La Bayadère

Když se na Bajadéru dívám, vidím skvělou techniku, ale také bezobsažnou okázalost - většina tanečních výstupů nemá pro děj vůbec žádný význam. Sledujeme panenky a panáčky. Jsou krásní, ale jsou nám lhostejní. A potom do toho mauzolea vtrhnou Richard Ševčík a Jarmila Hruškociová a vší té muzeální zatuchlosti navzdory vnesou do celého sálu takovou energii s živočišnost, že sklidí největší potlesk večera. Báječné jim sekundoval Giacomo Mori.
A pak zase rychle zpět k okázale krásné nudě. Podle potlesku soudě to není vůbec málo.

Když se na Bajadéru dívám, vidím skvělou techniku, ale také bezobsažnou okázalost - většina tanečních výstupů nemá pro děj vůbec žádný význam. Sledujeme panenky a panáčky. Jsou krásní, ale jsou nám lhostejní. A potom do toho mauzolea vtrhnou Richard Ševčík a Jarmila Hruškociová a vší té muzeální zatuchlosti navzdory vnesou do celého sálu takovou energii s živočišnost, že sklidí největší potlesk večera. Báječné jim sekundoval Giacomo Mori.
A pak zase rychle zpět k okázale krásné nudě. Podle potlesku soudě to není vůbec málo.

Když se na Bajadéru dívám, vidím skvělou techniku, ale také bezobsažnou okázalost - většina tanečních výstupů nemá pro děj vůbec žádný význam. Sledujeme panenky a panáčky. Jsou krásní, ale jsou nám lhostejní. A potom do toho mauzolea vtrhnou Richard Ševčík a Jarmila Hruškociová a vší té muzeální zatuchlosti navzdory vnesou do celého sálu takovou energii s živočišnost, že sklidí největší potlesk večera. Báječné jim sekundoval Giacomo Mori.
A pak zase rychle zpět k okázale krásné nudě. Podle potlesku soudě to není vůbec málo.