Divadlo Líšeň vloni oslavilo dvacet let od svého založení, a stále tvrdohlavě inscenuje technicky i divácky náročné inscenace. Inscenace Spoutaný trávou svým technickým provedením silně odkazuje na inscenaci Sávitrí, s kterou divadlo Líšeň vešlo ve známost divácké i odborné veřejnosti. Opět se zde pracuje s tmou, světlem a krásnými obrazy. Nyní se už však protagonisté tolik nenadřou, neboť technicky už mají vše vychytané. Na jevišti se objevuje několik rovin, vidíme statické loutky, které jsou zajímavé svým výtvarným zpracováním. Jsou zpracované z plechu, pletiva, plastu, jedna je dřevo, a významnou výtvarnou roli hraje i proutěný koš. Další rovinou je velký papírový prospekt, na který se promítají stíny loutek, a vytvářejí tak další a synchronní vyprávění příběhu. Ve východních náboženstvích není budoucnost ani minulost, je jen tady a teď. Téměř všechna světelná kouzla a animaci loutek zvládá Pavla Dombrovská. Další rovinou je meditativní hudba Luďka Vémoly, který vystupuje bos, a to nejen na jevišti, ale i v běžném životě.

Žebravý mnich putuje krajinou, až ho přepadnou lupiči, kterým vše odevzdá, a to včetně svého oděvu. Lupiči ho navíc spoutají dlouhými a pevnými stébly trávy. Mnich se neodvažuje trávu zničit, neboť by ublížil živým bytostem, pochroumal by si karmu a musel by volat instalatéra. Během ležení v horách v chladu a nehybnosti dosáhne osvícení, a když ho pak přijde zabít nejdříve Generál a potom Císař, promeditovaný mnich je přesvědčí, že správná cesta vede jinudy. Císař pak jmenuje Mnicha národním učitelem.

Charismatický Mnich je dobře vybraný dřevěný samorost, který bez správného nasvícení vypadá jen jako kus dřeva. Ostatní protagonisté, Generál, Císař a Slon, jsou z kovu, jak se na bojovníky sluší, avšak část jejich těl tvoří pletivo, které při nasvícení tvoří další a další plány vnímání. Ryby a ptactvo jsou z (v dnešním světě všudypřítomného) plastu.

Zenová inscenace dokáže vtáhnout do ztišení a téměř meditace jak dospělé, tak dětské publikum.