Boom reality show u nás byl před pár lety děsivý. Lidi doslova hltali osudy několika nešťastníků, naprostých magorů či podplacených figurantů a soutěžících v soutěžích, kde především tekly nervy. Teď už to opadá, resp. v telebedně stále něco běží, ale voyerismus českého národa byl tou hojností debilit, zdá se, nasycen. Proto první nefalšovaná česká divadelní reality show v Rokoku přichází podle mě trochu pozdě. Na druhou stranu má tu výhodu, že může semlít z reality show, které se v Česku objevily, úplně všechno. Chtělo by se dodat, že právě tohle diváka v Rokoku svérázně pobaví. Moderátor staví kandidáty na „superčlověka“ před stále absurdnější úkoly, až ani nevíme, jestli je to ještě k smíchu. Kdyby měla pokračovat juchavá rovina show, měl bych připraven pro inscenaci palec dolu. Jenže moderátor (Vasil Fridrich) ve správný čas značně přitvrdil. Zahnal soutěžící do existenciální pasti a současně je „zmagořuje“, přičemž tahle manipulace počítá i s podrazem... Na vzorku osmi různých lidí také nemilosrdně odhalil pár typických rysů české povahy. Tohle jsme my! ...a z jednoho takového, za aktivního přispění diváků (!), dokonce děláme superčlověka. Z nablblé Kikiny? Z prostoduché maminy? Z poloveksláka? Z povýšeneckého intelektuála, který pohrdá každým okolo? Z vylízaného frajera a děvkaře? Ze slušňáckého spasitele světa? Z trapně vtipkujícího čtyřicátníka? Z ctnostné, ale Amorem potrefené lingvistky? Tah, aby divák hlasoval i pro blba, chtěje se bavit prováděním úkolů soutěžícími, vyšel. Je také nevědomky zahnaný do kouta učinit volbu v situaci, kdy je to tam samý hňup. Co mi to jenom připomíná?

V případě takového specifického projektu se nesluší prozrazovat víc. Snad jen, že tyto řádky píše někdo, kdo byl na konci vybrán jako ideální kandidát pro příští a skutečné první kolo reality show Superčlověk. Asi na tom nic nezmění ani kafrání, že večer s reality show v Rokoku je poněkud dlouhý a jeho divadelnost skončila u dramaturgického záměru.

Pozn. 4.6.2009: Po druhém zhlédnuté této reality show konstatuji méně show a více divadelní emoce, větší dramaturgické "prodání" myšlenek tématu, které opravdu umí leccos o nás vypovědět. Herci si to užívají, je to znát...

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.