Káva! Zuby! Práce! Televize! Sex! Spánek! Káva! Zuby!... Je snad někdo, koho „Každodennost“ takto nebuzeruje? Jak moc podléháme jejím svodům, pozná asi nejlépe ten, komu se začne plést do života tak, že vytvoří někdy až příšerné stereotypy. Horší je, způsobí-li při všech těch rituálech asynchronní míjení dvou milujících se lidí. V Každodennosti je svůdnost, protože přináší jistoty, skrývá se v ní i zrada, když zjistíme, že vidíme JI namísto těch velkých věcí.

Inscenace skupiny Ecru je přesnou (i když samozřejmě poněkud insitní) reflexí toho, co dnes v plném spěchu, ne-li věčném sprintu, žijeme. Vše je pojaté v rychlých výmluvných zkratkách. Škodolibá Každodennost nalajnuje tři čáry mezi pidipokojem, náznakem koupelny a autentickou zastávkou tramvaje a začne mileneckou dvojicí smýkat. Nejdříve společně, pak je rozdělí. Tak nějak to v životě je. Ale nedají se. Oprostí se. Každodennosti spadne čelist... (východisko existuje!)

Představení vzniklo na základě improvizace a je vidět, že režisér Štěpán Pácl i herci na jevišti vědí, co chtějí touto bláznivou hříčkou sdělit. Minimalistické pohybové zkratky vytvářejí Svatava Milková a Václav Jelínek v ohromném tempu, ale na konci „leje“ i z Petra Reifa, organizátora každodenních úkonů a posunů. To, myslím, divák vždy ocení.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.