Jak možná víte, občas vznáším poněkud nesouhlasná stanoviska k věkové vhodnosti představení pro děti v podání Divadla AHA!, jak jí samo toto divadlo u jednotlivých titulů určuje. Většinou pro styl aháckých pohádek, který rozhodně není tak čistý, jak to třeba známe z produkcí Minoru a hlavně brněnské Polárky. AHA! dělá dětské expresivní divadlo ze zdánlivě nesourodých nápadů, s nímž okamžitě mají problém učitelky (a já taky, protože deset let s dětskými tábory mě naučilo číst z dětské duše dost). V případě pohádky Sněhová královna lze konstatovat, že s tímto představením děti půjdou (učitelky asi opět budou kafrat, já tentokrát trochu méně, protože je na co se dívat) – totiž vedle silného poselství pohádky jsou bezostyšně využívány atributy, které děti znají. Sněhová královna je oblečená neoblečená jako Královna „Miss“, Káj s Gerdou se hašteří jako kdejací sourozenci či děti ve škole, vrchol blaha je zmrzlina nebo akční hry a když se do toho vpašují „divné“ osoby, děti se dobře baví. Jen ten Sob se na rozdíl od Havrana výtvarně absolutně nepoved a režisérka Lucie Málková pro své mládí ví o dětské duši logicky ještě málo. Divadlo AHA! jde po současném „jednoduchém“ vkusu současných dětí. Asi budu zase za blbce, když si myslím, jak moc je to špatně...

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 40 %.