Venuše ve Švehlovce

Performance kolektivu Playroom, který jde s vlastní kůží na jeviště. Skupina odvážných performerů překračuje hranice „dobrého vkusu“ a přináší vzrušující napětí mezi slastí a opovržením. Proč nás tak neodolatelně přitahují reality show, true crime či červená knihovna, i když víme, že je to brak? No možná právě proto. Jak vypadá sedmero smrtelných hříchů začátku milénia? Sedmero potěšení, která si dopřáváme pokoutně, sedmero tužeb, které volají po ukojení, i když se to nemá? Protože přece zakázané ovoce chutná nejlépe...

Drzá pohybová komedie inspirovaná starobylým tématem Lysistraty. Inscenace reaguje komediální až bizarní formou na několik současných témat - zpracovává téma vztahu sexuality a agresivity, polarity ženského a mužského pohledu na život a na smrt, na boj a na lásku. Co se to děje? Jak se postavit světovým padouchům, kteří operují starým způsobem...?

Komedie na pomezí cringe a upřímnosti, společenské křeče a tichého zoufalství. O tom, co se děje ve chvíli, kdy už má člověk skoro všechny zuby, ale pořád žádnou moudrost. V resortu z Wishe, daleko od města, kde místo espressa existuje volba mezi turkem a neskou, se na svatbě společných kamarádů potkají čtyři skoro třicátníci. Svatba se mění v několikahodinovou přehlídku životních voleb, které začnou znít podezřele, jakmile se o nich začne mluvit nahlas.

Jemná, ale neúprosná hra o vzpomínkách, které nejdou odplavit. Letní noc před mnoha lety. Jedno město, dvě různé party a osm postav. Nostalgie na dobu bez plánů a povinností, kdy stačilo být spolu, se vrací ve střípcích obrazů a emocí, které zanechaly stopy. Přítomnost se prolíná s minulostí. Černá voda je prostorem mezi – tam, kde čas plyne dál a vzpomínky zůstávají...

Nekorektní tragikomedie, která satirizuje problematiku populismu, ohledává téma kulturních válek a komunikační propasti mezi městskou elitou a periferií. Eda se po letech vrací z Prahy domů. Setkání starých známých odhaluje rozdílnou životní cestu těch, co odešli za lepšími příležitostmi a těch, co zůstali. Co se stane, když se tyto světy střetnou v nádražní hospodě...?

„Zveme vás na plážovou party v době antropocénu.“ Rackové i lidé jsou obratlovci, kteří žijí na planetě Zemi. Tím podobnosti končí. Otázky jako tahle jsou znakem antropocentrismu: člověk si do racků (a do mimo-lidských druhů obecně) zvykl projektovat sám sebe. Vůbec nezáleží na tom, nakolik jsou si rackové a lidé podobní. Naše těla jsou natolik odlišná, že nebudeme nikdy schopní vnímat svět jako rackové. Úkolem člověka, pokud chce zachránit planetu, je naopak naučit se ctít tuto jinakost. „Rackovitost“ racků a „lidskost“ lidí není třeba srovnávat; jsou to pouze jedny z mnoha kvalit, které naše planeta nabízí. Po staletí jsme zvyklí dávat člověka na první místo. Svoboda jednoho druhu však končí tam, kde začíná svoboda druhého. V době antropocénu je jasné, že člověk svoji svobodu na úkor jiných druhů už dávno překročil...

Divadelní adaptace kultovního románu polského spisovatele. Inscenace na pomezí standupu a grotesky, která ale není výsměchem, nýbrž zrcadlem - křivým a zároveň pravdivým a zábavným. Syrová, vtipná a nepřikrášlená sonda do trans a homosexuální komunity. V říši touhy, přetvářky a rokových paruk se potkává láska s odporem, maska s pravdou a peroxid s potem. Osudy propletené v kabaretně vyhrocené koláži lidské křehkosti a chtíče...

Inscenace o jedné z nejpozoruhodnějších postav českého undergroundu – básnířce, historičce umění, disidentce a signatářce Charty 77. Ženě, která stála po boku Ivana „Magora“ Jirouse i Jiřího Němce, ale především hledala vlastní hlas v době totalitního státu.

Hořká komedie o tom, že největší životní fauly přicházejí mimo stadion. Tři osudy, které spolu nepočítaly ani v kocovině. Jedna noc v hospodě, kde hokej je jen dětská hra, ale skutečná bitva se hraje u stolu. Nevěsta, co ztratila směr, svědek, co přestal fandit a barmanka, která ví, že nejdřív padnou drinky. A pak pravda. Panáky trefují do slabin a karaoke je trestné střílení do vlastní duše. Zakázané uvolnění: protože jestli máš prohrát, tak aspoň se vší parádou...

Autorský text Diany Šoltýsové zkoumající, co všechno lze schovat do panenky – a co všechno se z ní dá vyčíst, když se podíváme opravdu pozorně. Anna, Klára a Sofie. Každá z nich má svou panenku – dokonale růžovou Barbie, nekompromisní Lammily nebo Kena bez nohy. Ve chvíli, kdy dívky začnou se svými panenkami „mluvit“, otevírá se skrytý svět manipulace. Způsoby, jakými panenky ovládají – tón hlasu, pravidla hry, poslušnost i odpor – se postupně proměňují ve vzorce, které někdo kdysi uplatnil na nich samotných. Krok za krokem sledujeme, jak se dětská hra proměňuje v mapu predátorských strategií: jak lichotky přerůstají v tlak, jak „tajemství“ nahrazují hranice, jak nevinnost umlčuje strach...

Performativní koncert inspirovaný nejen historickým tématem čarodějnických procesů. Krutý příběh o nespravedlnosti, patriarchální společnosti, fanatismu, vykořisťování, slepém konzervatismu a radikalismu. Téma honu na čarodějnice odkazuje na aktuální otázky spravedlnosti, společenské apatie, sexismu a patriarchálnímu nastavení ve společnosti, nebezpečného fanatismu, zneužívání a násilí na ženách, genderové rovnosti a lidských práv. Pořádná jízda, žhavý beat, směr peklo...

Performativní instalace podle novely Hermanna Hesseho, v níž se každý divák stává poutníkem. Vydejte se na cestu bráhmanského syna Siddhárthy, hrdiny hledajícího pravdu a smysl života. Ponořte se do dvanácti zastavení, dvanácti kapitol indické básně Hermanna Hesseho, namluvených Danielem Krejčíkem...

Divadelní verze oscarového filmu a knižního bestselleru. Alice Howlandová zapomíná věci. Kde má být. Kdy tam má být. Kdo všechno tam má být. Každému se občas stane, že zapomene… Alice to má jinak. Alice má Alzheimera…

„Stojíme vedle sebe, klopíme oči, možná se nesměle pozdravíme a vyměníme si plaché úsměvy. Devět lidských těl, které by se jinak nikdy tak blízce nepotkaly. Dýka prázdnoty napřažená a touha změniti se na cokoliv. Celý vesmír se rozpíná a chladne. Šipka času nás vede od řádu k chaosu, neúprosně směřuje ke konci. Linka, která jednou vyplyne do ztracena.“

Inscenace zpracovávající netradičním způsobem příběh Marie Kudeříkové, mladé odbojářky aktivní za 2. světové války. 26. března 1943 nacisté popravili stětím českou dívku, odbojářku Marii Kudeříkovou, která nikdy nikoho neprozradila, a naopak své krátké mládí obětovala skutečnému boji s nacistickou mocí, která se chystala pozřít svět. Později její odvahu zneužila komunistická moc ke své propagandě a její čin byl zpolitizován. Z toho důvodu, v roce 1990, byla pamětní deska, připomínající její odvahu, odmontována a skryta do městského depozitáře. Zpětně jsou přejmenovávány veřejné budovy, které nesly dříve její jméno...

Intimní operní monodrama o ženě, jejím hlase, těle a mysli v konfliktu s mužským, mnohdy nekompromisním světem, podle dramatu Jeana Coteaua.

Inscenace na motivy příběhu o Petru Panovi vypráví o dětech, které nechtějí nikdy dospět, přestože jejich občanky už dávno tvrdí opak.

Divadelní zpověď o tom, jaká může být každodennost obezity šílená a krásná zároveň. Jaký je rozdíl mezi „velká“ a „tlustá“? Může být tlustota krásná? A co je to krása? Jak se vlastně jmenovala Věstonická Venuše? Nebyla to Lucie? Laura nebo Veronika? A co když to byla Nataša? Možná bydlí ve vašem baráku. Možná. A možná se rodí právě teď...

Dramatizací slavné slovenské novely „Kniha o hřbitově“. Monodrama o tom, co všechno nenávidíme – něžné zlomky příběhů malých lidí v trošku pokřivené optice podivína Samka Táleho.