Kuringa

Inscenace potvrzuje nadčasovost Havlova textu. Ondřej Novák v roli Edy přesně vystihuje rozporuplnost postavy rozkročené mezi jazykem, rolí a vnitřní prázdnotou. Tonikova, Slámová a Zapletalová tvoří kompaktní sevřené trio. Režie Šimona Dominika citlivě vyvažuje význam a jeho vyprázdnění, věčnou touhu člověka odhaluje jako klamné pozlátko štěstí. Silná je práce s detailem, vedením herců i jasný režijní rukopis podpořený promyšlenou dramaturgií. Hudba a scéna nejsou ilustrací, ale významotvornou součástí celku. Havlův text skutečně ožívá ? a jeho poselství zaznívá s naléhavostí dneška. Skvělé, jen tak dál!

Premiéra nabídla silné hudební momenty - kapela i herci vtiskli Waitsově hudbě autenticitu a energii. Vizuálně zaujala scéna s dívkou v bílém a přítomnost dvou dětských herců přinesla vzácnou opravdovost. Inscenace však postrádala jednotný výkladový klíč; střídání stylů bez dramaturgického ukotvení rozmělnilo hlavní téma, více sled obrazů a hudebních čísel než dramatický oblouk. Motiv smlouvy s ďáblem zůstal nejasný a ani interpretace ďábla nedokázala vytvořit patřičné napětí. Příběh se rozplynul bez katarze. Scéna, světelný design a kostýmy neposkytly pevnou oporu pro výklad příběhu. Potenciál tu je, ale zatím hledá svůj tvar.

Atmosféra, práce s prostorem, scéna...vše rafinované, přesné, umělecké, nápadité. Nasednete do vlaku, který vás za 2 hodiny vyplivne zcela rozechvělé a jste rádi, že nejste Karel Rossmann. Cítíte tíseň, smutek, stud. Donutil precizní, koncentrovaný, skvělý. Zmrzlá úžasně kombinuje výborné hraní a morcheebovský zpěv. Husa nás zase posunula k vyšším uměleckým zážitkům. Karle, bojuj!