Hledá se padouch

Zábavná a originální jednohubka mé první setkání se stylem a humorem Jana Šípala.
I když už se roky nehraje, inscenace má své místo v mém žebříčku oblíbených vzpomínek.

Myšlenka inscenace je obsažena už v názvu - jakou šanci ukázat, co v něm skutečně je, má superhrdina v malém poklidném městě? Ale superhrdina si umí poradit. One-man show Jana Šípala je nejen zábavná, ale pod kostýmem superhrdiny se schovává odkaz k dosti podstatnému aspektu dnešní doby v té naší zaprděné kotlince, totiž k nespokojenosti plynoucí z kontrastu mezi vnitřní touhou člověka něco zažít, něco dokázat, být součástí něčeho významného, a vnějšími podmínkami, jež jsou právě teď a tady tak nějak šedé, průměrné, nudné.

Vždyť se máme vlastně dobře, v těch pohodlných, bezpečných, monotónních životech. Jenže to platí na nás, kancelářské krysy, ale co takový superhrdina? Když nemá co zachraňovat, musí si holt pomoct sám. Jan Šípal se během čtyřiceti minut vyřádí maximálně a celou dobu je vidět, jak nesmírně moc ho to baví. Samozřejmě je to jen taková blbůstka pro rozptýlení, ale onen pověstný klobouk před Janem Šípalem jednoduše smeknout musím. Jeho nadšení je nakažlivé, a aspoň v mnou viděné repríze pěkně přešlo i na většinu diváků. Jedna paní si dokonce společnou fotku s Gargyolem pověsí na zeď. A to se cení.