Vrabčák a anděl – komorní drama o vztahu Edith Piaf a Marlene Dietrichové

Kateřina Šebelová | 25. 11. 2015

Žánr: muzikál, hudební drama

Autoři: Daniel Große Boymann a Thomas Kahry

Režie: Stanislav Moša, Igor Ondříček

Scéna: Christoph Weyers

Kostýmy: Andrea Kučerová

Dirigent: Karel Cón, Tomáš Küfhaber

Hrají: Markéta Sedláčková/Hana Holišová, Ivana Vaňková/Katarína Mikulová, Andrea Zelová, Barbora Remišová, Alan Novotný a Robert Jícha.

Edith Piaf a Marlene Dietrichová – dvě ikony hudebního a filmového nebe spojily své osudy a životní zvraty v nejnovějším muzikálu Městského divadla Brno – Vrabčák a anděl, který si odbyl svoji českou premiéru 7. listopadu 2015 na Činoherní scéně.

Vůbec poprvé byl muzikál Vrabčák a anděl (Spatz und Engel) uveden ve vídeňském Burgtheatru v roce 2014. Dvojice autorů - Daniel Große Boymann a Thomas Kahry představila osudy Edith Piaf a Marlene Dietrichové ve hře Spatz und Engel, která si podmanila diváky a získala velký úspěch. Krátce poté byl režisér Moša požádán, aby připravil stejnou inscenaci pro švýcarské publikum po dvaceti tamních městech. Pak už to byl jen krůček k jejímu uvedení na brněnských prknech Městského divadla.

Příběh Vrabčáka a Anděla

Příběh Edith Piaf byl zpracovaný již nesčetněkrát. Marlene Dietrichová si také na nedostatek zájmu a adaptací svého životního příběhu nemůže stěžovat. Osudy obou ikon uměleckého světa – Piaf a Dietrichové se dočkaly společné řeči již ve hře Évy Pataki – Edith a Marlene, která byla s úspěchem představena na třech českých divadelních scénách (Slezské divadlo Opava, Divadlo pod Palmovkou a Národní divadlo moravskoslezské), kde se hraje doposud.

Současná inscenace Vrabčák a anděl se zabývá mimo skutečných životních momentů obou hrdinek hlavně jejich přátelstvím od doby, kdy se poprvé setkaly, po smrt Edith Piaf, potažmo po úmrtí Marlene Dietrich. Jejich setkání a přátelství, které bylo provázeno silným poutem od prvopočátku, si prošlo neuvěřitelně emotivně nespoutaným průběhem od okouzlení po obdiv, podporu až po odcizení, nenávist a následné usmíření. Tyto emoce vkládají do příběhu silný potenciál.

Příběh je rovněž mementem toho, jak krátký a tragický byl nespoutaný život Edith Piaf prožitý bez morálních omezení v porovnání s Marlene Ditrichovou, která se dožila úctyhodného věku.

Návrat o desetiletí zpět

Scéna Christopha Weyerse by se s jistotou dala nazvat slovem funkční. Je téměř neměnná a přitom ukazuje, že méně je někdy více. Dvě třpytivé opony výborně navozují kabaretní atmosféru, kterou doladí dobové mikrofony. Za zmínku stojí i dva otevírací boxy, které se mění dle potřeby na šatnu umělkyň, útulný byt nebo ulici. Do toho pak lehce přenosné židle nebo postel a scéna je připravena v mžiku.

Kostýmy navodí dobu plnou elegance a uměleckého lesku výborně. Dokonce mohou diváka překvapit i repliky některých kostýmů, které obě hvězdy opravdu nosily (svatební šaty Piaf, pánský kostým Marlene Dietrichové...). Díky scéně a kostýmům se diváci vrací o několik desetiletí zpět, aby mohli prožívat osudy hlavních hrdinek v přímém přenosu.

Hra pro šestici (dvojici) herců

Komorní inscenace je napsána pro šest herců. Nutno podotknout, že prim tu hrají pouze dvě role – Vrabčák (Piaf) a Anděl (Dietrichová). Ostatní herci (bez kterých by to ale rozhodně nešlo) pouze lehce dokreslují pozadí pro dvě ústřední postavy. Jako Edith Piaf září Markéta Sedláčková, která se do role francouzské šansoniérky plně položila a ztvárňuje Piaf precizně do všech detailů. V písni Mon Dieu z jejího zpěvu jde doslova mráz po zádech. Sedláčková dokáže všechny polohy svojí postavy prodat dokonale. Její Piaf nepostrádá dětskou duši, povahu hvězdy z ulice, která se dostala na výsluní nebo ženu bičovanou osudem. Sedláčkové Piaf je hravá, emoce z ní přímo tryskají, a přesto zůstává prostě svá. I přes některá převzatá gesta slavné Edith se nesnaží násilně kopírovat svoji předlohu.

Z jiného soudku je ukovaná Ivana Vaňková ztvárňující chladnou německou (i hollywoodskou) hvězdu stříbrného plátna Marlene Dietrichovou. Známá svým chladným kouzlem, kterým dokázala očarovat muže i ženy, je zde vypodobněna až do ledové dokonalosti. Marlene ve ztvárnění Ivany Vaňkové nepostrádá ženský šarm a půvab a přitom i jistou praktičnost, se kterou se ve světě běžného i uměleckého života „ztracené" Edith věnuje. Její svůdnická, mateřská i přátelská Marlene jí prostě sedí, stejně jako dobře střižené kostýmy.

Zpěv ve třech jazycích

Hlavní představitelky se musely poprat s téměř dvaceti nejznámějšími písněmi, které obě hvězdy proslavily. Písně znějí v originálním znění, což je dobře, protože český překlad by jim vzal to kouzlo, které tyto hity drží i po desetiletích na vrcholu popularity. Za zmínku stojí, že ani jedna z uvedených hereček se nesnaží stylizovat do svých postav či je jakkoliv přesně kopírovat. Písně ve francouzštině, němčině a angličtině provázejí diváka zlomovými okamžiky životů Vrabčáka s Andělem a vytváří tak barevnou mozaiku přátelství obou žen. Velmi přirozeně působí živý mini orchestr hudebníků přímo na pozadí jeviště, který muzikálu dodává celistvě komorní a přitom dynamický hudební ráz.

Muzikál Vrabčák a anděl si pohrává s fakty, ale zároveň nechává dostatek prostoru fantazii. Spojuje tak dvě slavné umělecké ikony do příběhu, ve kterém nám ukazuje, jak by se to mohlo a možná ani nemuselo ve skutečnosti stát. Milovníci emotivních šansonů Edith Piaf, stejně tak jako vyznavači nejen hereckého půvabu a temného zpěvu Marlene Dietrichové budou jistě nadšeni. Herecké a pěvecké výkony inscenaci jistě udrží na špici diváckého zájmu. Autorům se podařilo naservírovat pikantně komorní, intimní drama, které odkrývá životní story obou žen bez příkras, díky čemuž se můžeme z života obou žen poučit a také něčeho vyvarovat.

http://www.epochtimes.cz/2015112523046/Vrabcak-a-andel-komorni-drama-o-vztahu-Edith-Piaf-a-Marlene-Dietrichove.html