Probuzení jara

Vhodná inscenace pro úvodní seznámení se s Wedekindovým textem, který je sice proškrtaný (v jednom místě až příliš), naproti tomu jej ale inscenace nechává vyznít se všemi jeho klady i zápory. A navíc jsem měl (na rozdíl od kolegy Širmera) štěstí na obsazení.

45%. Některé počiny skupiny Oldstars snesou srovnání s inscenacemi profesionálních souborů. Toto je jeden z případů, kdy se jedná spíše o „herecké cvičení“ než o regulérní nastudování či generační výpověď. Sympatické jsou nadšení a snaha účinkujících se zájmem o herectví, kteří jsou tentokrát (převážně) obsazeni do rolí, kterým (většinou) věkově i osobnostně odpovídají. Náročnějšího diváka však mohou iritovat „neohrabanější“ kreace některých zúčastněných.

Po roce a opětovném zhlédnutí musím navýšit hodnocení.
Toto zpracování Wedekindova textu se mi velice líbí a Jiří Maršál s Cyrilem Janečkem jsou pro mě ideální představitelé, ba vyloženě prototypy ústřední dvojice.

Jistě není náhodou, že po tomto textu sáhli de facto ve stejné době na DAMU, v Pidivadle i v OLDstars. Jedná se totiž o téma, které by adepti herectví již mohli mít buď odžité nebo minimálně mohli mít dostatečně blízko k pochopení postav. Myslím, že v OLDstars si s Probuzením jara poradili poměrně se ctí. Přestože venkovní scéna, kde jsem inscenaci viděl, možná ubírala na herecké souhře, a také příslušnému napětí, byla sonda do stále ještě dětských duší příjemně přesvědčivá. A ač mě samotného nijak zvlášť Wedekindův text nezaujal, mladá OLDstarovská partička pod vedením Jana Horáka nezklamala.