V malostranském A studiu Rubín se zrodil neobvyklý projekt. Češka Dagmar Fričová a Němec Matthias Naumann sepsali text, který byl uveden na dvou místech současně. Nejprve proběhla premiéra v českém překladu v režii Lucie Ferenzové, německá verze následovala o dva týdny později v berlínském Theater unterm Dach. Součástí letošní Malé inventury byla pouze pražská inscenace. 

Endemité: příběhy mizení pojednávají o blízké, pre-apokalyptické budoucnosti. Příběhy spolu zdánlivě nesouvisí, spojuje je jen téma života v časech klimatické krize a “mizení” v mnoha významech tohoto slova. V jedné příběhové lince zmizel sníh. Přesto sledujeme tradiční čtyřčlennou rodinu připravující se na výlet za lyžováním. Svět se však změnil, což může potvrdit i Petr, který se šel před 200 lety vykoupat do jezera. Vynořil se z něj až nyní, v roce 2025. On sám přitom dokázal už před staletími, že vzrůstající objem oxidu uhličitého v atmosféře zvýší teplotu na Zemi. Zatímco Petrovi zmizeli všichni blízcí lidé, spoustě lidem zmizely domovy, když je zatopily přehrady. Když ale zmizí i přehrady, vrátí se tito lidé domů? Kdo nebo co by teď muselo zmizet, abychom časem nezmizeli my všichni?

V inscenaci vystupuje trojice žen - Jana Kozubková, Tereza Hof a Halka Třešňáková. Plynule přecházejí z role do role, například celou čtyřčlennou rodinu hraje Tereza Hof sama. Pomáhají ji k tomu i chytré kostýmy Jany Hauskrechtové, stačí navléknout velkou rukavici a je jasné, že mluví otec rodiny. Během představení herečky pracují s lyžemi, kufry, rádiem a dalšími rekvizitami tvořícími scénografii. Postupně ji rozebírají, až na scéně zůstane jen dřevěná stěna, na kterou se promítá live cinema. Poté však herečky vrátí vše na původní místa. Následně všechny tři odejdou a diváci zůstanou v sále pouze se scénografií, kterou si po představení mohou prohlédnout. K jednotlivým předmětům byly doplněny štítky, jako v muzeu. Zůstaly artefakty – jediné, co po nás zbude, až zmizíme.