...A pak že nemáme aktuální český text, který satiricky glosuje dobu. Komenského Labyrint! Ani písmenko nemusíte měnit. Spolek Kašpar a režisér Filip Nuckolls s autorkou dramatizace Johanou Součkovou se drží jak poetičnosti díla, tak údernosti jeho obsahu. Akorát Poutníkova cesta je zbavena alegorického přívlastku a s brýlemi od Mámení se nešaškuje. Obojího pro kritické představení tohoto světa již není třeba. Vítám také, že na zadním prospektu nikde nevisí malůvka alegorického města s jeho symbolickými branami, uličkami a hrady. Namísto toho scéna okamžitě zaujme jednoduchou abstrakcí a stává se uvěřitelným prostředím pro téma a především dialogy Poutníka a Všudybuda. Vše ostatní obstarávají působivé dynamické zkratky v podání ostatních herců a vizuální vjem skvěle podmaluje hudba Milana Caise.

Klam a hovadství naší společnosti se ve slovech i v akcích odráží náramně a asi nebudu sám, koho naprosto „rozseká“ odkaz na hovadství pražského komerčního muzikálového průmyslu. Závěr tohoto Komenského diskursu již, jak známo, utíká k otázkám víry. Moc se hloubá, ne-li filozofuje. Do vrzání starých sedaček hlediště Divadla v Celetné teda nic moc. Dynamika inscenace v závěru zvadla. Proto „pozitivní hodnocení“ podmiňuju tím, že na závěru všichni ještě zapracují (zkrácení textu, přidání dynamického prvku, možná by postačilo, kdyby interpreti se přesunuli blíže k forbíně...).

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.