Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>

(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 734)
Aktualizace a posunutí děje do současnosti se docela povedlo. Zvláště první část mi přišla v této nové podobě funkční a dobře uchopená, obsahujíc spoustu důležitých odkazů na dnešní společnost a vnímání toho, že ne vše je samozřejmé. Proto trochu škoda druhé části, která mi přijde přeci jen slabší, jak po obsahové tak hudební stránce. Naštěstí samotný závěr je i zde stále hodně silný a dokáže emočně strhnout stejně dobře jako film. Z dalších faktorů bych vyzdvihl zdařilou choreografii, silné společné pasáže, vydařené doplňující projekce. Zaujali pak hlavně R. Tomeš, L. Adam a F. Hořejš. 75%
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 276)
Vynikající Svatopluk Skopal, a dokonce jeho zajímavé interakce s F. Skopalem. Jaroslava Tvrzníková hrála Jaroslavu Pokornou, a hrála ji dobře. Jelikož se jedná o zájezdovku, je scéna sice statická, ale na zájezdovku nadprůměrně výmluvná. Pokud jde o Simonu Stašovou, nevím, co nám tím vlastně chtěla říci.
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 744)
Herci se opravdu snaží a právě jejich výkony, originální pohybová složka a drobné přidané gagy jsou hlavním zdrojem humoru. Samotný text hry působí hodně zastaralým dojmem, je až neskutečně upovídaný. Režisér Lipus hru stylizoval do podoby prvorepublikové grotesky, což herci zvládají s elegancí a po celou dobu drží vtipně stylizovanou dikci. Repliky chrlí do hlediště rychlostí kulometu, což naštěstí vede k tomu, že inscenace nemá moc hluchých míst. V klasickém hávu konverzační komedie bych tuhle hru tedy vidět nechtěl...
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 744)
75%. V Příbrami se mnohem více soustředili na komický potenciál hry, jsou méně cyničtí, než byl Daniel Špinar v bezručovské inscenaci. Mladý herecký tým hýří energií a daří se jim v lehké nadsázce pěkně vystihnout jednotlivé postavy. Inscenace pěkně odsýpá, změny prostředí řeší jen několik kusů nábytku na kolečkách. Kvůli krácení textu tady není tolik přítomná deziluze z ošidnosti vzpomínek na první lásky.
(zadáno: 25.1.2019, počet hodnocení: 574)
Více viz blog.
(zadáno: 23.1.2019, počet hodnocení: 744)
65%. Povedená první polovina, kde jsou tvrdě patriarchální řád a přísná morálka ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami. Dostávají se tu na povrch pokrytectví, rasismus, šovinismus... Druhá půlka už tak zřetelné téma nemá, odehrává se v době, kdy už sešněrovanost pravidly zmizela, na lidské štěstí v partnerských vztazích to ale žádný blahodárný vliv nemá. Obě části spolu bohužel komunikují jen minimálně a tematická provázanost je poněkud nezřetelná. Herecky podařená inscenace - nejvíce zaujmou M.Mikulčík jako despotický Clive a K.Trnková jako mladý Edward i upjatá Betty.
(zadáno: 21.1.2019, počet hodnocení: 1364)
Když Krvavý román LokVar hraje, krev necáká, ale poeticky vlaje! ;)

75 %. Myslím, že Josef Váchal by se bavil spolu s publikem. Potřebné ingredience: hravost, humor, nadsázka, surreálno, romantika a dobrodružný děj zaručeny. Vše v nápadité výpravě s roztomilými detaily. Po všech stránkách osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 20.1.2019, počet hodnocení: 309)
Inscenace nabitá neskutečným množstvím vtipů na všechny možné způsoby. Podle ní by se snad dala napsat učebnice humoru :)
Příběh se surrealistickým laděním a velice uvolněným podáním stojí stoPROTONcentně za zhlédnutí!
(zadáno: 19.1.2019, počet hodnocení: 734)
Po všech stránkách dobře zpracovaný světový muzikál. Vydařený překlad H. Novákové, krásná scéna i kostýmy od D. Bensona a skvělý živý orchestr hned vedle jeviště. Dobře sehraný herecký soubor, kde prakticky není slabého článku a všichni společně se podílí na vytváření té správné atmosféry, jež vás naprosto vtáhne do tohoto ďábelského příběhu. Vynikající výkon předvedla hlavně S. Topinková-Fořtová, ale nijak nezklamal ani správně charismatický J. Hruškoci. Z ostatních pak příjemně překvapili P. Režný, K. Falcová a P. Klimenda. Celkově opravdu moc povedený počin. 85%
(zadáno: 16.1.2019, počet hodnocení: 744)
75%. Bratr spánku má zbytečně dlouhou expozici, ale druhá část představení nabízí silný divácky zážitek. Kombinuje epické vyprávění s duchovním rozměrem lidské existence, kdy se vykořeněný jedinec musí vyrovnávat s brutálním útlakem společnosti. Kruté obrazy z venkovského života nejsou žádným realistickým dramatem, neustále je zde okrajově přítomné cosi mystického. Velmi povedené jsou herecké výkony ústřední trojice J.Erftemeijer, T.Červinek a D.Barešová. Jen těch hlasů z reproduktoru mohlo být trochu méně a drobné krácení by výsledku také neuškodilo.
(zadáno: 15.1.2019, počet hodnocení: 574)
Více viz blog.
(zadáno: 14.1.2019, počet hodnocení: 734)
Stejně jako absolutno nebo konec světa jsou pojmy dosti těžce uchopitelné, tak i tento kabaret není jednoduché obsáhnout a popsat. Je třeba se tomu odevzdat a nechat to volně působit, neb energie kterou to vyzařuje je rozhodně nabíjející. Ve výsledku pak dost možná budete i nemálo ohromeni celkovým účinkem. A kdyby ne tak jistě potěší alespoň vydařená scéna, hudební složka a kvalitní herecké výkony. Zaujali hlavně A. Schmidtmajerová a J. Plesl.
(zadáno: 14.1.2019, počet hodnocení: 309)
Obrovským kladem této inscenace jsou obě představitelky. A přes výbornou a přesnou Vandu Hauserovou musím vyzdvihnout především výkon Petry Bílkové. Spektrum postav a emocí, které během představení ztvárnila, je prostě úchvatné. Když Vanda Hauserová zpívá dojemné či živelné písně na pódiu, Petra Bílková vše zrcadlí sedíc u klavíru.
Jinak dostanete přesně to, co lze od inscenace na téma Piaf čekat: pohnutý a událostmi nabitý osud vrtošivé talentované zpěvačky.
(zadáno: 13.1.2019, počet hodnocení: 744)
65%. Forma dramatizace mi úplně nesedla, rozdělení Mersaultova vyprávění mezi pětici herců znesnadňuje vnímání textu. Ovšem herci samotní jsou výborní (především J.Hájek) a pocit odcizenosti, odtrženosti od světa, který nelze pochopit, se Mikuláškově inscenaci podařilo navodit docela dobře. Emocionálně mě to ovšem tentokrát trochu minulo.
(zadáno: 10.1.2019, počet hodnocení: 1364)
Byť je příběh stand-up komika poněkud šablonovitý, trefně zobrazuje destrukční dopady honby za pozlátkem slávy a úspěchu. Nakolik snadno se člověk po nich lačnící může formovat v manipulativní loutku, postupně rezignující na spontaneitu, soudnost a životní zázemí? Cesta od roztomile bezprostředního humoru směřující přímočaře až tam, kde najednou končí veškerá sranda. Empatická režie a vyrovnaný trojlístek hereckých výkonů zdařile podporují přirozenost, zřejmost a intenzitu vyznění inscenace.
(zadáno: 8.1.2019, počet hodnocení: 744)
45%. Hra nevyniká dějovostí, její forma je často spíše esejistická. Autorka předestírá obtížné hledání národní identity a relativizuje ikonu české státnosti, za kterou je svatý Václav považován. Největší slabinou Lagronové hry je, že postavám lze jen těžko uvěřit jejich vnitřní motivace. Text je totiž vystavěn na tezovitých promluvách, které mají ambici sdělit něco o povaze českého národa, málokdy ovšem něco říkají o postavách samotných. Následkem toho se v devádesátiminutové inscenaci objevuje až překvapivě velké množství hluchých míst. Herecky zaujmou hlavně Z.Stejskal a A.Palatínusová.
(zadáno: 7.1.2019, počet hodnocení: 1470)
Dynamičtější libreto by dodalo ději intenzivnější napětí a spád, přesto jde o hodnotné dílo s ambicemi vyššími, než je v tomto žánru obvyklé. Povedená je i česká verze H. Novákové. Plzeňská inscenace je mimořádná po hudební stránce, účinkující přetěžké party pěvecky suverénně obsáhli. Problematické je soustředění se na vnějškové prostředky na úkor smyslu, ve scénicky využitém malém prostoru jsou pěstí na oko přeexponované líčení a masky a též ruší company, která zpívané i němé epizodky degraduje na prvoplánové karikatury. Na české muzikálové scéně však počin rozhodně nelze přehlédnout.
(zadáno: 7.1.2019, počet hodnocení: 1470)
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.
(zadáno: 7.1.2019, počet hodnocení: 1470)
55%. Dramatizace po duchu románu trefně zpracovává nenápadný, pozvolný úpadek a konec člověka, kterého zničila nečinnost. Režisérkou pečlivě budovaný vývoj herci bravurně ztvárňují, obdivuhodný M. Isteník v titulní roli. Je třeba ocenit i vlastní pohled tvůrců relativizující ústřední téma. Zásadním problémem je však rozsáhlý dramatický text, který na jevišti způsobuje tempo tak pomalé, že se inscenace stává monotónní a příliš dlouhou, pro některé diváky až na hranici snesitelnosti.
(zadáno: 3.1.2019, počet hodnocení: 1364)
Souhlasím s hodnocením Pavla Širmera a dodávám: Působivá souhra všech inscenačních složek skládá příběh o přetenké hranici mezi lidským soucitem a sobeckostí, a předně pak o tom, jak je balanc na jejich ostří, jež brousí převážně milosrdné lži, nebezpečný, ba přímo nemožný. Intenzita potu Radúze Máchy na konci představení je přímo úměrná jeho energickému hereckému nasazení i všem pošetilým krkolomnostem, kterým se Hofmiller ve jménu soucitu odevzdá a propůjčí.
(zadáno: 3.1.2019, počet hodnocení: 734)
Moc pěkně zpracované téma milosrdné lži a přehnaného soucitu. Ve výsledku pak krásně ukázáno, že jen máloco je horší než falešná naděje. Sice nemohu tvrdit, že by mě to výrazně strhlo, vcelku dlouho jsem to pozoroval bez většího zaujetí. Nicméně rozhodně to má dobrou gradaci a závěr je pak správně emoční a působivý, což je podpořeno také přesvědčivými výkony ze strany R. Máchy a P. Štorkové. Celkově inscenace zanechaná dosti silný dojem. 75%
(zadáno: 3.1.2019, počet hodnocení: 574)
Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Sečteno a podtrženo, Lorca pod 3D Company je nyní již uceleným pohledem do jedné výjimečné duše a skrze ni i na dobu, jež ji sice zformovala, ale též zahubila a připravila o možnost naplnit svůj potenciál. Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Sečteno a podtrženo, inscenace Rituální vražda Gorge Mastromase v Pidivadle sice nejspíše nezíská žádnou cenu a její herci nepůjdou ze školy rovnou do divadel zvučných jmen, nicméně za návštěvu určitě stojí, pro mě osobně je ze tří letošních zhlédnutých tou nejpodařenější. Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
64,99 % Sečteno a podtrženo, Prachy? Prachy! jsou poměrně zdařilým studentským divadlem, jež kopíruje vzestupy a pády samotného textu, i tak ale ukazuje, že skupinu OkaKlam by mohlo stát za to nadále sledovat. Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Inscenace balancující na hraně snesitelnosti, z níž však pro mě osobně nespadla. Bylo to crazy a přitom vypovídající, zdařilý studentský počin.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Pokus přetavit krátkou povídku v na její možnosti příliš dlouhou inscenaci. Režisérka Katharina Schmitt se scénografem Pavlem Svobodou se snaží, nasazení Zuzany Stivínové je obdivuhodné... Ale prostě to nestačí.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
75 % Sečteno a podtrženo, Zabijáka Joea v Pidivadle můžu z celého srdce doporučit, je to jízda, jež stojí za to. Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Tak se alternativci vyblbli... Tedy některé dílčí nápady byly zajímavé, ale... No ne, no.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
35 % Přiznávám, tohle jsem prostě vůbec nepochopil, nenaladil se, nic to ve mně nevyvolalo... Jen se na to docela dobře koukalo. Scénická úvaha? Hm, tak jo.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
45 % Rozkolísaná inscenace, jež perfektně funguje v mytologické rovině, ztvárnění magického lesa je scénou i choreografií prostě nádherné. Naproti tomu světská činoherní složka nabízí divadlo, jež by se na zdejších jevištích už fakt nemělo vyskytovat ani v rámci povinných školních představení, ať už co do režie či bohužel u některých i hereckého řemesla.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Jasné must see pro každého, kdo sledoval Beverly Hills 90210. A též pro každého, kdo už byl v té době o pár let starší, ale žil tu. Propojení seriálového světa s českou realitou "devadesátek" je prostě trefa do černého!
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
74,99 % Komedie, jež je zdařilou kombinací rodinného a společenského dramatu, pro mě osobně cenná především málokdy viděným střízlivým pohledem na migrační otázku, Natálie Kocábová tak nechává diváka vyslechnout i hlas, který se ve vypjatém pořvávání obou extrémních táborů obvykle ztrácí.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Dystopická vize světa, v němž už není třeba Velkého bratra, stačí jen tušení možnosti jeho existence a z toho plynoucí sebekontrola. A taky nedůvěra a nemožnost navázání autentického vztahu k druhému. Syrovost prostoru DUP39 s odlidštěností líčené reality souzní, pravdou ale je, že po půl roce už ve mně z inscenace zůstal jen mlhavý pocit, byť bezprostředně po jejím zhlédnutí jsem uvažoval i o blogu.
(zadáno: 31.12.2018, počet hodnocení: 1542)
Záměrem této inscenace jistě bylo vyvolat emoce... U mě vyvolala především pocit nudy. Kníže, který má vše pod palcem a chce dostat Isabelu, jo, Jan Vlasák a Tereza Dočkalová mají co hrát a jde jim to opravdu dobře. Jenže všechny ostatní postavy jsou figurkami, které naprosto netuší, která bije, sledují jen své bezprostřední zájmy... A to je pro mě prostě fakt o ničem bez ohledu na to, jak se to režie pokouší zakrýt.

Další stránky: << < 1 2 3 4 5 6 7 > >>