Vinohradské divadlo uvedlo dnes již ikonický titul Balada pro banditu Milana Uhdeho a Miloše Štědroně, proslavený brněnským divadlem Husa na provázku v polovině 70. let minulého století a vzápětí i filmovým zpracováním. Vinohradští přistoupili k textu i písním s razancí i pokorou zároveň a vzniklo představení doslova nabité energií. Velkou zásluhu na tom má soubor Divadla na Vinohradech, který disponuje autentickým Nikolou Šuhajem v podání Marka Lambory a stejně tak uvěřitelnou Eržikou Terezy Císařové. Oba opět potvrzují, že patří k nejlepším akvizicím této scény z posledních let, která se tak systematicky vrací k historické pověsti souboru „hvězd, na které se chodí" (v tom nejlepším smyslu slova).

Oba jsou navíc velmi dobře pěvecky vybaveni, takže zvládají náročné sólové party, aniž by ošidili jediný tón. O svižnou a dynamickou podporu se postaral živý doprovod hudební skupiny RAZAM a trio Štěpán Klouček, Radek Doležal a Iva Marešová, které stojí za pěveckým nastudováním. Hostující zpěvačka Iva Marešová navíc sama ztvárňuje postavu démonické Morany, které skvěle sekundují Markéta Děrgelová a Zuzana Vejvodová jako Eva a Mara. Všechny v impozantních kostýmech, parukách a líčení, kterým se výrazně odlišují od ostatních aktérů.

Lambora je tvrdým banditou, férovým parťákem i něžným milovníkem křehké Eržiky Terezy Císařové, která dobře ví, že pánbůh stvořil neděli i všední dny, čímž zcela odzbrojujícím způsobem obhajuje nejen svou lásku k Nikolovi, ale i probuzený cit k četníkovi Kubešovi Daniela Bambase. Ani on se v sólových výstupech nenechává zahanbit.

Inscenačně zajímavě (a jímavě, leč bez patosu) vyřešil režisér Juraj Deák aranžmá smrtí Eržičina bratra Andreje (Ondřej Kraus), četníka, který s Nikolou vyrůstal (Pavel Battěk) a nakonec i Kubeše zasažených Nikolovou zbraní. Všudypřítomné Mara a Eva je vždy lapí do rudých stuh. Padlí pak symbolicky odloží kabáty, aby posléze opustili scénu schodištěm jevištního propadla. Prosté a funkční.

Kromě mnoha jiných (Derbak Kryštofa Rímského nebo Mageri Igora Bareše) stojí za pozornost suše tragikomický velitel koločavských četníků Tomáše Pavelky. Aktuální komičnost je tu v některých situacích autory nezamýšlená, například když musí rezignovaně konstatovat, že „Tady (v Koločavě) nelze nikomu nic přišít!" Dlužno dodat, že Pavelka se obejde bez spikleneckého pomrkávání do hlediště, které ho i bez toho odměňuje potleskem na otevřené scéně, stejně jako pěvěcká sóla i sborová čísla.

Netřeba příliš zkoumat a hloubat nad tématy lásky, zrady a svobody, která titul vzešlý z románu Ivana Olbrachta otevírá. Vinohradská Balada pro banditu je čirou radostí nad energií, kterou ze sebe vydává a přenáší na publikum. A to jí s vděčností přijímá.