Kintsugi

Inscenace reflektující současnou situaci jako stav narušení i obnovy a zároveň hledající nové formy celistvosti, odolnosti a sdílené odpovědnosti. „Kintsugi neskrývá praskliny. Naopak je nechává viditelné jako součást příběhu. Každý zlom, každá oprava je jiná a nedá se zopakovat. Nejde o návrat do původního stavu, ale o hledání nového způsobu, jak věci drží pohromadě,“ vysvětluje Václav Kuneš a dodává: „Pořád se vracím k představě, že prasklina objekt navždy změní. Ne symbolicky, ale opravdu fyzicky a strukturálně. Některé věci se dají opravit, ale nikdy už nejsou stejné – jen pokračují dál trochu jinak. V tradičním kintsugi se rozbitý porcelán znovu slepí a praskliny se zvýrazní zlatem. Oprava se neskrývá. Zůstává viditelná jako součást historie objektu.“