Venuše ve Švehlovce

Autorská inscenace. Kabaret životních osudů, groteska nevyzpytatelnosti vlastních citů, taškařice plná ponižujících trapasů i studna trpkých poznání. A co byste Salome, fňukající nad uříznutou hlavou Jana Křtitele, poradili vy? Jak chutná láska? A jak chutná nenávist? A jsou tyto dvě emoce protikladné? Dvě čerstvé dvacítky, dvě unavené harcovnice citů, dvě opuštěné adolescentky, dvě budoucí herečky hrají Salome, tančí o lásku a sní o tom, jak svým milencům uřežou hlavy...

Inscenace pro všechny, kteří chtějí nastavit svou tvář sluncím královských Výsostí, jejich vrtochům, jejich touhám a jejich úzkostem. Dvě královny, dva dvory, dva osudy, ale na konci pouze jedna useknutá hlava... „Elisabeth I. a Maria Stuart, Elizabeth I. a Mary Stuart, Alžběta a Marie, Bětuška a Maruška, Bětka a Mařka, Bětuš a Maruš. Královna a královna, věznitelka a vězenkyně, kat a oběť, panna a kurva, vládkyně a kurva, šedá myš a kurva, kráva a píča, diva a heroina. Liz and Mary, best friends forever.“

Depresivní děti podle bratří Mrštíků. „Kafe od Žida už není trendy, postačí piccolo (co neexistuje). Místo mlýna loftový byt, místo hospody obchodní centrum. Hanácké nářečí je nahrazeno významným mlčením. Ale Maryša je pořád stejně krásná. A nešťastná. A nebezpečná...“

Barokně-minimalistická inscenace. „Koule, hrdlo, srdce. Obětovali byste svoje varlata, abyste se mohli stát světovou superstar? A co kdybyste je obětovali a stejně se superstar nestali? A co když jste žena a varlata vůbec nemáte, máte co obětovat? A jste vůbec ochotni k oběti? Opera je mrtvá. Orfeus je mrtvý. Jediný český kastrát Maisel je mrtvý. Pohlavně binární svět je mrtvý. Baroque is (not) dead.“

Návrat ke klasické povídce hororového mága, která je nově doplněna o motivy českých Sudet a zpracování formou „extended cinema“ využívající filmové i divadelní prostředky. Neobyčejný vztah sourozenců Usherových, zvláštní host, obskurní dům, potlačené fantazie, tragikomická strašidla minulosti, nejpevnější láska, podivný kraj, černý humor a nebezpečná trhlina ve zdi...

Mezinárodní imerzivní divadlo. Sedm pokojů, sedm performerů, sedmnáct druhů lásky. Umělecký gang Depresivní děti touží po penězích otevírá dveře nevěstnice, kde se neprodává sex, ale čistá láska. Naši zaměstnanci lásku k vám předstírají tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro diváky je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém divákovi, jaký z nich chce zažít. Přijďte zažít lásku, která vám dosud v životě uniká, po které toužíte a nebo právě tu, které byste se ve skutečném životě báli...

Klasická česká hra, jejíž děj tvůrčí tým přesunul do současnosti. Obskurní kabaret současného českého venkova a celé společnosti. V dnešních Honicích už lidé dávno nesedlačí, místo toho dojíždějí za prací, klopotně podnikají či jsou na podpoře. Řeší splátkový kalendář svých výhodných úvěrů. Spor se nevede o místo ponocného, ale o Evropskou unií dotovanou pozici pracovníka monitoringu světelného smogu, místo upytlačeného zajíce je tu problém se zastřeleným uprchlíkem. A přijede i Dominik Feri...

Pět mužů skládá v rámci dokumentární inscenace společně obraz jediné ženy, sestavený z inzerátu, mailů, SMS zpráv a dojmů z prvního rande. Tento performativní dopis ženě, kterou nemilují, je tečkou jejich milostné konverzace...

Divadelní oživení kdysi skandálního textu. Markýz žije mezi námi, žije v nás samých a nejvíce se vyžívá v manažerských pozicích...

Inscenace jako autorský internet emocí, volně inspirováná mj. bestsellerem jihokorejské spisovatelky Han Kang „Vegetariánka“. Muž přišel z pracovního večírku a manželka se mezitím proměnila ve strom. Esej o potravě! Utopie? Ne. Sen. „Ekologická krize!! Na talíři kapitalismus. Nenažranost nebo dobrovolné nevolnictví slabých a rezignovaných v režimu bílého muže? Je čas vzpoury? Dnes. Budoucnost planety ve věku antropocénu černá, černá jak spálené kuře v mikrovlnce v uhelnatě-zlatavém obalu. Raději červenou řepu. Povstání! Rizikům navzdory.“

Volná dramatizace stejnojmenného románu Anny Bolavé, který získal ocenění Magnesia Litera roku 2016. Červen, dusno, vrchol sezony. Anna sbírá léčivé byliny. Annu už ani nic jiného nezajímá. Život je nádherný a neopakovatelný, obzvlášť zahrnuje-li i tramal. Doba je zkažená a nelítostná, planeta se otepluje a blíží se konec světa, ale kroupy jsou pořád kroupy. Horrorové proroctví...

„Aristokratická komedie! V zámku na Loiře žije milostpaní a její novodobé služebnictvo. Milostpaní je ženou českého ministra, co má peníze nazbyt, aby manželce zámek na Loiře dopřál. Takový normální, z východní Evropy, ministr oligarcha. A práce, je to prostě práce, pro novodobé lokaje. Jak si ale se zvyklostmi na zámku poradí nový kuchař, kterému je práce stále ještě života náplní? Těžko říct. Uvidíme....“

Interpretace textu Heinera Müllera. Příběh z dob Velké francouzské revoluce, lokace: Karibik. Negerství nezůstane stranou. Liberté Egalité Fraternité. Láska, zrada a smrt. Hegel, Haiti a Piráti z Karibiku... „Otroctví je přírodní zákon, starý jako lidstvo samo. Ahoj.“

Autorský projekt založený na Brechtově hře „Dobrý člověk ze Sečuanu“ a dalších zrojích. Čtyři herečky na jevišti vypovídají o feminismu, lásce, kapitalismu a životě v pravdě dnes. Demonstrace, politika a Verfremdungseffekt...

Inscenace věnovaná Václavovi Havlovi k jeho jubileu. „Žehrání současného umělce intelektuála nad neexistencí jasného nepřítele. Generace Havel Postpravda Demokracie Kapitalismus Komunismus Masa Elita. Ferdinand Vaněk dnes. Stojí to všechno za hovno.“

„Balkánská válečná komedie“ inspirovaná díly chorvatských publicistek Vedrany Rudan a Slavenky Drakulić. Jedna žena. Antická hrdinka? Spíš antihrdinka. Její příběh, její postřehy, její lásky, její hněv, její fórky, její kytara a její oblíbený mediální kanál. Plus bombardování plus kytara plus devadesátky plus Balkán. A taky nová země, kde je klid a pod pojmem Balkán si lidi představí především Jugošku s pláží a mořem. Každý si v sobě hýčkáme svoje obrazy, které tvoří naši zemi a naše dějiny. Tyhle obrazy vyhrávají volby a díky těmhle obrazům dokážeme milovat i nenávidět. Jak vzniká válka a kdo ji vyvolává? Jací jsou Češi očima holky ze Srbska...?

Intimní operní monodrama o ženě, jejím hlase, těle a mysli v konfliktu s mužským, mnohdy nekompromisním světem, podle dramatu Jeana Coteaua.

Inscenace na motivy příběhu o Petru Panovi vypráví o dětech, které nechtějí nikdy dospět, přestože jejich občanky už dávno tvrdí opak.

Inscenace, která se snaží reflektovat s humorným, někdy až krutým nadhledem to, o čem vyprávějí písně Jana Buriana. Málokterá samota je tak konkrétní a bezvýchodná, jako samota, kterou potkávají staří lidé. Jak myslet na stáří a nebát se? Navíc ať se snažíme, jak se snažíme, stáří zůstává stále odsouvaným tématem. Jan Burian se nebojí a ruší tuto bariéru strachů, portrétuje křehký svět stárnoucího člověka a jeho děs z potenciální nemohoucnosti. Stáří přichází nenápadně a nehlučně, ale ne nutně moudře a důstojně jak bychom si všichni přáli...

Divadelní zpověď o tom, jaká může být každodennost obezity šílená a krásná zároveň. Jaký je rozdíl mezi „velká“ a „tlustá“? Může být tlustota krásná? A co je to krása? Jak se vlastně jmenovala Věstonická Venuše? Nebyla to Lucie? Laura nebo Veronika? A co když to byla Nataša? Možná bydlí ve vašem baráku. Možná. A možná se rodí právě teď...

Jedna z posledních Shakespearových komedií, do níž už prosakuje smutek. Dívka jménem Viola přežije ztroskotání a ocitá se na ostrově plném jiných ztroskotanců, kteří, zahleděni sami do sebe, se snaží vyznat ve svých citech. Na vlastní povinnosti nikdo nemyslí. Ve světě přehlušeném hudbou každý slyší jen ozvěny svých tužeb...

Dramatizací slavné slovenské novely „Kniha o hřbitově“. Monodrama o tom, co všechno nenávidíme – něžné zlomky příběhů malých lidí v trošku pokřivené optice podivína Samka Táleho.