Znova do Minoru!, tentokrát na psí večírek psa bezdomovce, tedy asi podvraťáka, feny seniorky, psa gaučového namyšlené vzácné rasy, mladé stopařky a přitoulaného štěněte. Život psa z pohledu psa inspiroval geniálního Karla Čapka, ale také třeba Jiřího Trnku, který o téhle psině pojednává ve své půvabné Zahradě, jde však o její méně známou část.

Psina na malé scéně Minoru je fakt moc milé představení, které dokonce myslí i na dospěláky! Primárně je ale určena těm nejmenším. Scénář Apoleny Vynohradnykové je kouzelnej a mnohé nápady taky. A kolik toho v sobě Psina má pro ty ještě pididěti a jak umí držet jejich pozornost! Uznává malého diváka jako parťáka nepodbízivě, záživně a s fantazií. To vše pěkně „nablízko“, v intimní atmosféře hracího prostoru, který je psím paloukem, na němž promlouvá i Měsíc svým odrazem na hladině jakési louže, ale cítíte se tam jako na přátelské návštěvě u někoho v obýváku, jen tu roste psí víno. Pejsci štěkají a ňufají, rozmlouvají, skáčou a dokonce i zpívají. Drbat možno, hlavně Čau-čau to má rád. I když většina dětí by si domů asi odnesla Lenku Volfovou, tedy to její sladce vyjevené i rozjívené štěně.

Takže to v Minoru máme opičky, pejsky...a co to bude příště? :)

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.