Dne 5. listopadu proběhla v Divadle v Řeznické tisková konference k nové inscenaci Relativita, jejíž premiéra je naplánována na 9. listopadu. Povídání o nové hře se zúčastnili ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová, herci Miroslav Táborský, Kateřina Táborská a Lucie Štěpánková.

Co prozradili o přípravě Relativity a na co se mohou diváci těšit?

Yvetta Srbová, ředitelka a dramaturgyně Divadla v Řeznické

...o nové divadelní inscenaci...

„Dne 9. listopadu proběhne v Divadle v Řeznické nová česká premiéra divadelní hry s názvem Relativita, jejímž autorem je Mark St. Germain. Dalo by se říci, že se jedná o našeho kmenového autora, neboť i naše poslední inscenace Poslední sezení u doktora Freuda, pochází právě od tohoto amerického prozaika. Velmi mě zaujal tím, jak píše a jaká si vybírá témata, a proto jsme s nedočkavostí čekali na další překlad Jitky Sloupové, kterým je právě Relativita. Jedná se o fiktivní setkání Alberta Einsteina a jeho dospělé dcery Liesert, která se opravdu narodila, ale ve dvou letech záhadně zmizela. Einstein se o dceři nikdy ve skutečnosti nezmínil, toto tajemství vyplynulo až v roce 1987 z nalezené soukromé korespondence.

Text inscenace ukazuje ikonu vědeckého světa trošku z jiného světla, což bude pro diváky jistě zajímavé, seznámí se nejen s uznávaným vědcem, ale také s člověkem z masa a kostí. Shodou okolností bude tento velikán slavit 140 let od svého narození, a tak bychom rádi divákům pomohli osvěžit povědomí o této osobnosti formou pochopitelného příběhu plného emocí. Věříme, že na představení přijde i mladší generace, pro kterou je Einstein jistě pouhá ikona muže s rozevlátou bílou hlavou a vypláznutým jazykem. Rádi bychom ho představili i po lidské stránce způsobem, kterým se o něm z učebnic nedozví. Naopak ti, kteří se na hře podílí, studovali jeho život a práci podrobně dlouhé měsíce, abychom divákům představili osobnost s každým detailem pro ni vlastním. Režie se ujal Miroslav Táborský, který stejně jako v inscenaci Odvolání figuruje v pozici režiséra i herce, dále diváci uvidí herečku Kateřinu Táborskou a Lucii Štěpánkovou, která v našem divadle již hrála v přestavení Po zkoušce."

Miroslav Táborský, herec a režisér inscenace Relativita

...o režii...

„V případě hry Odvolání bylo zároveň režírovat a hrát úplně jednoduché, avšak Relativita klade v tomto ohledu mnohem větší překážky. Snažil jsem se postupovat velmi podobným způsobem jako u Odvolání, jelikož se jedná o herecké divadlo, které je postaveno především na co nejdokonalejší znalosti textu, detailní práci nejen s textem, ale i situací, charakterem postav, vystaveným dialogem, a především jednání slovem. Podle mého názoru je opravdového hereckého divadla a této schopnosti na současném českém jevišti málo a mě osobně velmi chybělo. Stále se schováváme za rekvizity, hudbu, světla či dekorace, ale aby si stoupli dva herci proti sobě a udělali opravdový dialog, to už dnes úplně běžné není. Jedná se o podobu divadla, kterou jsem vždy obdivoval, na které jsem vyrůstal a kterou si nyní mohu užívat jak v Odvolání, které stále hrajeme, tak i v nové Relativitě. Děj inscenace začíná na ulici, končí na nádraží a 96% hry je jeden dialog v reálném čase v jedné místnosti, což je režisérsky určitým způsobem nevýhodné. Je to ale výzva a myslím, že i díky tomu je hra z divadelního hlediska velice atraktivní."

...o kolegyních...

„Kolegyni Lucii Štěpánkovou jsem poznal při práci před necelým rokem v divadle Ungelt, kde jsme spolu hráli v inscenaci Život podle Jonesových. Měl jsem pocit, že nám spolu hraní šlo, navíc patří k herečkám citově i herecky vybaveným a je inteligentní, což bylo při obsazování role v Relativitě velice důležité. Její postava ztracené dcery je totiž zralá, inteligentní a schopna vést s Einsteinem velmi racionálně formulovaný dialog, což naznačuje pravděpodobnost, že je mezi nimi biologická spojitost. Je to opravdu vzrušující hra, protože se dotýkáme někoho, kdo je ikonou i symbolem inteligence a moderní vědy. Při obsazování role bylo pro mě velmi důležité najít partnerku, se kterou budu schopen se domluvit a naladit, čehož v tomto případě rozhodně nelituji.

Kateřina Táborská hraje skutečnou postavu, a to hospodyni, která opravdu v životě Einsteina existovala. Byla zároveň i jeho sekretářkou, která s ním strávila velký kus života a po jeho smrti se stala správkyní veškeré pozůstalosti. Na rozdíl od postavy dcery, která má relativně volnou situaci v tom, že ač se jedná o postavu skutečnou, téměř nic se o ní neví, je hospodyně postavou reálnou s jasně danými základy."

...o hudbě...

„Při výběru hudby byl jasnou volbou houslový doprovod, jelikož Einstein hrál na housle a pokoušel se dát hudbě matematický vzorec. Oslovil jsem houslistku Gabrielu Demeterovou a jsem velmi hrdý, že právě tato úžasná sólistka světových orchestrů, stojí za vznikem hudby. I když hrál Einstein Mozarta, osobně jsem nechtěl do hry zakomponovat to, co Einstein hrál, ale odhalit to, co se mu děje v hlavě. Osobně mě k tomu korespondoval pouze Paganiny, protože tím, kdo je Einstein ve vědě, je Paganiny v hudbě. Je houslistou, kterému jeho současníci vůbec nerozuměli, překročil hranici svého oboru a stejně jako se Einstein proboural do pater fyziky, o kterých se v dané době fyzikům nezdálo, posunul Paganiny hranice houslové hudby."

Bylo pro Miroslava Táborského a jeho roli Einsteina výhodou, že vystudoval fyziku na pedagogické fakultě?

„ Studium fyziky mi roli trochu ulehčilo a mám pocit, že autor není vystudovaným fyzikem. Jsem trochu pedantický logik a některé drobné prohřešky jsem musel odstranit nebo upravit přes logické fyzikální myšlení s ohledem na srozumitelné vedení diváků. V textu se dostává do konfrontace relativita
a kvantová fyzika, což je rozpor, který stále není vyřešený a trvá dodnes, proto jsem raději využil i služeb odborného poradce. Jedná se o poměrně složité téma k pochopení diváka, což není samotným záměrem hry. Nechceme, aby obecenstvo pochopilo rozdíl mezi relativitou a kvantovou fyzikou, ale aby rozumělo tomu, že se Einstein snaží skrze tento konflikt něco vysvětlit."

Věřím, že se diváci mají na co těšit a představení bude stejně úspěšné jako všechny ostatní inscenace z dílny velkého divadla na malé scéně. Herecké obsazení, dramaturgie i předloha inscenace jedinečného autora, jsou příslibem dalšího nadějného projektu, který jistě obohatí kulturní scénu. Shodou okolností a kouzlem nechtěného, byl termín premiéry stanoven na den narozenin Miroslava Táborského, pro kterého se tento den stane jistě dvojnásobnou oslavou.

Autor: Lucka Hermína Muchová, hermuch.cz

Fotogalerie: archiv Divadla v Řeznické