Inscenaci na pokraji vědomého kýče, patosu, silné stylizace. Ne všichni herci toto balancování zvládají. Jednoznačnou královnou inscenace je Eva Hacurová, coby charismatická, noblesní, něžně rozdychtivělá, ale zároveň tragická (nemožnost zvrácení údělu) Kněžna, které sekunduje vynikající a přesný mlynář Igora orozoviče. K největším záporům inscenace bohužel patří Magdalena Zimová, jejíž Kláskové není slova rozumět. Přímo tragický hrůzivýkon tradičně podává Marie Poulová. Její Hanička, která nesmslně cupitá nebo naopak běhá po jevišti, působí jako hyperaktivní, anorektická, ošklivá mentálně retardovaná osoba. I Anny Ondráková je proti ní přirozená. Ale Mlynář si vyvolí ji namísto Kněžny. Asi má silné charitativní sklony.

Černobílá stylizovaná výprava, odkazující k rokokových siluetám i počátkům němého filmu, tvoří skvělý rastr pro Burešové inscenaci. Nepovedené jsou jen Kněžniny šaty, které jsou k Hacurové fyziognomii nelichotivé a jejich materiál působí umělohmotně až pouťově.