JAMU Brno

Jednoznačná klasika žánru, která i po padesáti letech od vzniku zůstává jedním z nejproslulejších muzikálů všech dob. Berlín, 1931. Nacisté se pomalu připravují na převzetí moci, ale v Kit Kat Klubu o tom ještě nikdo neví a vědět nechce. Ať se loď potápí, hlavně když kapela ještě hraje! Polonahé dívky tančí, šampaňské teče proudem a Kabaretiér zpívá své cynické, dekadentní songy. A americký spisovatel Clifford Bradshaw, který původně do Berlína přijel, aby to všechno sledoval jako nezúčastněný pozorovatel, se zaplétá do vztahu s kabaretní zpěvačkou Sally Bowlesovou i jiných pastí tohoto víceznačného města stále víc a víc...

Hra Václava Havla o noci před vyhlášením samostatného československého státu, o snech a nadějích jednoho z jejích zakladatelů Aloise Rašína, ale také o nočních můrách, v nichž se zjevují předzvěsti dalšího politického vývoje mladé republiky...

Původní autorský muzikál inspirovaný dílem ruského romantismu. Bylo to osudové setkání. Byla to osudová láska mezi vdanou ženou a mladým důstojníkem. Byla to vášeň, která stála za to vzepřít se dobovým konvencím. Byl to cit, pro který stojí za to zemřít...

Autorská inscenace. „Abychom poznali bílé, je správné a potřebné prozkoumat černé. Abychom oživili lidského ducha na jevišti, máme najít a vytvořit duše postav, ztělesnit je přes naše duše a pokusit se – jako Treplev – představit si, jaká je vůbec světová duše. Co je to za fenomén? Potřebujeme nové formy! Proto se máme naučit vnímat skvosty světového umění a předávat jejich proroctví dál...“

Autorská inscenace Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící skládá střípky osudů hudebního skladatele Leoše Janáčka a indického básníka bengálského původu Rabíndranátha Thákura a žen, které oba umělce obklopovaly...

Slavná hra představitele absurdního divadla. Hra bez začátku a konce. Je to den jako každý jiný. Clov a Hamm si krátí čas. Čas ale vlastně už není. Nebo je, ale stále stejný...

Autorský projekt, situovaný do nehostinného prostředí blíže nepojmenované země, zaměřený na témata interdruhové agrese, egocentrismu, prázdnoty, beznaděje a utopie, která jsou součástí i našich životů. Momenty před a post apokalyptického východiska jsou jedním z dominantních okamžiků změny. Prostředí, které determinuje naše bytí, zdánlivě kopíruje vývoj jedince. Tento jev je mnohokrát zaměňován s osudem a jeho nezvratností a ocitáme se ve světě, kde neexistuje svobodná vůle. Zůstává jenom čekání na změnu, které se stává beznadějným a nesmyslným. Identita rozpadlá na kousky...

Zastavení na prahu přijetí vlastní noci. Každá z postav Shakespearova dramatu je zvána k tomu, aby vystavila sama sebe temné noci, v níž bude konfrontována s vlastními stíny, a tak se oprostí od svých předsudků a návyků. Taková operace vyžaduje osamělost a utrpení. Postavy setrvávají na prahu této zkoušky a opakovaně uhýbají před přijetím pozvání. Raději ho zatemňují lží a předstíráním, falešným blikáním záminek a ospravedlňování se, kalkulací a planou ironií...