Z tiskových konferencí

Hra německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Žena z dřívějška (v originále Die Frau von Früher) začíná jako feydeauovská komedie, aby se přetočila téměř do antické tragédie, se závěrem těžko rozdýchatelným. „Rozehrává se v duchu klasického bonmotu Friedricha Dürrenmatta, že příběh je tedy domyšlen do konce, nastane-li v něm obrat k nejhoršímu,“ připomněl známý citát dramaturg Jan Šotkovský. Fascinující tragikomedie nerespektuje časový sled událostí, ale řadí je tak, aby vynikla „osudovost“ jednotlivých detailů a řadí je tak, aby divák mohl nahlédnout jednotlivé situace z různých stran a vstoupit do děje v různých fázích. Jedinečně propojuje grotesku, poezii a horor. Slovy autora je to „Noční můra. Komický případ“.

Spokojená středostavovská rodina se chystá po letech stěhovat – daleko, až někam za moře. Byt je vyklizený, nábytek na lodi, všechen zbylý majetek naskládaný v krabicích. Všichni se těší na nový začátek, na nový život. Syn Andi se ještě musí rozloučit se svou dívkou, Frank a Klaudie mají před sebou poslední večer v bytě, v němž žili po celých devatenáct let svého manželství. Když v tom se ozve zvonek – a za dveřmi stojí žena, Romy Vogtländerová. S úsměvem Klaudii sdělí, že s jejím manželem měla v létě před čtyřiadvaceti lety vztah. A tehdy jí Frank přísahal věčnou lásku. Nyní si přichází jeho slib „vybrat“: chce, aby opustil ženu i syna, odešel s ní a už nikdy se nevrátil zpět…

„Tato působivá a paradoxní vstupní situace otevírá jeden z nejpozoruhodnějších počinů současné dramatiky. Schimmelpfennig, v současnosti zřejmě nejuznávanější německý divadelní autor, je kromě mimořádné tvůrčí plodnosti (píše nejméně jednu hru ročně – a přesto dokáže udržovat laťku kvality velmi vysoko) známý svou formální vynalézavostí a dostál tomu i v Ženě z dřívějška. Jednak si v ní pohrává s žánrovým určením: hra začíná skoro jako feydeauovská „dveřová“ fraška (v úvodní scéně vidíme manžela, jak za dveřmi schovává dávnou milenku a zapírá její přítomnost manželce), aby se postupně změnila bezmála v soudobou verzi antické tragédie (Schimmelpfennig ostatně na řadě míst vědomě odkazuje k mýtu o Médei), v které trest za nedodržení dávného slibu dopadne na celou rodinu… Za druhé se hra vyznačuje rafinovanými skoky v čase, kdy Schimmelpfennig ukáže třebas jen krátký výsek z jisté situace a posléze teprve předvádí, co k němu vedlo: poutavým způsobem tak provokuje i znejišťuje divácká očekávání. A tak výchozí situace, která připomíná konstelace známé z bulvárních komedií, dostává atmosféru děsivého snu, dimenzi antické osudovosti,“ přibližuje Jan Šotkovský. Fragmentování děje, přeskoky v čase a další nezvyklosti proti obvyklé stavbě dramatu, dávají obrovský prostor pro diváka, aby sám si řekl, jak to asi bylo. Autor mu to posléze potvrdí, nebo ho něčím překvapí… Jan Šotkovský to přirovnal k traileru filmu a následným zhlédnutím celé situace.

Jan Šotkovský představuje vizuál inscenace

Poprvé hra byla uvedena ve vídeňském Burgtheateru, resp. jeho pobočné scéně (Akademietheater), v roce 2004, u nás ji uvedlo o dva roky později pražské Švandovo divadlo v režii Michala Langa. Od té doby po ní žádné další tuzemské divadlo nesáhlo.

Zatímco z jiného brněnského divadla byl nedávno zaslechnut hlas, že podruhé by Schimmelpfenniga do repertoáru už raději nenasadili, a nebo byly slyšet názory, že Schimmelpfennig do „divácky vstřícného“ stylu Městského divadla Brno nezapadá, přesto nová inscenace vstupuje do závěrečné fáze zkoušek právě zde.

„Já myslím, že se pro měšťanské divadlo hodí, není to až taková divočina, jako jeho jiné hry,“ usmívá se dramaturg Jiří Záviš. „Hra nabízí zamyšlení právě pro tu středostavovskou vrstvu a jak sám autor říká, ukazuje nemorální alternativu k životu založenému na stereotypech a návycích. V jistém smyslu je to ze strany autora útok na měšťanskou morálku. Snažíme se u nás držet tu linku divadla z německojazyčných oblastí, logicky jsme se s Schimmelpfennigem museli potkat. Zvolili jsme tuto jeho hru sice již staršího data, ale bezpochyby nadčasovou.“

režisérka Alžběta Burianová

Překvapení přineslo i oznámené jméno režisérky, kterou je Alžběta Burianová. Místo renomovaného praktika jde o představitelku té nejmladší režisérské generace. Avšak ne bez zkušeností. Před pár měsíci inscenovala Schimmelpfennigu hru Arabská noc v příbramském divadle, současné dramatice se věnuje dlouhodobě: Ivan Vyrypajev - Iluze (Divadlo v Dlouhé), Opilí (Divadlo Disk), Letní vosy nás štípou už i v listopadu (chystaná režie v Jihočeském divadle), David Košťák - Srdce patří za mříže (Švandovo divadlo) ad.

Mladá režisérka k této hře uvedla: „Oslovuje nás na ní především téma minulosti - jak minulost ovlivňuje naši současnost, jak si ji idealizujeme a jak je v naších vzpomínkách deformována a jinak kodifikována. Začátek se odehrává ve zvláštním bezčasí a za velkých očekávání. Od změny bydliště si Frank a Klaudie slibují nový začátek, chtějí cosi obnovit, „znovu nakopnout“ jejich vztah, který dospěl do stádia problémů. Jak už to bývá, s tímto bodem zlomu mimoděk reflektují minulost. Nejsou ještě tam, kam se stěhují, ale zároveň jakoby už nebyli tam, kde se stále ještě ocitají. Zápletku autor rozvine do extrému tím, že na scénu přivede Frankovu dávnou lásku, ženu mimo realitu, patologicky ovládanou úniky do vzpomínek.
Druhým tématem je Frankova rozpolcenost. Sžírá ho touha po svobodě, ale zároveň po jistotě a bezpečí. Dvě neslučitelné věci. Frank vnímá svůj život jako něčím omezený, nudný, neautentický, chybí mu spontaneita. Rozjitřeno v okamžiku, kdy se ve dveřích objeví jeho bývalá láska. Autor pokládá otázku, jestli něco takového vůbec může být východiskem z neuspokojivého stavu, a pracuje s osudovostí. Jedna drobnost spustí nezastavitelný řetězec událostí. Krutost, jako i příčina všeho, pro nikoho z nás není akceptovatelná.“

Inscenací se poprvé představí brněnským divákům i další členové inscenačního týmu: Pavla Kamanová (scéna a kostýmy) a Jakub Kudláč (hudba). Hra bude uvedena v překladu Josefa Balvína. Na jevišti pak budou v ústředních rolích k vidění Igor Ondříček (Frank), Radka Coufalová (Klaudie), Markéta Sedláčková (Romy Vogtländerová), Vojtěch Blahuta (Andi) a Eliška Skálová (Andiho přítelkyně Tina). Premiéra inscenace se odehraje na Činoherní scéně MdB.

.....
foto: Michal Novák