Propojení s BuranTeatrem je opravdu volné, ale jiné hry pro dospělé od Dahla jsem na této milé databázi nenašla. Všichni asi známe Karlíka a továrnu na čokoládu, ale méně už je nám povědomý fakt, že tento autor má své pevné místo i v sekci beletrie pro dospělé. 

Inu, už dlouho jsem byla zvědavá na první činoherní scénu Slovenska, na Novou scénu SND v Bratislavě. Léta se obdivuji Zdeně Studenkové, Monice Hilmerové, ocením Kamilu Magálovou a další slovenské herce, kteří tak často hostují v Praze ve filmu a v televizi. Zvolila jsem si proto hru, kde bych je nejlépe mohla potkat všechny najednou.

A vidět tyto osobnosti v jejich vlastním prostředí je opravdu rozdíl. V Praze mívají Slováci své škatulky, tady se sešli nad povídkami Dahla s černočerným humorem. Celé se to odehrává ve vstupní hale hotelu pro lepší společnost v 50. letech, stylizace je to slušivá, mnoha herečkám ta móda opravdu sedí. Pointy jsou dány předlohou, jednotlivé povídky dělí od sebe dramatické zatmívačky. Zajímavá je i práce s hudbou jako s narativní interpunkcí. 

Z mužských hvězd pro české diváctvo byl k dispozici Emil Horváth, ale už ne Marián Geišberg, který zemřel právě 10. 11. 2018 a já měla lístky na 18. 11. 2018, v divadle tedy ještě byla znát smuteční nálada. 

K Nové scéně dodám snad jen tolik, že pocitově je velmi podobná pražské Nové scéně, míst je poměrně málo, chybí balkon, sedačky jsou prostornější. Pravda, budova Nové scény je poměrně dál od klasického Národního v Bratislavě, než jak to máme v Praze, ale spoj je tam velmi dobrý, samostatná zastávka se jmenuje Nová scéna SND a tak není problém doporučit i turistům, kteří by jinak bloudili v neznámém městě. 

Čili pokud jste dlouho sbírali odvahu, tak jako já, na původní slovenskou činohru, není problém začít právě Apartmánem v hoteli Bristol, budete mile překvapeni. Britský humor ve slovenském podání má šmrnc a nápad. A třeba se dozvíte i něco víc o speciálním slovenském vztahu k Ferenci Lisztovi ;)

Více na webu SND.