Petrkult

Podobenství o ne/pomáhání potřebným platné snad v každé době.
Je to lyrické, vyprávěné nepřímou řečí, tzn. je těžké hledat dramatičnost - ta se šikovně nachází skrze pohyb, obrazy a hudbu - to je vymyšlené skvěle skrze dva (!) bubeníky - někdy hrající (a ne blbě).
Herecky obecně je to fajn, hraje se to "na štorc", takže občas nevidíte, co se děje na druhé straně.
Zmíněná lyričnost a "ne-činohernost" tomu občas podkopává stoličku, protože to je temporytmicky pomalé (z podstaty, není to chyba) - ale současně podotýkám, že jsem z generace zmlsané normou miliardy přijatých vjemů za vteřinu.
Rozhodně to je věc podařená, kde je plz. divák?

Herecky je to skvělé, herectví je mj. o energii, a ta tady vyloženě tryská. Víc bych akorát využil studenty DAMU.
Vždycky se mi zalíbí režie, která se nebojí obrazů, aktualizací a divočiny na jevišti, ale ctí pův. dílo. Tady jsou všechny prvky využity velice výrazně (nahota, vulgarismy...), ale přesto odůvodněně. Byl jsem šokovanej, ale v dobrým - narušilo to moji omezenost.
Ve zdobném libereckém divadle (a podle toho nastrojených liberečáků - někteří se pohoršovalo, když jsem se v divadle zasmál) bylo mnoho přítomných šokováno spíš negativně, ale považuji to za klad. Malé město potřebuje ukazovat, že divadlo není jen salonní záležitost.