Venuše ve Švehlovce

Hra o zatracovaném prezidentovi oscilující mezi groteskou, antickým dramatem, politickým divadlem a psychologickou sondou, v níž se autor snaží otevřít otázky stáří a osamělosti, stejně jako smyslu života. Hlavní postava je monstrem, mstitelem, starcem, obětí a prezidentem v jedné osobě, jde o plastický portrét osamělosti, ale i moci, sebeironie a sebeklamu...

Monodrama podle knihy hvězdy současné francouzské literatury, jenž sám dílo charakterizuje jako literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Kde zbývá byť jen nejmenší místo pro blízkost a pochopení ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit? Titulní otázka „Kdo zabil mého otce?“ se dočká svého překvapivého rozuzlení...

Radikální úprava klasické české hry. „Ekoteroristická hororová komedie s detektivní zápletkou. Václav Kliment Klicpera feat. David Lynch. České národní obrození feat. surrealismus. Fraška feat. filozofické podobenství. Kdo zabil Zlého jelena? A co jsou zač ti divní ptáčkové, co se teď potulují knížecím lesem? Koho si půvabná Růženka nakonec vezme, a s kým se vyspí? Jsou Ivan a Ivana dvojčata, nebo je to jen shoda jmen? Jaké tajemství skrývá Myslibor? A jaký je nejlepší recept na jelení kýtu? Z chaloupky není úniku, neboť ji obestoupila rozlícená zvěř...“

Autorská inscenace. Kabaret životních osudů, groteska nevyzpytatelnosti vlastních citů, taškařice plná ponižujících trapasů i studna trpkých poznání. A co byste Salome, fňukající nad uříznutou hlavou Jana Křtitele, poradili vy? Jak chutná láska? A jak chutná nenávist? A jsou tyto dvě emoce protikladné? Dvě čerstvé dvacítky, dvě unavené harcovnice citů, dvě opuštěné adolescentky, dvě budoucí herečky hrají Salome, tančí o lásku a sní o tom, jak svým milencům uřežou hlavy...

Inscenace pro všechny, kteří chtějí nastavit svou tvář sluncím královských Výsostí, jejich vrtochům, jejich touhám a jejich úzkostem. Dvě královny, dva dvory, dva osudy, ale na konci pouze jedna useknutá hlava... „Elisabeth I. a Maria Stuart, Elizabeth I. a Mary Stuart, Alžběta a Marie, Bětuška a Maruška, Bětka a Mařka, Bětuš a Maruš. Královna a královna, věznitelka a vězenkyně, kat a oběť, panna a kurva, vládkyně a kurva, šedá myš a kurva, kráva a píča, diva a heroina. Liz and Mary, best friends forever.“

Depresivní děti podle bratří Mrštíků. „Kafe od Žida už není trendy, postačí piccolo (co neexistuje). Místo mlýna loftový byt, místo hospody obchodní centrum. Hanácké nářečí je nahrazeno významným mlčením. Ale Maryša je pořád stejně krásná. A nešťastná. A nebezpečná...“

Barokně-minimalistická inscenace. „Koule, hrdlo, srdce. Obětovali byste svoje varlata, abyste se mohli stát světovou superstar? A co kdybyste je obětovali a stejně se superstar nestali? A co když jste žena a varlata vůbec nemáte, máte co obětovat? A jste vůbec ochotni k oběti? Opera je mrtvá. Orfeus je mrtvý. Jediný český kastrát Maisel je mrtvý. Pohlavně binární svět je mrtvý. Baroque is (not) dead.“

Starý román a nový formát. Švejk jako seriál, Švejk jak ho ještě neznáte, Švejk jak ho všichni žijeme. Sto let od chvíle, kdy spatřil světlo světa, se dobrý voják Švejk znovu poslušně hlásí do služby, aby čelil nástrahám světové pandemie...

„Balkánská válečná komedie“ inspirovaná díly chorvatských publicistek Vedrany Rudan a Slavenky Drakulić. Jedna žena. Antická hrdinka? Spíš antihrdinka. Její příběh, její postřehy, její lásky, její hněv, její fórky, její kytara a její oblíbený mediální kanál. Plus bombardování plus kytara plus devadesátky plus Balkán. A taky nová země, kde je klid a pod pojmem Balkán si lidi představí především Jugošku s pláží a mořem. Každý si v sobě hýčkáme svoje obrazy, které tvoří naši zemi a naše dějiny. Tyhle obrazy vyhrávají volby a díky těmhle obrazům dokážeme milovat i nenávidět. Jak vzniká válka a kdo ji vyvolává? Jací jsou Češi očima holky ze Srbska...?

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Hudební nadání a šťastné dětství ve významné hudební rodině, dokonce i sňatek s geniálním muzikantem – to vše se zdálo předurčovat vynikající houslistce Almě Rosé bohatý a úspěšný život, jehož hlavní osou zůstane provždy hudba. To jediné zůstalo: hudba. Vše ostatní bylo rozmetáno...

Veselá pohádka s mnoha písničkami a řádnou porcí klauniády. Báli jste se někdy tmy? Cože? Ještě se jí občas bojíte? To je v pořádku! Josefína totiž taky. Vydejte se spolu s ní a Kamohim do světa podivných nočních zvuků a třeba nakonec zjistíte, že s tmou může být i docela legrace...

Tři ženy zkoumají na jevišti všudypřítomnost a sílu populárních písní. Do jaké míry jsme složeni ze střípků a znaků útočících videoklipů? Uvědomujeme si to? Jakými nositeli informací a hodnot se pak stáváme my? Populární písně, stejně jako celý hudební průmysl, ovlivňují náš život, ať chceme nebo ne. Někdy jsme pasivními posluchači, jimž se písně jen tak mimoděk ukládají do paměti a podvědomí a jindy pro nás popstars a hudební skupiny představují vzory a ikony, ke kterým se od mala upínáme. Nejen milostné písně nám poskytují různorodé předobrazy o lásce, a životě, k nimž máme tendenci se následně vztahovat. Podle Darwina jsou všechny písně o lásce a sexu. Možná, že vizionářsky předvídal jak bude vypadat hudební průmysl v dnešní době...

Hudebně-dramatickou kompozici ke stému výročí narození člověka pohnutého osudu, osobitého básníka a spisovatele Ladislava Dvořáka.

Intimní operní monodrama o ženě, jejím hlase, těle a mysli v konfliktu s mužským, mnohdy nekompromisním světem, podle dramatu Jeana Coteaua.

Inscenace na motivy příběhu o Petru Panovi vypráví o dětech, které nechtějí nikdy dospět, přestože jejich občanky už dávno tvrdí opak.

Inscenace, která se snaží reflektovat s humorným, někdy až krutým nadhledem to, o čem vyprávějí písně Jana Buriana. Málokterá samota je tak konkrétní a bezvýchodná, jako samota, kterou potkávají staří lidé. Jak myslet na stáří a nebát se? Navíc ať se snažíme, jak se snažíme, stáří zůstává stále odsouvaným tématem. Jan Burian se nebojí a ruší tuto bariéru strachů, portrétuje křehký svět stárnoucího člověka a jeho děs z potenciální nemohoucnosti. Stáří přichází nenápadně a nehlučně, ale ne nutně moudře a důstojně jak bychom si všichni přáli...

Divadelní zpověď o tom, jaká může být každodennost obezity šílená a krásná zároveň. Jaký je rozdíl mezi „velká“ a „tlustá“? Může být tlustota krásná? A co je to krása? Jak se vlastně jmenovala Věstonická Venuše? Nebyla to Lucie? Laura nebo Veronika? A co když to byla Nataša? Možná bydlí ve vašem baráku. Možná. A možná se rodí právě teď...

Jedna z posledních Shakespearových komedií, do níž už prosakuje smutek. Dívka jménem Viola přežije ztroskotání a ocitá se na ostrově plném jiných ztroskotanců, kteří, zahleděni sami do sebe, se snaží vyznat ve svých citech. Na vlastní povinnosti nikdo nemyslí. Ve světě přehlušeném hudbou každý slyší jen ozvěny svých tužeb...

Dramatizací slavné slovenské novely „Kniha o hřbitově“. Monodrama o tom, co všechno nenávidíme – něžné zlomky příběhů malých lidí v trošku pokřivené optice podivína Samka Táleho.