Blog redakce i-divadla

Diváku divadelní, tys hovado....?
vydáno: 22.2.2012, Pavla Haflantová
Omluvte, prosím, poněkud provokativní název blogu a berte jej osobně pouze v případě, že se naleznete v níže popisovaných charakteristikách.

V „předvečer“ vyhlášení výsledků výroční ankety mi to nedá, abych nevyjádřila své pobouření nad chováním některých spoludiváků, návštěvníků divadelních představení. Přestože divadla navštěvuji v, řekněme, zvýšené míře teprve třetí sezonu, právě za několik posledních měsíců pozoruji nárůst diváckých nešvarů až bezohledností.

Nehodlám se vozit po školních výpravách – pokud je množství dětí nahnáno povinně na Shakespeara, je to prostě smůla pro zbylé diváky a nezbývá než doufat, že budou povětšinou ukáznění. Také neobviňuji ty, kteří mají problém se uvelebit, vejít, usadit a tak se různě vrtí a přetékají (tedy až na ty, co by si měli kupovat tři místa vedle sebe, aby nepřetékali do klína nevinným vedlesedícím). V neposlední řadě dokážů pochopit (tady už přecházím trošku do vlastní obhajoby), že jisté scény či výrazy mohou někomu asociovat vtipnou vzpomínku a tak se prostě zasměje. Jednou. Tiše.

Jenže ne vždy lze mít pochopení či omluvu.

Asi každý má zkušenost s komentátory, kteří mají neskonalou touhu sdělit své aktuální postřehy, ať už svému doprovodu či všem divákům v okolí. Pravdou je, že ať je adresátem poznámek kdokoliv, vyslechne si je obvykle větší množství lidí, než bylo původně zamýšleno. Vlastně ne – zamýšleno má v základu „myslet“ a nevěřím, že zde k této činnosti dochází.

Takto jsem tedy jen za posledních několik dní vyslechla například:
- muzikál Osmý světadíl, scéna, kdy Jana odchází za svým bratrem, Erik si stěžuje a tanečnice z company podsouvá, že bratra nemá...a já se dozvídám, že slečna sedící za mnou také nemá bratra.
- Divadlo pod Palmovkou, představení „Přelet nad kukaččím hnízdem“; sestra Ratchedová slibuje pacientům na oddělení, že se McMurphy vrátí a z hlediště se ozývá „no jo, ale v jakém stavu...“ – to asi aby byl přílišného šoku ušetřen kdokoliv, kdo náhodou neviděl film či nečetl knihu...

Že při prvním zmiňovaném představení zazní „to je on“ při nástupu Tomáše Savky – no budiž, pro někoho samozřejmě může být hvězdou a vzrušení z jeho blízkosti, živé přítomnosti může přemoci i jinak slušně vychovaného jedince. Na druhou stranu, tiché (tedy nesrozumitelné, ale přesto rušící) rozhovory (ano, nikoliv jednotlivé věty, ale dialogy) dvou padesátnic sedících v první řadě právě v DpP lze omlouvat jen stěží.

Pro mě zcela novou kategorií jsou šustiči a brambůrkáři. Přestože se zajisté nevylíhli poslední sezónu, měla jsem to štěstí, že se mi dříve nějak vyhýbali. O to větší šok jsem zažila před několika měsíci ve Švandově divadle, když si mladík v řadě přede mnou dojídal na začátku druhé poloviny představení chipsy z přestávky. Nejprve jsem nechtěla uvěřit vlastním očím a uším, ovšem pojídač byl velice přesvědčivý. Nakonec stačilo upozornit jej, že má s konzumací okamžitě přestat. Jeho výchova naštěstí došla alespoň tak daleko, že poslechl (aby nedošlo k omylu, nenepomenula jsem jej já, ale to asi není podstatné).

Když jsme později ve třech tuto situaci probírali, celkem jsme se shodovali na řešeních, která nám vířila hlavou, zejména vedly dvě varianty:
- sebrat mladému muži brambůrky s komentářem, že mu budou navráceny po skončení vyučování / na konci školního roku
- vytnout výchovný pohlavek, bez komentáře.

Nejen brambůrky divadelní návštěvník je živ, i jednotlivě balené bonbonky přijdou vhod. Obávám se, že na výzkumnou otázku „co si proboha myslíte, že se takto nevhodně chováte ve chvílích, kdy se ostatní zaměřují na výkony herců na jevišti a mají právo nebýt při tom takovým způsobem rušeni??“ bych nedostala uspokojivou odpověď...bych nedostala nejspíš žádnou odpověď.

Berte, prosím, tento příspěvek především jako otázku: jak se proti těmto živlům bránit? Využijte tedy bez váhání možnost komentařů pod blogem a napište své zážitky, zkušenosti a nejlépe návody, kterak umravnit narušitele. Ti mladší (pokud nejsou ve větší skupině, potom je odmlouvání zárukou obdivu kamarádů a neprorazitelným štítem) snad poslechnou autoritativní tón, ale jak mluvit s člověkem ve věku mých rodičů? Zhoršuje se chování diváků či se jedná o konstantu? A v neposlední řadě, jak mohou vnímat takovéto rušení sami herci?

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

reona (20.5.2012, 21:48:14)  reagovat
Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí
Vyzbrojena vlastními zkušenostmi a zde popsanými zážitky jsem věřila, že už jsme hovadské chování některých návštěvníků divadel zkompletovali. Ale omyl!

Při včerejší návštěvě divadla Archa (nečíslovaná místa) jsme zasedli ve třech do první řady, spíš ke kraji. Ob místo od nás seděla paní, která přišla o berlích, a držela jednu sedačku s tím, že by měla snad dorazit ještě její kamarádka, ale že neví a případně místo uvolní později. Kamarádka se nedostavovala, ale paní místo uvolnit nechtěla. Na opakované dotazy a tázavé pohledy nám bylo sděleno (s výrazem "no to je snad absolutně jasný??), že si tam přece musí opřít berle. Takže na (navíc!) výjimečně kvalitní představení bylo jedno místo v první řadě téměř uprostřed obsazeno berlemi!
reona (7.5.2012, 10:39:25)  reagovat
Nejnovější úlovek!
Tedy po té, co zde proběhlo, jsem si říkala, že to máme tak nějak komplet. Našli jsme skutečně slušné množství divadelních prohřešků, z nichž některé se mi - ťuk ťuk ťuk - dosud vyhýbaly. Ovšem co mi připraví soused na Nové scéně, to jsem tedy fakt nečekala!

Jednalo se o představení Tři sestry hostujícího Západočeského divadla v Chebu. Rysem (a dle mého názoru trošku i problémem) hostovaček a významných událostí (např. premiér) dle mého pozorování je skutečnost, že se tam schází lidé takzvaně od fochu. Občas váhám, zda jsou tam ze zájmu o inscenaci samotnou, či jen chtějí být vidět. Případně, chtějí být viděni s tím a s tou, kteří už NĚCO znamenají. Rozšafně se zdraví s kdekým, ostatní trošku pomluví a vesměs jsou tímto svým naparováním legrační. To se zdál být též případ mého souseda, který zdravil tamhle nějakou herečku, tuhle při děkovačce mával účinkujícím (oba tyto pokusy nevyvolaly v protějšcích odezvu, ale to už je vedlejší).

K čemu tento zdlouhavý úvod? Můj soused si po přestávce pronesl do sálu sklenici s pivem. Z jeho chování nebylo složité rozpoznat, že se jedná o člověka s jistou závislostí na alkoholu, ale má to snad být omluva? Nejen tedy, že v průběhu části druhé poloviny hry pokoutně upíjel, což samo o sobě bylo rušivé, ale co mi tedy vadilo hodně, to byl opravdu nepříjemný zápach z postupně větrajícího nápoje, respektive později osychající prázdné sklenice. Sakra je tohle normální??

Pro ty, kteří namítnou, že si také vezmou občas něco s sebou do sálu: ano, i já mám tuto zkušenost. Ale udělám to výjimečně a hlavně pouze tam, kde to nemusím pronášet tajně! On je značný rozdíl v tom, zda mám sklenici odloženou na stolku ve Viole, nebo zda ji schovávám pod svetrem přehozeným přes ruku, jak cestou do sálu, tak i ven.

Jestli jsem dotyčnému něco řekla? Přiznávám, neřekla. A to jsem toho měla v hlavě rozmyšleného tolik! Ale rezignovala jsem, z vícero důvodů. Za prvé, rozhodně jsem srab a nerada vyvolávám konfrontace, zvlášť když nemohou mít výsledku (když někoho vyzvete aby zmlkl či přestal jíst, může to mít nějaký účinek, ale "přestaňte mi tu smrdět s tím pivem"?). Za druhé si říkám, že tohoto člověka nebudu v divadle potkávat pravidelně, zase tak často naštěstí na "události" nechodím. A za třetí...ten člověk je nemocný. Takže jsem mu mohla maximálně doporučit léčení.

Nic to ovšem nemění na tom, že mě tato událost nemálo pohoršila a doufám, že to byla absolutní výjimka, kterou jsem si odbyla smůlu na celý rok.
Terez (23.4.2012, 17:27:18)  reagovat
Nevychovaných diváků je stále víc
Už se mi snad ani nestává, že bych šla do divadla a nenarazila na někoho, kdo by zasloužil vykázat ven.
Nedávno jsem byla na představení, kde měl hlavní hrdina dlouhý monolog. Šlo o dost vážnou scénu, přesto se nějaké slečny po celou dobu hlasitě smály. Bylo to až neuvěřitelné. Nevím, jestli byly posilněné alkoholem, ale nakonec začaly ještě vykřikovat a reagovat na to, co herec říkal.
Další taková věc se mi stala v Karlíně na muzikálu Jesus Christ Superstar. Vedle mě seděly dvě dámy ve středním věku, které celou dobu něco komentovaly, ale korunu tomu nasadily úplně na konci. Při poslední scéně, kdy je Ježíš ukřižován a stoupá z kříže nahoru, jedna z nich pronesla: ,,Týýý jo, tak vysoko! To bych se posrala.". To už jsem vážně nevědla, zda jim vynadat, nebo se tomu smát..
reona (24.4.2012, 09:25:49)  reagovat
Re: Nevychovaných diváků je stále víc
Musím říct, že pokud se týká komentování a mluvení, na většinu provinilců skutečně platí důrazné napomenutí, bez ohledu na věk či společenské postavení. Protože on jim ten hřebínek trošku spadne, když jsou veřejně (tedy před svědky na okolních místech) napomenuti jako děti školního věku. Ti "rebelové", kteří si přece zaplatili (asi jako jediní diváci v sále?), tak se budou chovat jako doma (bez ohledu na pohoršené reakce okolí či výzvy k utišení), naštěstí nebývají tak nadšenými chodiči, aby na ně člověk narážel moc často. A už vůbec na ně nenarážím v Disku, Komedii či Rubínu, bohu dík {:-D
zarox21 (30.3.2012, 13:42:06)  reagovat
V článku ani v komentářích
myslím nezazněl ještě jeden nešvar, který odehrává než to všechno vypukne nebo případně po pauze, totiž pouštění později příchozích diváků do řady. Zvláštní oblibě se těší ti, kteří se ke mně otočí zády a tlačí se na mě svým pozadím, oceňuji i takové, kteří se derou do řady za mnou a svými svršky, případně pozadími mi upravují účes ... Pokud jde o frekvenci slůvka "díky", je u těch, kvůli kterým se zvednu, poměrně nízká {:oD
JKoula (23.4.2012, 22:06:19)  reagovat
Re: V článku ani v komentářích
Nevím, která divadla navštěvujete, ale musím říct, že děkování těm, kteří byli zvednuti, je dle mých zkušeností vcelku standard, a přijde mi, že na jednoho, který nepoděkuje, připadají tři, kteří poděkují.

Pravda, to, že někdo přijde pět minut po začátku představení, zvedne půlku řady a ještě si přes všechny vláčí svůj kabát (jenže, má v tu dobu vůbec ještě možnost ho odložit v šatně?), se stává a je to pro mě vrchol hulvátství (zvláště v případě, že je volné místo na kraji, ale přeci si zaplatil za střed, tak na něj má nárok, že?), ale zdá se mi, že i takový člověk spíše děkuje. Nevím, opravdu mám takové štěstí na opozdilce?
reona (2.4.2012, 07:51:56)  reagovat
Re: V článku ani v komentářích
No, k tomu bych měla jednu připomínku - má teta žila asi třicet let v Německu a tam je prý procházení zády považováno za slušnější variantu - jednoduše je pro ně tlačení se pozadím snesitelnější, než zírání do dámského dekoltu (a je jedno jestli dámě vstávající či procházející). Tento argument má podle mě něco do sebe.

Ovšem nepoděkování, to je samozřejmě jiná.

A napadá mě ještě jedna věc k zamyšlení (a tím se nechci obracet na Vás, spíš tak obecně) - jestli je skutečně nutné, pokud mám místo spíš na kraji než vprostřed, sedět na svém místě deset minut před začátkem představení. Takových lidí totiž není málo a že jsou potom zvedáni těmi, co chodí včas, ale nepotřebují ze svých investovaných peněz vytřískat i maximální ošoupání sedačky. Přitom, když si sedám, tak přeci vidím, že tam jsou neobsazená místa a vstávání mě tedy nemine. Osobně dávám přednost - tam, kde to jde - postát si na kraji řady a počkat, než se většina řady usadí :)
ipl (24.2.2012, 13:24:00)  reagovat
Myslím, že žádnou zvláštní smůlu nemáš, na podobné diváky není tak těžké při návštěvách narazit.{;-)

Šustění pytlíků už mě sice přestalo překvapovat, ale vadit mi nepřestane.{%-) Setkal jsem se i s tím, že si návštěvníci přinesli do hlediště buráky. Jednou mě ale ve Stavovském divadle naprosto dostal párek mladých lidí, kteří si přinesli buráky nevyloupané. {:-o( Brali ořech po ořechu, zbavovali ho slupek a pojídali. Odmítali reagovat na mé upozornění, jestli by si to nemohli sníst potom. Nic jsem s nimi nezmohl. {:-|

Pak se mi stalo, že nějakému divákovi při představení několikrát vibroval telefon (zvonění měl ztišené, ale vibrace přesto byly hodně slyšet). Po několikátém vibrování ten hovor přímo při představení zvednul a řekl, že teď nemůže a že se ozve.

Mám ale i zajímavější historky.

V inscenaci "Políbila Dubčeka" hráli ve druhé části dva herci a část hry vystupovali ve spodním prádle. Jeden z nich si v jednu chvíli na pár vteřin slipy sundal a hned zase oblékl. V ten okamžik na něj začal nějaký starší pán řvát "No jo, bez toho by to nešlo!" A pokračoval v pohoršených řečech. Herci na to reagovali pohledy ve smyslu, aby to uťal. Potom se pán podíval na druhého, který si ovšem spodní prádlo nesundaval, a pokřikoval na něj: "Ty si to taky sundej!" V tom se začal smát a odvětil "Ne, já si to nechám!" Pán nepřestával v hlasitém narušování, herci ho různě usměrňovali, občas plácli. Herec, který se předtím svlékl, si dokonce kvůli němu slipy sundal a vystrčil na něho zadek. Pán si přes všechno nadále povídal s doprovodem. Já už jsem se na to nemohl dívat a nahlas pánovi řekl: "Vždyť tu nemusíte sedět, když se vám to nelíbí, tak buď buďte zticha, nebo jděte domů." Pán zmlknul a nic neříkal. Po chvíli se zvedl a uprostřed představení odešel, zanedlouho po něm i jeho doprovod. Tento divák celou tu druhou část naprosto narušil a zabil. Přitom ta nahota nebyla nikterak extrémní, viděl jsem v tomto směru mnohem odvážnější inscenace.

Potom se mi v Divadle Na zábradlí před lety při jednom představení hry "Malý Říjen" stalo, že nějaký starší muž, asi hůře slyšící, začal při představení na herce křičet, že si hrají jenom pro sebe a že jim vůbec není rozumět. Bylo to ve chvíli, kdy vešla na jeviště Magdaléna Sidonová, která v rámci role mluvila s ruským přízvukem. Herci reagovali kultivovaně. M.Sidonová byla evidentně vyvedena z míry a ptala se, jestli ostatní slyší. Pán pořád pokračoval v nadávkách. Na jeviště vyšel inspicient a prosil pána, aby se ztišil a nerušil ostatní diváky, kteří si také koupili lístek, jinak by ho musel vyvést. Pán poslechl. Herci pokračovali a občas se na něj ohlédli s dotazem, zda slyší. O přestávce se pána ujala inspektorka hlediště a přesadila ho co nejblíž k jevišti.

A pak ještě jeden úsměvný zážitek. V Činoherním klubu před pár lety krátce hráli inscenaci "Jméno / Noc zpívá své písně", která asi mnoho lidí nezaujala. Byla taková monotónní a diváky evidentně nudila. Skoro celou první část se pořád dokola řešilo, zda někdo přijde a pořád omílali jméno dotyčné postavy. Najednou se za námi šeptem ozvalo "Já se podívám, jestli přijde." Záhy bylo slyšet listování v programu, divačka se patrně dívala na výčet osob ve hře a hledala, zda tam neustále opakované jméno najde. Asi po minutě listování ustalo a divačka oznámila "Nepřijde." Přiznám se, že v tomto případě to bylo vítané oživení. {:-D Ve druhé části se také cosi dokola řešilo a stejná divačka poznamenala "To je jak u Cimrmanů!". Myslím, že nebýt tohoto zážitku, z inscenace bych si už nepamatoval vůbec nic, takto mi utkvělo alespoň něco.
reona (24.2.2012, 08:41:29)  reagovat
Já to snad přitahuju...
Včera opět nějaký mladý pár sedící vedle - živě diskutovali představení, slečna co pět minut kontrolovala mobil. Když jsem jí v druhé polovině řekla ať přestane (mluvit), dívala se na mě s nanejvýš překvapeným, nechápajícím výrazem, ale omezila to, snížila hlasitost a i ten mobil zkoušela zakrývat...jediné štěstí, že na nových Hráčích se člověk nemusí tolik plně soustředit.
Mouser (22.2.2012, 12:07:44)  reagovat
do útoku? :)
Těžko hledat nějaké jednotné účinné řešení, tu pro babču s bonbóny, tam pro sígra, s nímž to v kolektivu vrstevníků mlátí mnohem více než doma, nebo pro toho nažehleného pána s pyšným nosem, který je při smskování osvětlen mobilem tak, že ho vidí celé divadlo. Chování lidí ve společnosti zparchantělo jako zparchantěla celá společnost. Ti, co se jdou vyvenčit do divadla jednou za rok, ztratili návyky, mnohým sígrům a teenkám se návykům pravděpodobně od rodičů nedostalo a ten, kdo si zaplatil drahý lístek, možná právě z toho titulu návyky používat odmítá.

Oko za oko a zub za zub, říká se, možná by mohlo platit toto: Jestliže oni svou bezohledností a nekulturním chováním pohrdají ostatními, nevidím důvod, proč jim neukázat, že my pohrdáme jimi. Teď jde o to jak. Já jsem cholerik, tak mě nebrat vážně. Jednou jsem třeba o pauze seřval nevycválanou holčičku s ještě nevycválanější, tzv. moderní maminkou. Ta zaútočila zpátky, ale po pauze už se nevrátily. Klid, návrat k soustředění, tedy vítězství!? V Brně jsem zas prásknul fotografa, jenž cvakáním rušil na premiéře celé své okolí. Oháněl se před inspektorkou hlediště, jak to má od PR divadla povolené. Samozřejmě povolené neměl nic, jak PR vzápětí potvrdila. Před pár dny na představení RockOpery nějaký dement to bezostyšně práskal dokonce s bleskem, zasloužil by vypráskat...
Dodnes si taky pamatuju, jak Hynek Čermák gestem přerušil představení, bylo to v Divadle v Celetné, vlítnul do jedné ze zadních řad, rozdupal brambůrky a sígr byl najednou takhle malinkatej.

Zkusme slušně upozornit povídavé babičky, vrhnout jednoduchý pohled na pachatele prohřešků (účinné!), přitvrdit v případě barbarů, nad nimiž rozum zůstává stát. Takové vyštípat z divadla! {:o-D
Ryhop (22.2.2012, 11:40:04)  reagovat
tlouct...
U nás v práci máme vyfasováno dlouhé pravítko a když někdo zlobí, tak ho prostě švihneme. Zatím stačilo jen plochou stranou, i když pár lidí by si zasloužilo dostat tou ostrou. Ale přesně - jde v podstatě o lidi ve věku (téměř) mojí babičky.
Nicméně včera ta soudružka přede mnou opravdu málem schytala výchovný pohlavek, chyběla v jednu chvíli jediná replika navíc a neudržel bych se... Výhodou tohoto řešení je, že výkon trestu je podstatně tišší a méně rušivý než nějaké slovní kárání, obzvlášť když viník vzhledem ke svému věku již nedoslýchá.
JKoula (22.2.2012, 11:31:41)  reagovat
Prozatím přidám jen další konkrétní zkušenost,
Konec masopustu v Národním divadle.

Ano, ta inscenace je, řekněme, ne úplně vydařená a pokud na ni jde někdo "naslepo", může být dost otřesen. Je to ale důvod, aby si nějaké paní od Plzně celou dobu vykládaly o tom, že je to opravdu, ale opravdu nebaví a vůbec nechápou o co na jevišti jde?

Kdyby to byla nějaká izolovaná poznámka, tak budiž, ale ony se na toto myšlenkově poněkud chudé téma vydržely "bavit" čistého času tak pět až deset minut pečlivě rozložených do doby trvání představení, aby okolosedící diváci náhodou neměli možnost alespoň se pokusit soustředit na to, zda něco na jevišti nestojí za pozornost.

Zajímavé bylo též sledovat reakce okolí, zatímco v první polovině to byly jen tyto dvě "dámy", v druhé půlce se k nim přidali i další, do té doby tiše sedící diváci.

Chci proto tímto poděkovat divákům, kteří během první půle mlčky trpěli a o přestávce se rozptýlili do restaurací v okolí.