Kšeft na Racka

Vtipně a důvtipně napsaná hra, která je jakousi divadelnickou střelbou do vlastních řad. Dovedně totiž reflektuje, tedy zdaleka ne jenom paroduje či karikuje, fenomén herectví a dělání divadla, představuje různé přístupy a postoje k dramatickému umění a jeho smyslu, přičemž to vše činí v nápaditém hávu a s takovou razancí, že se nudit nebudete (díky za tu náramnou parodii maloměstského kulturního festivalu brilantně propracovanou i včetně plakátů!).

Kšeft na racka si pohrává jak s Bachovým Johnatanem L. Rackem, tak Rackem Čechovovým v inscenaci, při jejíž realizaci se autor a režisér perfektně sladili na hranici niche díla a přehnaně lehké intertextuality (reference typu být či nebýt). Hra funguje i bez znalosti těchto dvou textů. Autor pracuje s kšeftařstvím jako něčím za co nemáme odsuzovat jedince, ale spíš upozorňuje na jeho efekt na divadlo jako formu umění. Divák sleduje generace herců a jejich konflitky komentované duchem divadla. Žádná z těchto generací nemá pravdu, ale objektivně špatné umění poznají všichni.

Vtipně a důvtipně napsaná hra, která je jakousi divadelnickou střelbou do vlastních řad. Dovedně totiž reflektuje, tedy zdaleka ne jenom paroduje či karikuje, fenomén herectví a dělání divadla, představuje různé přístupy a postoje k dramatickému umění a jeho smyslu, přičemž to vše činí v nápaditém hávu a s takovou razancí, že se nudit nebudete (díky za tu náramnou parodii maloměstského kulturního festivalu brilantně propracovanou i včetně plakátů!).

Kšeft na racka si pohrává jak s Bachovým Johnatanem L. Rackem, tak Rackem Čechovovým v inscenaci, při jejíž realizaci se autor a režisér perfektně sladili na hranici niche díla a přehnaně lehké intertextuality (reference typu být či nebýt). Hra funguje i bez znalosti těchto dvou textů. Autor pracuje s kšeftařstvím jako něčím za co nemáme odsuzovat jedince, ale spíš upozorňuje na jeho efekt na divadlo jako formu umění. Divák sleduje generace herců a jejich konflitky komentované duchem divadla. Žádná z těchto generací nemá pravdu, ale objektivně špatné umění poznají všichni.

Vtipně a důvtipně napsaná hra, která je jakousi divadelnickou střelbou do vlastních řad. Dovedně totiž reflektuje, tedy zdaleka ne jenom paroduje či karikuje, fenomén herectví a dělání divadla, představuje různé přístupy a postoje k dramatickému umění a jeho smyslu, přičemž to vše činí v nápaditém hávu a s takovou razancí, že se nudit nebudete (díky za tu náramnou parodii maloměstského kulturního festivalu brilantně propracovanou i včetně plakátů!).

Kšeft na racka si pohrává jak s Bachovým Johnatanem L. Rackem, tak Rackem Čechovovým v inscenaci, při jejíž realizaci se autor a režisér perfektně sladili na hranici niche díla a přehnaně lehké intertextuality (reference typu být či nebýt). Hra funguje i bez znalosti těchto dvou textů. Autor pracuje s kšeftařstvím jako něčím za co nemáme odsuzovat jedince, ale spíš upozorňuje na jeho efekt na divadlo jako formu umění. Divák sleduje generace herců a jejich konflitky komentované duchem divadla. Žádná z těchto generací nemá pravdu, ale objektivně špatné umění poznají všichni.