Možná je ještě brzy na články o tom, jak pan Balvín odvolal pana Buriana a pan Rusnok přinutil pana Balvína zase pana Buriana ododvolat. Ale nemůžu si pomoci.

Včera jsem se velmi bavil. Celkově celá tato situace Národnímu divadlu asi ublíží (i když to není tak jisté, jak se nám snaží někteří namluvit) a i já byl nejprve konsternován. Ale pak jsem si uvědomil, že se staly vlastně dvě dobré věci. Špatná a nelegitimní vláda se znemožnila a z vedení Národního divadla byl odvolán člověk, který si to zasloužil. Dnes už se tolik nebavím.

Proč tam Jan Burian nemá co dělat

Protože neprošel standardním výběrovým řízením. V tom má Jiří Balvín pravdu a bohužel tuhle pravdu totálně zdiskreditoval. Jan Burian nebyl na post ředitele vybrán, ale dosazen, protože má dobré kontakty z mnoha funkcí, které sbírá jak korálky na růženci. Možná, že je dobrý manažer, možná právě svými dlouhými prsty nejvíc prospívá divadlu, které řídí, ale to nic nemění na tom, že neprošel výběrovým řízením.

Ačkoli se zdálo, že už není výšek, kam by ještě mohlo jeho ego stoupat, tak se to přeci jen daří, jak bylo např. vidět včera v ČT. Mediální pozornost mu evidentně svědčí. Navíc se jakoby za něj postavili přední čeští umělci a to už Vám ego pošimrá, to je jasné. Troufám si tvrdit, že jestli na tom celém humbuku nakonec někdo vydělá, nebude to ani Národní divadlo, ani politici, ani herci, bude to Jan Burian. Asi nebude trvat dlouho a štrejchne si nějakou tu režii v činohře ND a můžeme se těšit i na další Plzeňáky v ND.

A co na to umělci?

Začali okamžitě dávat výpovědi a rezignace jak na běžícím páse. Emotivní povolání, emotivní reakce, budiž. Podobně rozběsněně však reagovali i redaktoři kulturních rubrik a všichni kolem divadla. Není se, co divit, v kontextu současného působení Zemanova komanda a vší té špíny před ním. Navíc taková senzace v létě je pro novináře jak mana z nebe. A fackovacím panákem je celkem zaslouženě ministr Balvín.

Ale stejně mi to připadá trochu hysterické a doufám, že si budou lidé kolem divadla stát mužně za svým i dál a pokusí se s tím něco opravdu udělat. A nenechají ze sebe (jako už tolikrát) dělat blbce. Protože ono podat výpověď, když vlastně není komu, není zase tak velké hrdinství. Navíc teď se ten, za koho se bili, vrací a jistě výpovědi „svých věrných“ nepřijme. Jsem zvědav, jestli bojují opravdu za změnu systému nebo jestli jen dělají gesta. To neznamená, že musí nutně odcházet – zvenčí budou moci měnit věci kolem toho národního molochu ještě hůř. Každopádně čest Miroslavu Donutilovi, který dnes ráno v radiu prohlásil, že své rozhodnutí nezmění, protože je prostě čas odejít. Aplaus.

Zkušenosti nám bohužel našeptávají chmurnou předpověď: Zase se nezmění nic, jenom jeden osel se znemožnil.