Anella

Jediné opodstatnění inscenace vidím v trochu krutém apelu na diváka, aby proboha se svým životem něco (vlastně cokoli) udělal. Hodina a půl, která se nekonečně vleče , je k tomu dostatečný signál. Přežívání od jednoho jídla ke druhému, absence jakéhokoliv smysluplného impulsu zvenčí (z reálného světa), ... záblesky citu mezi manželi jsou opravdu jen nepatrné jiskřičky naděje.