Goldoniáda

Hra M. Porubjaka je dávno za zenitem a měla zůstat uschována v divadelních archivech. Vtipy, které se kdysi možná zdály být originální jsou po čtyřiceti letech naprosto vyčpělé. Nejmarkantněji je to vidět u homosexuální dvojice, kdy divák sleduje ty nejjednodušší „teplé“ šarže v podání J. Vojty a F. Müllera. Lépe si nevede ani V. Senič v opileckých kreacích. Celé dění působí nepatřičně vykloubeně a humor odpovídá věkové hranici diváků šesti let. Aspoň, že písně P. Skoumala oživovaly prostoduchý „děj“. Inscenaci považuji za dramaturgicko-režijní omyl, s nímž herci mohli něco udělat jen stěží.

Je to jiné, není to činohra, není to muzikál, je to veselá klauniáda. Dramaturgie příbramského divadla je tradičně pestrá, Goldoniáda je toho důkazem. Její zařazení a zrežírování chce i kousek odvahy. Celý soubor se v představení vyblbne.
Deset procent získává hra navíc díky Petrovi Floriánovi, svůj díl nese i hudební formace Los Trubmeros. Filip Müller výborný pohybově, příliš se ale nechal inspirovat Donutilovým Sluhou dvou pánů.
Když vydržíte do druhé půle, což se stane většině, ale ne všem, tak se prostě a jednoduše zasmějete a řeknete si, že svět je bláznivý. Jednou za čas, proč ne? (více v článku na blogu)