Není to překlep či mýlka, ačkoliv se od známého baletu na libreto V. P. Begičeva a V. F. Gelcera zas tak moc inscenace Docela velkého divadla nevzdaluje. Drsný osud princezny z Labutího jezera Docela velké divadlo už před lety pro potřeby inscenace určené dětem přetavilo do romantické pohádky Labutí princezna. (Ostatně s tvrdým koncem této „pohádky“ měl problém na divadle již kde kdo, a tak možných alternativních konců je hned několik.)

Opět v podání Docela velkého divadla vidíme poutavé výtvarné impresivní divadlo podpořené silným hudebním podkresem a kombinací hry loutek a herců. Zdánlivě jednoduché nápady přitom mají vysokou divadelní účinnost, ale to u prací režiséra Jurije Galina není žádné překvapení. Herci stojí před úkolem zahrát příběh pouze pomocí pohybu a s pomocí výtvarných atributů či hudebních sekvencí tak, aby byl srozumitelný pro malé diváky a ti se tak dokázali sžít s postavami dobra a zla.

Drobným kamínkem úrazu u takové poetiky je, že vyžaduje přesnou hodinářskou práci i ze strany herců. Míra stylizace či dokonce hereckého umu a jistoty není u všech účinkujících na stejné úrovni (zřejmě důsledek přeobsazení některých postav novými tvářemi), ale to jistě spraví další hraní. Pokud vás zajímá taky trochu jiná divadelní poetika, taková, která není zrovna obvyklá, nějakou inscenaci Docela velkého divadla z linie těch dětských zkuste. Možná vás překvapí i tím, jak jsou svým stylem jinaké proti titulům, které Docela velké divadlo hraje pro dospělé publikum.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.