Manson

Aleš Janák tomuto projektu vtiskl typický a už drahně let schematický rukopis TNF. Je to fyzické divadlo překvapující drásavou fantazií, skrze niž se snaží promlouvat téma zákeřnosti a tajemstvím zahaleného zabijáctví. Obrazy jako by ani neměly ambici něco dopovídat, nabídnout zpřítomnění zrůdy-šílence (a manipulátora!) Mansona tady a teď. Čísla s krychlemi jsou samozřejmě strhující, tvůrci se však ustavičně chytají do pasti atraktivní formy, kterou nezřídka naplní i hodně mdlým obsahem. Retardujícím prvkem je dále herecký projev Petra Srny.

Scénická kompozice typická spíše pro TNF, než DOT504, což je samozřejmě dané režisérem působícím v prvním z nich. Střídají se obrazy s rozdílnou poetikou, ale spojujícím prvkem je důraz na pohybovou stránku, hudbu a vizualitu. Převládající tón je ale i tak brutální – ostatně jak jinak u příběhu, který nabízí obrazy ze života lidské zrůdy...