Komentáře

Tedy po té, co zde proběhlo, jsem si říkala, že to máme tak nějak komplet. Našli jsme skutečně slušné množství divadelních prohřešků, z nichž některé se mi - ťuk ťuk ťuk - dosud vyhýbaly. Ovšem co mi připraví soused na Nové scéně, to jsem tedy fakt nečekala!

Jednalo se o představení Tři sestry hostujícího Západočeského divadla v Chebu. Rysem (a dle mého názoru trošku i problémem) hostovaček a významných událostí (např. premiér) dle mého pozorování je skutečnost, že se tam schází lidé takzvaně od fochu. Občas váhám, zda jsou tam ze zájmu o inscenaci samotnou, či jen chtějí být vidět. Případně, chtějí být viděni s tím a s tou, kteří už NĚCO znamenají. Rozšafně se zdraví s kdekým, ostatní trošku pomluví a vesměs jsou tímto svým naparováním legrační. To se zdál být též případ mého souseda, který zdravil tamhle nějakou herečku, tuhle při děkovačce mával účinkujícím (oba tyto pokusy nevyvolaly v protějšcích odezvu, ale to už je vedlejší).

K čemu tento zdlouhavý úvod? Můj soused si po přestávce pronesl do sálu sklenici s pivem. Z jeho chování nebylo složité rozpoznat, že se jedná o člověka s jistou závislostí na alkoholu, ale má to snad být omluva? Nejen tedy, že v průběhu části druhé poloviny hry pokoutně upíjel, což samo o sobě bylo rušivé, ale co mi tedy vadilo hodně, to byl opravdu nepříjemný zápach z postupně větrajícího nápoje, respektive později osychající prázdné sklenice. Sakra je tohle normální??

Pro ty, kteří namítnou, že si také vezmou občas něco s sebou do sálu: ano, i já mám tuto zkušenost. Ale udělám to výjimečně a hlavně pouze tam, kde to nemusím pronášet tajně! On je značný rozdíl v tom, zda mám sklenici odloženou na stolku ve Viole, nebo zda ji schovávám pod svetrem přehozeným přes ruku, jak cestou do sálu, tak i ven.

Jestli jsem dotyčnému něco řekla? Přiznávám, neřekla. A to jsem toho měla v hlavě rozmyšleného tolik! Ale rezignovala jsem, z vícero důvodů. Za prvé, rozhodně jsem srab a nerada vyvolávám konfrontace, zvlášť když nemohou mít výsledku (když někoho vyzvete aby zmlkl či přestal jíst, může to mít nějaký účinek, ale "přestaňte mi tu smrdět s tím pivem"?). Za druhé si říkám, že tohoto člověka nebudu v divadle potkávat pravidelně, zase tak často naštěstí na "události" nechodím. A za třetí...ten člověk je nemocný. Takže jsem mu mohla maximálně doporučit léčení.

Nic to ovšem nemění na tom, že mě tato událost nemálo pohoršila a doufám, že to byla absolutní výjimka, kterou jsem si odbyla smůlu na celý rok.