Mušu

Hra mě snadno vtáhla do děje, nepozorovala jsem žádné hluché místo. Bylo působivé, kolik různých postav dokázal ztvárnit pětičlenný soubor, což místy působilo až cimrmanovsky. Líbilo se mi, jak si hra poradila s vážným tématem a přitom nepůsobila těžkopádně. Naopak, bylo to protkáno groteskními momenty v přesně správných místech a fungovaly jako příjemné odlehčení. Herci předvedli všestrannost rychlým střídáním rolí, naznačování pohybu v horském terénu, a nakonec i tancem a zpěvem při závěrečném momentu, který byl umístěn velmi vkusně a nerušivě. Celkově šlo o promyšlenou a přitom velmi živou inscenaci.

Neurazí někoho, kdo jde do divadla jednou za 5 let. Hlavní mužská postava herecky slabá. Nerozumím proč postava, která v jednu vteřinu hraje slabomyslnou, ve druhé vteřině mluví racionálně a vyzývá k revoluci. Jiná postava zdánlivě umřela, ale další scéně objeví a hovoří, jako by se nic nestalo. Smíchané byly mechaniky násilí na jevišti - jednou slabá facka, jednou opravdové bodnutí, poté bodnutí jen naznačené krátkým pohybem ve vzduchu a dokreslené hudbou. Celé to bylo neskutečně dlouhé a únavné (viz mučení vesnice). A v závěrečné scéně, když hlavní mužská postava nedokáže vyskočit na vozík, tak ať na něm prostě neodjíždí proboha.