Letošní, již pátý ročník festivalu Festival 13+, který pořádá Divadlo v Dlouhé, opět uvedl inscenace, které jsou určené dospělému publiku, ale přeci jen jsou o poznání hravější než běžná večerní divadelní produkce. Obě večerní představení, které jsem viděla, a to ostravská Pěna dní, a plzeňsko-mariborský Simply Clever, měli nabité hlediště plné nadšených mladistvých diváků, kteří šli s představením (kromě mě a Švejdy). Královéhradecké Klicperovo divadlo sklidilo prý za Richarda III. ovace ve stoje.

Pěna dní, v režii Anny Petrželové a v provedení Divadla Petra Bezruče, byla své předloze celkem věrná, avšak připadalo mi to jako podle úsloví o překladech: buď jsou věrné, nebo krásné.

Na dopoledním představení pro školy, Pirat07&QueenOfLove divadla Alfa z Plzně, to skoro vypadalo, že pubescenti budou okřikovat dospělce v publiku. Paní učitelky, zástupkyně pořádajícího divadla i já jsme se totiž občas hihňaly zcela pubertálně, zatímco většina publika pozorně sledovala příběh. Inscenace původně vznikla v rámci mezinárodního projektu 11+, a původně v rolích dcery T. a otce dinosaura vystupovali portugalští herci. Nyní je inscenace přezkoušena, a podle ohlasů se zdá, že vyznívá mnohem lépe než mezinárodní verze. Inscenace je v první části černobílá, vše je schematické a dvojrozměrné. Oba třináctiletí hrdinové, Karel a Tereza, se z první nešťastné lásky vzpamatovávají na síti se skrytou identitou. Karel jako Pirat07, kříženec agenta 007 a piráta sedmi moří, a Tereza jako ohromující vyvinutá kráska mystičtější než Kleopatra. Oba si domluví schůzku na Azurovém pobřeží, a přesvědčí své rodiče, Tereza otce samoživitele, Karel matku samoživitelku, aby tam vyrazili. Cestou autem zažijí obě dvojice několik veselých příhod. Azurové pobřeží je předvídatelně trojrozměrné a barevné. Při osobním setkání prožijí mladiství další zklamání, ale přesto se z nich stanou kamarádi. Zato Karlova matka (opět úžasné Blanka Joseph-Luňáková) a Terezin otec to podle očekávání dají dohromady. Jednoduchý příběh je plný vynikajících situačních gagů, a i slovní hříčky jsou velmi povedené.

Inscenace Simply Clever souboru Športniki, coby svérázná road movie na téma Alchymista od Coelha, mě příliš nenadchla. Jedná se o vtipný svěží kabaret s písničkami, o cestě starým autem s popletenou navigací (roztomilá Johana Vaňousová, přepočítávající trasu na dětském počitadle), do kterého postupně nastoupí a vystoupí tři stopaři. Cesta z Plzně na Azurové pobřeží a zpět s divadlem Alfa byla však mnohem propracovanější než podobná cesta z Plzně na Mount Everest a zpět se Športniki, i když to brali přes litvínovský Koldom a vymalovaná Elena Volpi se fakt snažila. Celkem příjemně strávený večer, který však rychle vyšumí.