Rok 2024 je rokem české hudby, a proto soubor muzikálu nastudoval proslulý muzikál Dracula autorů Svoboda, Borovec a Hes. Dracula tak poprvé vykročil mimo hlavní město republiky. Svobodova hudba nestárne a je jistě jedním z důvodů, proč představení navštívit. Jeho osvěžující hudební nastudování, díky živé produkci, v řadě míst, pamětníka, překvapí.

 

Krátce po začátku předehry přibíhá po schodišti na scénu Mnich a volá "smilování". Předehra pokračuje a na jeviště přicházejí jednotliví účastnící mše. Mše probíhá. Je přerušena vtrhnutím Draculy, jenž spolu s rytíři shromáždění vyvraždí. Kněze náhlý násilný akt promění – začne nenávidět a vysloví prokletí!

Adriana, Draculova vyvolená, čeká nejen jejich společného potomka, ale i Draculův návrat.

Moderní muzikálová budova jistě nabízí řadu změn prostředí, o to víc mě nemile překvapil příjezd postele Adriany, za výrazného burácení koleček při přejíždění jednotlivých stolů, ani orchestr neměl sílu přesun zamaskovat.

Rozptýlení jí dělá Šašek. Dracula se konečně vrací a Šašek drze glosuje proběhlé dny. To Draculu vyburcuje a věší jej na pranýř. Adriana, v zakrvácených šatech, po neúspěšném porodu, umírá. Draculovi se hroutí svět. Ztěžuje si Bohu a odmítá dále žít. Ovšem se náhle připomíná prokletí! Zjevuje se Kněz i Mnich a opakují ortel. Ortel je zhmotněn „Draculovým zjištěním nesmrtelnosti“, které se přelije v oslavu trvalého žití! To však díky první padlé oběti není zadarmo! Krev. Transformace lidské postavy v upíra.

Hudba nás přesouvá o několik set let dále. Na prázdné scéně jsou rakve, ze kterých vstávají padlé nymfy, milenky upíra. Popisují, jak Draculovi podlehly. Dracula si začíná uvědomovat, že žití začíná být na obtíž. Je náročné, obzvlášť, pokud nemá pro koho žít... Vzpomínka na Adrianu. Je poněkud matoucí, že Adriana sice "ožívá", ale z kostýmu, svícení či jiné změně to není zcela zřejmé, prostě se přišourá na scénu odzpívat své verše a courá se zpět do zákulisí.

Depresi rozetne zvonivý hlas Lorraine. Příjezd na hrad. Setkání se s Draculou. Lorraine přijíždí i se svým bratrem, bratrem Stevenem. Je zřejmé, že se Dracula i Lorraine do sebe zakoukají. To vidí i dotěrné nymfy a celou záležitost komikou sobě vlastní proberou. Nově příchozí je pro ně příšerou, někým, kdo se sem vetřel a je jim zřejmé, jak asi další z mnoha milenek dopadne. Dracula je opět zamilovaný. Prokletí! Lorraine se ráno budí, přemýšlí o svém hostiteli a těší se už, už, aby se viděla s Draculou. Sluha jí mezitím s omluvou přináší dárek. Dokonalá synchronizace obou interpretů, jak sledují let motýla, řídí se melodií, délkou tónu, vyloženě radost je sledovat.

Koná se ples! Velmi povedená hromadná scéna – choreografie, která u mrtvol využívá i ruce ala Jaksonův Thriller, přehlídka kostýmů - obzvlášť Lorraine má povedené květované šaty. Sluhovi je hned zřejmé, že pravým důvodem konání slávy je hrdlo Lorraine. Divák může jen tušit, že během seznamování se s Draculou, měl Steven dostatek času se pohybovat prostředím, aby prozřel. Aby zjistil, co se děje v pozadí - záhadná zmizení, krvelačné výpravy. Během plesu je omámen společností, omdlívá. Ujímá se jej Sluha, odnáší jej do vězení. Vězněný Steven popisuje, co se děje v kraji a v podstatě touží Lorraine osvobodit ze spárů Draculy.

"Jsi můj pán" - snová scéna, mlhostroj, maká, co mu síly, se zřetelným syčením, stačí, a plně odevzdaná Lorraine Draculovi. Konfrontace mezi Stevenem a Draculou. Lorraine se snaží obhajovat Draculu, zároveň chránit Stevena. Steven je odhodlán Draculu zabít, ten v to doufá. Tasí kudlu, nabíhá na Draculu, Lorraine touží též zemřít, ale oba zjistí, že Dracula - zcela odevzdaně oznamuje, že je nesmrtelný. Ale Steven již nevidí jiné východisko, než že spáchá sebevraždu. Nachází uklidňující slova. Je jasno! Láska Lorraine je tak silná, že žádá Draculu o skousnutí vedoucí k nesmrtelnosti. Stevenovy obavy se naplnily - okolí hradu chce Draculu zlikvidovat, všichni raději prchají.

Hudba nás po přestávce přenese opět o několik set let dále - do blízké budoucnosti. Na scénu vchází a vjíždí četné company. Zdá se mi, že třetí dějství bylo vždy poněkud problematické pro zasazení děje do nějaké doby, vymyslet nějakou smysluplnou výpravu. Úprava mi evokuje budoucnost, která se zmítá v jakémsi chaosu, který se samozřejmě netýká elit, ti se mají skvěle.  Moment – chaos – co mi to jen připomíná… A, tady se trošku kanibalizuje výprava – scéna Draculy a scéna Jesus Christ Supertar – temno, grafity, uvolněná společnost. Tudíž jedna část společnosti hledá Spasitele, tak jde příběh s Ježísem… Jiní, ještě bez názoru, zřejmě jdou okrást Draculu do casina… A této partě šéfuje Nick, který je doprovázen Sandrou, která je velmi nápadně podobná Adrianě.

Pak se setkáváme s dalším z Draculových společníků - Profesorem - který hlídá jeho vitální funkce, a dotýká se také emoční stránky věci - dlouho neměl ženu v náruči.

Jsme v sále Casina, u jednoho ze stolů sedí Lorraine, zlomená, prázdný pohled. Přemítá o svém dalším bytí a o Draculově nezájmu. V doprovodu Profesora nachází obraz Adriany. Začíná se ptát, začíná přemýšlet... Nymfy jsou potěšeny, je jim jasné, že Lorraine se Draculovi přejedla a je tak na cestě, stát jednou z nich. Nymfy se jí nenechávají zastrašit. „Škodolibé nymfy“ – pěkné číslo - baví mě to, baví mě tempo, baví mě ruleta, celková atmosféra. Nick přináší zcizené šaty z casina. Šaty patřily Adrianě a Nickovi je jasné, že Sandra je celá Adriana! A v hlavě se mu rodí nápad, jak se dostat blíže k Draculovi a získat tak užitek. Sandra je překvapena náhlou změnou Nickova chování. Z šatů je nadšená! „Casino show“ – povedený výstup a Jean Pierre je žena!

Jde o peníze, jde o moc! Vstupuje Sandra! Dracula je v šoku - a postavu oslovuje Adriano. Ona je nejistá, avšak je překvapena z galantního chování. Avšak pro Lorraine, je to už poslední kapka. Draculovi je z Lorraine nanic! Bubny víří! Uf... Předehra k „Lorraine v podzemí“ mě vždycky dostane... Jak dál... Co může? Prozřela. Je naštvaná, zničená, emoce tryskají a obraz Adriany v profesorově laboratoři nápor jejího vzteku neustojí. Uvědomění si, že lásku už necítí. Sandra má být sexy den co den a zbývá ještě vyjádření Draculy. Draculův monolog rekapituluje jeho život, kdy jej nic netěší. Prostě jen žije, ale vnímá příchod nového impulsu - Sandra. Potyčka, střelba, střelba do Draculy - ten neumírá. Všichni jsou překvapeni, zdrhají. Potyčka pokračuje, během ní však je poražen sloup a ten padá na Draculova přítele - Profesora. Dracula nechce žít! Kněz jej zve k poslednímu soudu. Závěrečné shrnutí Draculova života, objevují se postavy, které o život připravil a vše spěje k jeho záhubě.

 

Režie Lumíra Olšovského dává vyniknout ženám, které Draculu po celé jeho bytí obklopovaly. Což zapadá do konceptu, kdy soubor muzikálu anoncuje sezonu 2024/2025 jako #damskajizda.

1) Prostor je dán třem nymfám, které na Nové scéně DJKT vylézají z rakví, jsou vtipné, velmi spolu interagují, mají narážky, trousí vtípky. Neustále se Draculovi podbízí, mezi sebou soupeří - je to osvěžující provedení. Díky.

2) Adriana - jediná Draculova láska, která nepřežije porod dítěte, se pak objeví po letech v identické podobě Sandry.

3) Ale především vidím důraz na roli Lorraine. Lorraine, která Draculu okouzlí, poblouzní po letitém strádání. Lorraine, která před Draculou klečí, ano, až tak jej miluje a prosí jej o zkousnutí vedoucí k nesmrtelnosti. Nesmrtelnost je nakonec také Lorraininou přítěží, kdy se oběma láska k sobě samým zajídá. Lorraine, která díky okolnostem se stává ženou odstrčenou, zničenou a nevím, nakolik tomu chce náhoda, nebo režijní záměr, ale symbolu si nelze nevšimnout - kdy v závěru hry - Lorraine stojí bokem, stojí zdrcena, stojí osamocena a u popelnic...

A pamětníci si tak uvědomují, že závěr muzikálu v Plzni nepatří objetí Draculy a Lorraine, ale právě Draculy a Adriany/Sandry, jeho jediné pravé lásky.  

 

Scénu navrhl Dave Benson. Pracuje s pár kulisami, prospekt vykrývá paravány, scénu rámuje kroucenými sloupy, s výjevy draků, podobného ražení je i brána, které dominuje lebka, dále zdvihá polovinu rulety, či zakrývá scénu igelitem a pojízdným lešením. Kulisy vkusně doplňují projekce Ondřeje Brýny. Ve druhé části, v „rakvárně“, mi zdvihá obočí jedna věc. Animace Sluhy, která má za úkol evokovat situaci, kdys Sluha stojí před „zrcadlem“ a před ním se upravuje. V další smyčce je na projekci Sluha znovu, ale skutečný Sluha nikde... Recyklace použitých prvků je u Brýny charakteristická, v představení vidíme vykopávající neonovou ženskou nohu, tak jak ji vidíme v představení Jesus Christ Superstar v nastudování totožného souboru.

Rozsáhlá kostýmní výprava Kateřiny Proškové. U zadního dílu kostýmu Kněze bych dal pozor na jeho délku, při couvání před Draculou umělec překračuje kříž a k přišlápnutí roucha je opravdu jen kousek, tak jako kousek od hrany orchestřiště a hlediště. Zaujaly mě květované šaty Lorraine v Upířím valčíku. A zajímavě mramorované sako Draculy ve třetím dějství.

 

Draculu hraje Jozef Hruškoci, který zaujme svou romantickou linkou, čili po výstupech z masakru kláštera. Hltáte každý jeho pohyb při gestikulování k Bohu, k mrtvé Adrianě. Užíváte si jeho skvělou výslovnost a intonaci.

Adriana/Sandra Lucie Pragerová mě bavila v její roli Sandry - kdy sledujete jisté rozčarování, kdy se se ženou nemusí jednat tvrdě. Všímá si, že ženy jsou jen zboží, které dary dostávají jen z čisté vypočítavosti. Galantnost a prostá láska je pro ni novinkou.

Velmi se povedlo obsazení Martina Holce do vícerole Šaška - Sluhy - Profesora. Šašek je velmi hravý, chytrý, ironický a odvážný metat Draculovi tvrdou pravdu do tváře. Stylizace Sluhy do role gaye je zajímavým počinem, který plně koresponduje s textem libreta a posouvá jeho význam. Někdo může tvrdit, že je to obscénní. Je snad vyvraždění kláštera morální?

A obě Lorraine, jak Charlotte Režná, tak Natálie Dvořáková nabízejí přerod naivní, zlehka bojácné dívenky, která v naprosto snové scéně "Jsi můj pán", plném měsíčního svitu a mlhy, se plánuje odevzdat Draculovi, v unavenou ženu, která má všeho dost, alkohol je snad jejím jediným rozptýlením.

 

Díky za skvělý zvuk.

 

#divadlomasmysl

 

IG: @emanuelflame