Je to tak patnáct let, co jsem chodil pravidelně. Chodil jsem především do divadla ABC, kde jsem viděl Sestup Orfeův cca 15 krát. Někdo by zavrtěl hlavou a v duchu uvažoval, jak může člověk chodit a tolikrát vidět takové drama jako právě Sestup Orfeův – takovou depresi. Když jsem jednou v divadelním klubu Janka Slezáka, který hrál hlavní „ Orfea „, a řekl mu to, tak mi na to jen odvětil : „ Jdi blázen, takovou depku. „Se mnou to ale nic nedělalo – už jsem věděl, jak jdou scény za sebou. Krom toho jsem chodil na Shakespearovské Slavnosti. Pak ( už ani nevím proč ) přestal.
Letos se vše změnilo, za co děkuji Divadlu v Dlouhé. Kamarád mě upozornil na jejich inscenaci Čechovova Racka v režii tandemu SKUTR. Velmi mne to zaujalo a uchvátilo – hereckými výkony, výpravou, pojetím Čechova. Režijní duo SKUTR dělají klasiku v moderním pojetí, což je skvělé, protože dostávají mladé lidi do divadla a to je dobře. Na klasické pojetí 16 – 25 letého diváka nedostanete. Tak mladého člověka to nezaujme. Když se to udělá moderně, tak to mladého diváka osloví. V hlavních rolích můžeme například vidět Magdu Zimovou, Jana Vondráčka, Kláru Sedláčkovou-Oltovou, Marii Poulovou, Pavla Neškudlu a další.
Díky Rackovi jsem se začal o víc zajímat o Divadlo v Dlouhé a nakonec se stal patronem Divadla v Dlouhé.To mě inspirovalo k tomu, že jsem začal znovu chodit pravidelně do divadla. Krom Racka jsem viděl Lucernu, Lidskou tragikomedii, Viktor, aneb dítka u moci. Klasickému pojetí divadla se věnuje režisérka Hana Burešošová. Doporučuji a zvu Vás do Divadla v Dlouhé. Budete se skvěle bavit. A co víc – budete se rádi vracet. Díky němu jsem zase začal pravidelně chodit do divadla.