Blog redakce i-divadla

Osm lidí a desítky novinářů
vydáno: 27.6.2019, Lukáš Holubec

Nezávislé divadelní uskupení s názvem 8lidí vzniklo před dvěma lety a na sklonku loňského roku uvedlo v Divadle Disk hru, jež se věnuje navýsost aktuálnímu, a zároveň nanejvýš důležitému tématu, kterým je otázka lidské svobody. Ta je momentálně uprostřed veřejného prostoru a s obavami čeká, zda jej na svoji stranu urve státní moc reprezentována často vůdci se sklony k autokracii nebo zda za pomoci nezávislé žurnalistiky zůstane v dostatečné míře dostupná pro všechny ostatní. Jelikož si tvůrčí skupina 8lidí vybrala pro svůj divadelní tvar příběh ruského novináře Arkadije Babčenka, je téma situované do konkrétní oblasti, avšak mimo jiné celospolečenský přesah a konkrétní fakta vytváří inscenaci oslovující i našince, který nedohlédne za hranice vlastní pohodlnosti a vlastní země.

Umělecká skupina 8lidí je seskupení tvořené osmi režiséry, dramaturgy a scénografy. Pro inscenaci Press Paradox si vybrali dokumentární styl s jednoduchou, ale nápaditou scénou, v níž každá rekvizita má své přesné místo a obsah. Autentičnosti pomáhá také absence studujících nebo vystudovaných herců, na což je divák Divadla Disk přirozeně zvyklý. Každý z osmi účinkujících má své role pevně dané, obsáhne během představení řadu postav, včetně té hlavní, v níž se všichni postupně vystřídají, a na jevišti fungují jako dobře seřízený celek, z něhož se nikdo nesnaží vybočovat a jedinec se tak podřizuje tomu hlavnímu, což je předání skutečného příběhu divákovi.

Arkadij Babčenko nejprve v devadesátých letech bojoval na straně Ruska v obou čečenských válkách. Po obsluze kulometu se stal válečným zpravodajcem opozičního listu Novaja gazeta a postupně se stal stále tvrdším kritikem Vladimira Putina. Následovala emigrace přes Českou republiku a Izrael, až se usadil v Kyjevě. Na rozdíl od některých svých kolegů z Novaja gazety, kteří byli zabiti, je stále na světě. Do ještě širšího podvědomí veřejnosti se dostal jako hlavní aktér události, která je také ústředním motivem inscenace Press Paradox. V roce 2018 byla totiž oznámena jeho smrt. Měl se stát obětí zastřelení před svým ukrajinským bytem. Jen v tak pokřiveném světě, jako je ten náš, by ale tenhle samotný fakt nevzbudil takové pozdvižení, jakým bylo jeho oživení Arkadije Babčenka. Celá vražda byla totiž fingovaná. Arkadij Babčenko měl být skutečně zavražděn, ale aby mohla ukrajinská tajná služba viníky dopadnout, musela zinscenovat divadlo s Babčenkovým zastřelením. A teď jej zinscenovala i tvůrčí skupina 8lidí.

Jak jsem již napsal Press Paradox je inscenace mající na prvním místě konkrétní fakta, ale je také velice hravá. Arkadije Babčenka postupně ztvárňují všichni účinkující, přičemž jim k označení hlavní postavy stačí pouze putující tmavá mikina s nápisem Journey. Jevištní minimalismus funguje s nebývalou intenzitou. Stačí použít samovar, dětský samopal, matrjošku, malovaný paraván nebo rudou oponu a výsledné sdělení má jasný charakter. Rekvizity hrají velkou roli už v úvodní scéně. A opět stačí pouze použít pánev nebo žehličku, zvolit správná slova a ihned je jasné k čemu konkrétní věci v představení slouží. Jednou to může být atrapa zbraně, jindy zas prostředek, na němž se demonstruje ohýbání faktů.

Jakkoliv jsou Babčenkovy životní cesty a ústřední událost zajímavými momenty, možná ještě více v Press Paradox vyznívají jiné scény. Ano, rozhovor s Arkadijem Babčenkem, četba z jeho vzpomínkové knihy, v níž popisuje hrůzy války, příprava vraždy a její samotné provedení, budí velkou zvědavost a rozhodně mají dostačující vypovídající hodnotu, ale říznutí do živého tématu byly například reakce západních novinářů, kteří nesouhlasili s Babčenkovým propůjčením se práci tajné služby. Fingovaná vražda dle jejich tvrzení zdiskreditovala samotnou důvěryhodnost novinařiny. Absolutní nebrání v potaz fakt, že Babčenkovi šlo skutečně o život, bez obalu ukazuje nedostatečnou soudržnost mezi západem a východem i v oboru investigativní novinařiny. Druhou velice silnou scénou je pak čtení Babčenkova dopisu. Ten se věnuje pojmenování stavu v ruské společnosti a dopadů nezodpovědné politiky. Prostá četba je nejprve narušována mírných ukradením osobního prostoru čtoucí osobě, ale postupně přechází v agresivní atak a veřejný lynč. Toto vyobrazení práce a stavu opoziční žurnalistiky považuji za jeden z nejpovedenějších divadelních obrazů, které jsem vůbec kdy viděl, a jen dokazuje, že tvůrčí skupina 8lidí ví nejen, co chce říct, ale také jak to chce říct. Press Paradox má rovněž i perfektně vymyšlený konec, jehož součástí je taneční číslo na počest Vladimira Putina za účasti vybraných novinářů, kteří už nejsou mezi živými. Osm lidí tak vlastně hraje najednou desítky zavražděných novinářů.

Vracím se k úvodu svého blogu. Ve hře jde o otázku lidské svobody. Skupina 8lidí v Press Paradox předvedla jasnou reflexi dnešního světa a reagovala tak na palčivé otázky dneška. Manipulace s fakty je samozřejmě běžná od USA přes Čínu až po Rusko. Je to zřejmě již nedílná součást života, v němž není lehké se orientovat, ale pro českého diváka může mít inscenace smutnou aktuálnost i s ohledem na poslední události v naší zemi. Stačí si uvědomit, kdo vlastní některá vybraná média nebo kdo dokáže z úst zapáchajících po likérech vypustit slova, že by se měli novináři likvidovat. A pokud by vše, co jsem dosud popsal, bylo málo, postačí jedno jméno, abychom věděli, že otevřenou společensko-politickou diskuzi je potřeba vést neustále. To jméno je Ján Kuciak.

Inscenace uváděné v Divadle Disk mají zpravidla životnost jedné sezóny, což je naprosto pochopitelné. 8lidí má však minimálně s tímto projektem dle mě snad až povinnost přežít více než rok. Zaznamenal jsem totiž, že Press Paradox měl snad i nějaká uvedení pro školy, což je směr, kterým by se dle mě měla tato inscenace dále ubírat. Na českých školách zoufale schází předměty reflektující současné lidské potřeby. Namátkou jsou jimi schopnost prezentace, finanční gramotnost, práce s fakty a jejich ověřování nebo kritické myšlení. Ačkoliv je v názvu inscenace vzhledem k tématu hry zřejmě trefnější slovíčko press, já vytahuji nyní i slovo paradox a to ve smyslu, že skupina lidí, kteří nedávno vyšli ze školy, paradoxně supluje roli státu, neboť jejich hra Press Paradox a uvedením ve školách, dělají pro českou společnost v tomto směru více než stát samotný.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.