Tomáš Kubart

Rezavá Anna aneb Zač je toho kost! je další ze série groteskně noirových inscenací, kterou Geisslers Hofcomoedianten nasadili jako nečekaný klenot sezóny. V barokní kapli pražské Invalidovny rozehrávají Claudia Eftimiadisová a Lucie Valenová příběh o hříchu, vině a touze po vykoupení, posvátnými ostatky a velmi světskými pochybeními. Každá relikvie tu připomíná nejen hřích, ale i kus toho, na co jsme v životě zapomněli. Z ostatků se stává Golem duše, a s každým přiznaným hříchem přibývá kousek těla i pravdy. Výsledkem je silná inscenace, která s nadhledem připomíná,že odpuštění může mít někdy tu nejvyšší cenu - i pro nás samotné.

"To musí Vodákovi v první řadě zalehnout uši!" Nepochyboval jsem o choreografických schopnostech Martina Dvořáka, ale on je evidentně i velice schopný dramaturg a režisér. Tohle není koláž z textů, z poesie a písní, ale s Danielou Hanelovou a Ondřejem Kolínem sebevědomý ponor do tmavomodrého moře Ježkova snu. Kolín tak jemně a citlivě rozehrává vrstvy, jež mohou připomínat Ortena! (2020), a přece jsou nové: to citlivé našlapování, ten slepec, jenž není slepý jen nepřítomným pohledem, ale celým tělem, celou svou bytostí je tím tak vzdálen druhým.

Geisslers Hofcomoedianten zvedají v happeningové úpravě s pěti kompartmenty a na ploše 2,5 h velmi vážné téma, a s lehkostí sobě vlastní je dovedou přednést srozumitelným způsobem. "Mauricius už dávno není lesy posetý," přesto vynesli tajemství kamene mudrců odvážně na povrch. Tentokrát jakoby oslovení nejmladších nebylo komunikační strategií, ale součástí mnohem závažnější mise: vlastně to znamená, že alchymisti musejí dospět, a udělat krok od šarlatánství k dospělosti.