Blog redakce i-divadla

Letní Letná no. 3: Les Colporteurs - Le bal des intouchables
vydáno: 21.8.2013, Pavla Haflantová

Mé první setkání s novým cirkusem proběhlo v La Fabrice pod taktovkou Rosti Nováka. La Putyka se stala mou srdeční záležitostí a tak jsem došla k závěru, že nový cirkus pro mě asi bude atraktivním uměleckým směrem. Tento závěr jsem si též celkem potvrdila na Letní Letné 2012, kde jsem zhlédla všechna hlavní představení a poprvé zažila chvíle, kdy se mi tajil dech a strachy jsem odvracela oči – některé akrobacie, respektive obava, že nevyjdou, byly nad schopnosti mého žaludku.

 Letos nabízí festival Letní Letná velký tahák v podobě samostatných insceancí, jež jsme mohli okusit o rok dříve ve společném projektu LaCrimae. Čtvrtým souborem hlavního programu jsou francouzští Les Colporteurs s inscenací Le bal des intouchables, tedy Ples nedotknutelných. Základní myšlenka je jednoduchá – principál souboru se po úrazu, který ho upoutal na invalidní vozík, snaží vyrovnat s úskalími, které s sebou situace přináší, a to nejen v podobě fyzického omezení, ale též vlastní psychiky či postoje okolí.

 Inscenaci autorský soubor vystavil střídáním klaunských gagů a akrobatických výkonů. Klauniádou vše též začíná. Z počátku publikum na klasické vtípky raegovalo velice vstřícně, postupně ovšem začínala být scénka trošku moc dlouhá. Když ovšem klaun přivezl akrobaty zabalené v pytlích na odpadky do středu scény a ti se začali probírat a drát z pytlů ven, tempo se vrátilo a s ním příjemný humor. Když na vás vykoukne noha coby periskop, rozhlíží se a sem tam pokyne, neubráníte se úsměvu. Ovšem ten brzy zamrzne.

 Následné dvě scény již jasně ukazují, co diváka čeká. Jedinej vyloučený ze společnosti, ať už z jakéhokoliv důvodu, prožívá neskutečně těžké chvíle. Na vše, čeho chce nebo potřebuje dostáhnout, musí dřít násobně více, než průměrný člověk. Tak vidíme metaforická akrobatická čísla, která propojuje příběh klauna a jeho cesty zpět na nohy, od prvních krůčků, kterým se urputně brání, až k tanci na provaze s milovanou s milující ženou.

 Ocenění samotných akrobacií je otázkou vkusu každého z nás. Mně se stává při většině tanečně-pohybových divadelních představeních, že si najdu jednoho zástupce, který mě fascinuje natolik, že bych jej dokázala sledovat jako one man show. V tomto případě se jednalo o „tyčolezkyni,“ které patřilo úvodní číslo. Elegance jejích pohybů vyvolávala dojem tance, který popírá gravitaci. Když šplhala nahoru do výšky mnoha metrů, vypadala asi tak, jako když se baletka prochází po jevišti – ladné pohyby, žádná námaha, nejpřirozenější věc na světě. Krkolomné cesty dolů pak ve mně nevyvolávaly strach o její zdraví, ale jen touhu sledovat jí zbytek dne, noci, týdne.

 Ovšem rozhodně tím nechci pominout kvality ostatních vystupujících. Vyjmenovat všechny dechberoucí výkony asi nelze, za všechny tedy nelze nejmenovat provazochodkyni Agathe, která na provaze chodí v lodičkách s jehlovým podpatkem a klidně si lehne, jako by nic. Fascinující byl rovněž Gilles Charles předvádějící na houpající se hrazdě stojky na rukou či na hlavě, samozřejmě opět ve výšce několika metrů. Vrcholné, závěrečné číslo provazochodkyně Tatiany s dlouhou tyčí mi zůstane v paměti rozhodně velice dlouho, s profesionální jistotou po provaze pobíhala jako rozverné děvče, tančila, poskakovala, či udělala kotrmelec zpět.

 Poslední složkou, kterou musím zmínit, zůstává živý hudební doprovod. Čtyři hudebníci vystřídají mnoho nástrojů a dokreslují atmosféru ať již něžnými tóny houslí či hlasitými rify elektrické kytary.

 Řekněme si to upřímně, buďmě rádi za festival, který nám nabízí možnost zhlédnout nový cirkus na takové úrovni. Le bal des intouchables je fascinující, úžasná podívaná, humorná i dojemná, ze které určitě budete odcházet naplněni mnohými, dlouho nezapomenutelnými dojmy.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.