Už název napovídá, že se nejedná o příjemně veselou komedii. Představení začalo úplným zatměním a po rozsvícení jsme měli možnost spatřit veškeré osazenstvo herců. První dojem a vtáhnutí diváka do hry bylo splněno. Tvůrci si vyhráli i s maličkostmi, jako třeba zvuk deště o přestávce. 

Podařilo se mi ponořit do hry a postupně jsem se u jednotlivých postav snažila pochopit jejich jednání. Upřímně, Dostojevskij patří mezi komplikované autory a porozumět mu na první dobrou vždy nejde lehce.

Nechci a nebudu psát, které vychytávky jsou na diváka během představení připravené. Rozhodně stojí za to přijít a podívat se osobně.

Náročná hra za mne potřebuje svůj čas ve vyústění tragického konce, ale za sebe jsem pociťovala nedostatek v délce divadelní inscenace. Mohu to taktéž přikládat únavě z náročného dne, kdy se člověk rozhodne jít na představení právě z toho důvodu, že se potřebuje odprostit od všedních záležitostí. Začít přemýšlet nad problémy lidí v dané hře. Za mě se hercům povedlo vtáhnout obecenstvo do děje a po konci v něm zanechat stopy pocitů. Po skončení si každý z publika přemítal o tom, jak na něj hra zapůsobila a co v něm vyvolala.

Kdosi z diváků po představení pronesl, že děj v sobě obsahuje stále aktuální témata, avšak posouzení o která témata se jedná, už je na každém z nás.