Divadlo Kámen sídlí v útrobách hrůzné kancelářské stavby, kde jsem v ´88 absolvoval tzv. první povinnou středoškolskou praxi – zadarmo. Od té doby jsem do těch končin nepáchnul. Myslel jsem, že je komplet spláchla povodeň. Teď tam hledám divadlo s doporučením nepřemýšlet o tom, co v něm uvidím. Vidím, přemýšlím a žasnu. Do kterého proudu tohle sakra zařadit. Kámen je minimalistickým náhledem na divadlo nezařaditelný ani do progresivní avantgardy, mezi konvenčně laděné scény taky ne, ani neužívá okázalých nekonvenčních principů. Jejich divadlo absurdního a neskutečně infantilního nonsensu nepatří nikam, proto je zajímavé. Inscenace nazvaná Mlejnek nabízí příběh váženého kriminalisty – drsňáka v kožené bundě, který se dostal do potíží. Jeho osud je zapleten do poutavé (až strhující) časové smyčky, z níž jen tak mimochodem padají témata o slepé spravedlnosti naší doby, kariérních cestách přes mrtvoly a taky je to faustiáda jako bejk. Paráda!, chtělo by se jásat, ...kdyby vyjma hlavního představitele Milana Neburky to nebylo tak příšerně ochotnicky hrané divadlo. Namlsán ještě zhlédnu hru Žáby. Smyčka nonsensů a ultraminimalismus přivedeny k nesnesitelnosti. Zvláštní styl zde zcela ztratil smysluplnost, doporučuju okamžitou derniéru. K nevydržení...!!!

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 % (Mlejnek) a 20 % (Žáby).