Kytice

Výrazně stylizovaný kus, který jednotlivé balady proměňuje v pestrou škálu jevištních přístupů i hereckých poloh. Silně působí hudba i vizuální složka, které dominuje monumentální skleněná stěna oddělující svět živých a svět za hranicí reality. Dominanta vytváří symbolický průchod mezi oběma světy, kde se smrt neukazuje přímo, ale jen tichým „odchodem“ postav. Režie drží temné napětí napříč většinou balad. O to víc překvapí čtený výstup Zlatého kolovratu, který pracuje se sebeironií, je odůvodněn „nedramatizovatelností“ této balady a najednou posunul inscenaci jinam. Z mého pohledu tento rozbor narušil soustředěný tvar jinak zdařilého celku.