.10.2019, počet hodnocení: 1552)
45%. Čapkovy texty byly jen východiskem, Egon Tobiáš a tvůrci inscenace s nimi naložili volně. S neuspořádaným scénářem si režisérka zdatně pohrává formou kabaretu. Některé výstupy jsou vtipné, mají jasnou pointu a strefují se do dnešních společenských či morálních problémů. V jiných scénách je zase těžké odhalit smysl. Nuda to rozhodně není, ale většina diváků bude zákonitě zmatena. Je dobře, že DD nespoléhá na zajeté koleje a občas nabízí i experimenty. Tomuto by však ze strany autorů, dramaturgie i režie prospělo ujasnit a zřetelněji definovat záměr a směr.
(zadáno: 20.10.2019, počet hodnocení: 1413)
Komorní příběh o osudovém překlepu v e-mailové adrese zdobí přesné herecké výkony Heleny Dvořákové a Pavla Oubrama. Svým postavám propůjčují dávku autenticity natolik adekvátní, aby publiku nechala nahlédnout nejen pod pokličku jejich intimních pocitů, ale současně i těšit se s nimi na každý další e-mail a s tím spojený vývoj děje. Celistvost diváckého prožitku zintenzivňuje citlivý režijní výklad Martiny Schlegelové, dbající na souhru proneseného slova, jemných, čitelných gest a scénografické i hudební složky. Více takových emočně silných a působivých inscenací, kořeněných vyváženými dávkami dojetí i milého humoru. Enter!
(zadáno: 16.10.2019, počet hodnocení: 812)
Autorská inscenace Vladař je politické divadlo, které se otázce vládnutí, ovládání a mechanismům moci věnuje ze široka. Machiavelliho dílo bylo spíše jen inspiračním zdrojem. Jinak si tvůrci pomáhají příklady rozličných typů vládců, jejichž proslovy jsou do představení zakomponovány. Zobrazeny jsou různé formy, jak se vladař může dostat k moci, jak ho tato moc mění a jak začne celý jeho mocenský aparát upadat. Je sympatické, že mladý tvůrčí tým ví, o čem chce hrát i co chce říct. Něco tomu ale přece jen chybí, nějaká jednotící linka, která by z jednotlivých výstupů udělala tvar, který bude konzistentní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.10.2019, počet hodnocení: 1025)
Tomeš, Polyáková, Kříž, Procházková, Tenkrát, Pleskot, Hořejš… Muzikálová událost sezony se koná i nekoná. Interpretační výkony jsou někde mezi špičkou tuzemské muzikálové produkce a vesmírem a je tady rozuměno emocionální náladě, nebo i lehké komičnosti elánovských písní. Libreto, které je moderní transkripcí Monte Christa, prokombinuje kdeco bez dramaturgického vhledu a korekcí. Proč tolik zbytečné vaty a hlavně doslovnosti? Výsledkem je neúměrná stopáž a nemyslím, že přelévání nálad odpoví na otázku, čím tento jukebox muzikál, kromě pocty skupině Elán, chce být. Balanc mezi patosem a rozverností je ošemetná disciplína.
(zadáno: 14.10.2019, počet hodnocení: 1025)
BodyVoiceBand vychází z principů syntetického divadla EFB a tentokrát je vše umocněno tím, že se pracuje s písněmi z dílny Jana Buriana (včetně jeho osobní účasti v představení). Pokračovatel rodu vypráví svými songy o „třetím věku“ celkem krutě, ale smířlivě. Doprovázeno pohybovou akcí, jež rytmizuje nevýbušnost stáří. Zato nadhled a hravost nechybí, místy však choreografickému principu inscenace poněkud padá řetěz. Soudím také, že ohlas této komorní inscenace bude úměrný tomu, jak komu je osobně blízký styl poezie „osamělého písničkáře“ Jana Buriana.
(zadáno: 14.10.2019, počet hodnocení: 1025)
Burleskní filozofování vlámského dramatika je bezpochyby vděčnou příležitostí pro divadelníky. Zároveň i zrádnou. V Plzni sáhli po hororu Sir Halewyn (dle středověké legendy) a posílili jeho melodramatický charakter o muzikálové či rockovější tóny. S výsledkem nestrhujícím (včetně hudební stránky) a po mém soudu vyprázdněným. Loutkovost postav byla tím posledním, co lze na nedlouhé inscenaci považovat za atribut autora. Vše podstatné zachvátil patos, mysteriózní atmosféra brala dráhu ke kýči a míjela se s účinkem. Scénografické kouzlení v prázdné temnotě vhodné snad pro jinou inscenaci.
(zadáno: 14.10.2019, počet hodnocení: 812)
75%. Povedené zpracování, kterému prospělo umístění do komorního prostoru Malé scény. Herci se tak mohou soustředit na detailní charakteristiku postav, opulentní scéna nijak výrazněji nechybí. Režisérka K.Jandáčková se pokusila pomocí audiovizuální složky více nahlédnout do mysli autistického chlapce, především hudba J.Kudláče je v tom velmi nápomocná. Velmi dobře si s hlavní rolí poradil J.Láska, který zachytil nejen vnějškové projevy autismu, ale vykreslil Christophera jako teenagera, který má problémy porozumět světu kolem sebe a jistotu nabývá jen ve chvílích, kdy mluví o exaktních přírodních vědách.
(zadáno: 14.10.2019, počet hodnocení: 812)
65%. Celkem příjemná hudební retrokomedie, nicméně myslím, že muzikálový žánr už se přece jen vydal jiným směrem. Ostravské zpracování je ale zdařilé, povedla se choreografie, hlavně hudební číslo Anything Goes před přestávkou hýří ohromnou energií. Výborná je M.Šnytová jako Reno Sweeney, která poměrně zastiňuje ústřední milenecký pár (A.Živnůstka a V.Prášil Gidová). V menších rolích jsou velmi výrazní H.Fialová jako živelná Erma, L.Vlček v roli podivínského lorda či T.Savka coby komický gangster Moonface. Hudba Colea Portera se navíc stále dobře poslouchá, i když od doby vzniku muzikálu už uplynulo přes 80 let.
(zadáno: 9.10.2019, počet hodnocení: 1413)
Empatický drobnohledový jevištní průvodce zákoutími ženské duše - doslova a do prožitku od prvních říkanek až po věci poslední. Co matky jen sotva kdy vysloví nahlas a dcery obtížně kdy doopravdy pochopí a docení, i poté, co samy dojdou k mateřství? Být dítětem a být matkou, dva póly natolik blízké a vzdálené zároveň. Citlivé téma plné jímavých i nemilosrdných otazníků a vykřičníků, které v případě této režijně i herecky poctivě naplněné inscenace výstižně uzavírá působivá katarzní tečka.
(zadáno: 8.10.2019, počet hodnocení: 812)
Hudebně sice Spamalot až tak výjimečný není, ale myslím, že to je kus, na který se chodí hlavně za montypythonským humorem. Pokud někomu nesedí, nebude se mu líbit ani inscenace. Pro ostatní je to ovšem svěží dílo, které kopíruje strukturu filmů s Monty Python - tzn. spousta pointovaných skečů, z nichž některé jsou geniální, jiné jen průměrné. Samotný děj je pospojován do celku poněkud klopotně, ale i to je v souladu s předlohou. Povedlo se přemístění muzikálu do Brna a vtipné narážky na fungování místní muzikálové scény. Herecky i pěvecky povedené, nejvíc zaujali L.Vlček a S.Milfajtová.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>