Příběh Dědečka a jeho psa Baryka je strašidelně naivní. Naivita se neskrývá, naivita je demonstrována v obrazech ve spojení s nějakou banální situací. Akorát s úhybným manévrem k absurdnímu vyznění. Střih, tedy oponka. Následuje obraz strnulý, ale výmluvný až sugestivní. Oponka, tedy střih. Pokračujeme výjevem akčním akční až hororovým, slabší povahy mohou mít problém. A tak se to, lidi, střídá, až k rychlému závěru, který se dotýká věčnosti. Taková je inscenace Baryk souboru Buchty a loutky, která oživuje výtvarný svět akademického malíře Martina Kuriše. Udělat z třeskuté naivity ctnost není pro ty hračičky z Buchet problém. Barykova cesta je plná dobrodružství. Potká ježka, přemůže tyrana koní, rozseká vodníka na nudličky a mimochodem najde sousedovi manželku, i když hledá někoho jiného. U loutky psa Baryka si říkáte, že snad má mimiku. Jiné loutkářské techniky vytvářejí dojem, jako když sledujete animovaný film. Než se ale do rozpohybovaného obrazu zadíváte, padá oponka, tedy střih... Hledám-li nepříhodnější charakteristiku k inscenaci Baryk, vychází mi jednoznačně – „loutkový punk“.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.