Stánek

Obě postavy vstoupily do představení s jasným názorem na svět, v mnohých obměnách si ho přeříkaly a s ním také příběh opustily. Nevšiml jsem si žádného vývoje, posunu. Žehrání na lidi, jak jsou neupřímní, krutí, sobečtí atd. pro mě objevné nebylo.
Rozechvěl mě Sidův monolog o Kurtově dceři jako (dalším) důvodu, proč zůstat naživu.
Rozpačitý jsem z označeni site-specific. Podkroví Malostranské besedy možná bylo to nejpoutavější na celé hře, ale představení by se dalo stejně ?dobře? odehrát na konvenčním jevišti. Na takovém by režisér mohl Kurtovi dovolit i onačejší herecké etudy než opakované lehání si na postel nebo hrátky s puškou.