Holič Sweeney Todd před lety přišel lstí o svou ženu a dceru. Teď se je vrací získat zpět a pomstít se tak strůjcům odloučení - soudci Turpinovi a biřici Bamfordovi. Útočiště nalézá ve svém lazebnictví, nad krámkem s pirohy paní Lovettové. Jeho ostré břitvy se tak stávají spolehlivými a nekompromisními nositeli smrti. 
S vršícími se těly úměrně rostou zisky paní Lovettové, která chytře využívá masa pro své pirohy.
V závěru se kupí jedno tělo za druhým, tím jak Sweeney naplňuje svou pomstu - mstí se biřici, z nervozity a nedostatku času podřízne Žebračku - svou ženu, posléze i svou dceru Johannu a konečně se mstí i soudci, po kterém pase od samého začátku. 

NDM uvádí muzikál Sweeney Todd, poprvé v ČR, na velkém jevišti, kde dává prostor velké scénické konstrukci, která je umístěna na točně.
Konstrukce scény je ohraničena schodišti, které jsou jednak přístupem do sklepení, k pecím pekárny, druhak přístupem do patra - do lazebnického salonu. Celé to tvoří jakýsi rám, na jehož vrchu je přístupová lávka, boky evokují komíny, kde v patě jednoho z nich je přítomna i skříň (místnost) pro ukrytí mrtvého Pirelliho. Středu scény vévodí velkokapacitní mlýnek na maso, pásový přepravník, pro transport mrtvých těl "Johanna - kvartet", a také pro příděl pirožků během scény "Lahoda".
Rozloha je taková, že než se umělec dostane na své místo - prostě nachodí se. Avšak to ničemu neškodí, přesuny jsou plynulé.
Před scénu se spouští z tahů stěny, na které jsou pouštěny projekce - pro scény před domem soudce Turpina, pro znázornění zdobné omítky. Evokuje tak jeho postavení - je výše, je nad lidem, shlíží na ostatní z výšky a ta vzdálenost tak odděluje i jeho schovanku Johannu. 
Uvedené členění prostoru tak umožní i jakousi "balkonovou scénu", kdy Anthony vyznává Johanně lásku.

Už při příchodu do sálu si všimnete vleklé, ponuré, varhanové hudby a lze tak odvodit náladu následujícího představení. Temnota prostupuje do kostýmů, které jsou stylizované do přelomu 18. - 19. století. Občané mají tmavé odstíny hnědé, šedé. Světle oděn je zamilovaný pár Anthony a Johanna. Výstřední kostýmy má soudce Turpin. Fialový fráček nosí Pirelli, který je korunován rudou parukou... Paní Lovettova má kostýmy dva. V první části - opět nuda šeď, ve druhé části, když přijde k penězům, tak má honosnější, zdobnější červené šaty.

Sweeney Todd v podání Tomáše Novotného je předveden celkem jako kliďas. V něžnosti projevu se rozechvívá Novotného vibrato. Potkáváme člověka, který je odhodlaný se pomstít za odloučení. Postupně objevuje pravdu, v okamžicích kdy čekáme, že by měl reagovat výrazněji, křičet... Ne! Skoro situaci přechází mlčením, ale o to více čteme z výrazu jeho tváře naštvání... Ta mimika, ty vrásky se jen a jen prohlubovaly, že by ani kyselina hyaluronová nezabrala. Mračí se, ztěžka dýchá, touží po pomstě, konečně mu usedá do křesla soudce. Rozmýšlí, těší se a už už nastavuje ruku s břitvou ke krku soka, do scény vběhne Anthony - napětí scény vyprchá, soudce je zachráněn, ale v Toddovi to konečně bouchne. Novotný řve - "Epifanie"!
Jisté uvolnění nám nabídl v oblíbeném výstupu "Lahodný pan kněz", kde souzní s paní Lovettovou, kterou odehrála 11.3.23 Hana Fialová. Fialová ztvárňuje vychytralou obchodnici, pekařku, která s lehkostí přistupuje na vraždy, navíc z nich bohatne. Todda vždy milovala.
Velmi dobře si poradila s tempem a množstvím textu "Nejhorší, co poznal kdy Londýn". 
Je znát, že představení si ještě musí dostatečně sednout. Chyběla mi jakási chemie mezi Toddem a Lovettovou, takovéto správné načasování vtípků. Bohužel v začátku "U moře" hudba utekla a prosebné výrazy zděšení, k dirigentu, byly znát.

Patricie Janečková jako Johanna křehká, zakřiknutá dívenka, avšak opovrhující svým "věznitelem" a odloučení od společnosti jí vybičuje až ke střelbě, aby se spolu s Anthonym dostali zpoza mříží ústavu pana Fogga. Díky za "Můj ptáčku zpěvavý".
Radek Melša jako Anthony v úvodu vstupuje jako usměvavý energický mladík, který se zamiluje do Johanny. Láska jej zcela pohltí, jde za Johannou stůj, co stůj a snaží se ji ujmout pro sebe. Radku, díky za interpretaci "Johanna"... Zážitek! Oba hlasy pak naprosto souzní ve výstupech "Líbat", kdy je ještě doplní soudce a biřic..

Žebračka (Veronika Prášil Gidová) - neustále otravná, jak hlasem, tak přítomností, neustále žebrá, ale jsou jasně znát změny nálad při dotazech na Johannu, Turpina a pak naprosto zjihne v salonu pana Todda, jak se jí ve vzpomínkách vynořují šťastné okamžiky u kolébky své dcery.

Domnělého Itala, lazebníka Pirelliho a Sweeneyho první oběť, odehrál Tomáš Savka, nevyhnul se nedokonalé češtině a italskému přízvuku. A kvituji fyziologický soulad s textem "vždyť ho škoda je, pěkně buclatý". Pirreliho pomocníka odehrál Lukáš Adam. Bavilo mě sledovat jeho vývoj - prve zcela vystrašený z dominantního chování Pirelliho, pak až dojatý z nabídky pirohu a ginu a takový klid mu zcela rozjasní mysl, všímá si peněženky a je mu jasné, o co v tomto domě jde. Náhle se stává rizikem, je uvězněn u pecí, a zde se mu jeho podezření na nakládání s těly potvrdí, a přistanuvší mrtvola je posledním hřebíčkem do jeho křehké psychiky. Zbláznění je jasné, a tak břitvou ukončí Sweeneyho řádění, jež konečně získává klid a spočine mrtvý hned vedle své ženy.

Obrovská chvála jde za zvukařem. Poměrně složité hudební a sborové konstrukce, které nabízejí nejen terčety, ale i časté kvartety, vyznívají dobře a interpretům je rozumět.
Nastudování zachovává výstup "mea culpa" pro dotvoření charakteru Turpina, oproti tomu režie vyškrtla a upravila výstup biřice Bamforda s paní Lovettovou ve druhé části o zvonech ve městě Bray, což beru jako plus, nikterak neposouvá děj.

Velká scéna nabízí prostor také obsazení rozsáhlého sboru, jež děj chvíli vypráví, jindy glosuje. Prostor mu je dán jako londýnskému lidu, účastníků bálu ve výrazných a velkých zvířecích maskách a obzvlášť pěkný "bublající" sbor ve Foggově ústavu pro choromyslné během prezentace chovanců, coby vhodných adeptů k darování vlasů.

IG: @emanuelflame