Satyricon Inc připravil ahistorické pojednání o vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi. Spořádaně dbám na instrukce a zcela vypínám mobil, aby se mi nezničil nečekaným výbojem, záměrně si neberu svetr s jiskřícími tendencemi a kdybych měl kardiostimulátor, vypnul bych i ten. Van der Graaffůf generátor statických elektrických výbojů je nebezpečná hračka, to přece víme z fyziky. Van der Graaf generator je ovšem také britská legendární hudební skupina (o jedno „f“ méně je jejich chybou). Tuším sršení a metání blesků za zvuků art-rockmusic a k tomu ponor do nečekaných souvislostí mezi historií a dneškem, do osudových paralel vědy dávné a současné. Zase předsudky, k nimž mě ale dovedla anotace performance Zlatý Diviš.

Metání blesků se nekoná, statická elektřina nerozechvívá vzduch. Jsme svědky hravé podívané, která si svévolně (ahistoricky) generuje komponované obrazy či spíše momenty ze života vynálezců. Též vtipně skládá k sobě slova. A pak je mi tvůrci naznačeno, že mám hledat nějaké souvislosti mezi Divišem a jehlami v kupkách sena nebo dokonce mouchami, které hodinovou produkci „useknutě“ uzavřou. Vrcholem efektů asi měla být „jiskřící optická vlákna“... Zlatý Diviš mě znovu utvrdil v tom, že tyto „alternativní počiny“ potřebují dramaturga jako sůl, nebo alespoň dramaturgickou supervizi. Aby se jasně řeklo, „o čem“ to má být a „jak“ to na jevišti prezentovat, aby zvolené téma divák uměl převzít do svých myšlenek.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 40 %.