David Drábek se na této hře (jako autor i režisér) vyřádil. Hravou a velmi ironickou formou se důmyslně obul do všech těch televizních hyperrealistických estrád, zpravodajských pop-žvástů, světa uměle naleštěných celebrit… Jako diváci jsme součástí natáčení dalšího dílu jakési zběsilé show, které vévodí ďábelsky sarkastický kovboj Beverly. Do studia přicházejí podivné pop-existence, včetně "Petra Koláře", Beverly glosuje. Natáčení se však začne zvrhávat v krvavé řádění stále se rozrůstající skupinky oživlých mrtvol. Výborná metafora. V závěru se ale cítím trochu vyčerpán neustálým přívalem zakrvavených zombies a začíná u mě převažovat dojem, že představení trochu ztratilo na půvabu, došel mu dech. Vyvolat podobný pocit byl ale možná záměrem tvůrců. Vždyť při celovečerním sledování televizních pořadů se podobný zážitek dostavuje téměř vždy. Únava, vyčerpání, rezignace. 

(Dream Factory 2011)