Z tiskových konferencí

První premiérou této divadelní sezóny na Fidlovačce se stane nová adaptace známého filmového muzikálu Dáma na kolejích. Nová úprava Lukáše Pečenky a Adély Vondrákové si pohrává s původní předlohou a s láskou i respektem ji rozvíjí pro současné publikum. K dnes již klasickým melodiím přibylo i několik nových písní Petra Maláska s texty Václava Kopty. Dáma na kolejích tak zve diváky na cestu (tramvají) po vlastním osudu ženy, která je sice spletitá, ale o to zábavnější. Premiéra proběhne 15. října.

ukázka z inscenace

Příběh tramvajačky Marie, která jednoho dne zahlédne manžela Václava v objetí s úplně jinou ženou, je českému publiku dobře známý. Původní filmový muzikál totiž baví diváky nepřetržitě od svého uvedení v roce 1966 a stále se pravidelně objevuje na televizních obrazovkách. Není divu, jeho téma je skutečně nadčasové. Vždyť kdo by se někdy ve svém okolí, či snad dokonce u sebe doma, nesetkal s podobnou situací? Jenže Marie řeší problém s nezbedným manželem skutečně po svém: s temperamentem a strhující energií, ale také se spoustou humoru. Z nenápadné puťky se tak rázem stává nepřehlédnutelná dračice, která to všem pořádně osolí – tedy alespoň pokud jí síly a naštvanost vydrží. Protože ať už puťka, nebo dračice, semínko pochybnosti může vyklíčit v každé z nás.

tramvajačku Marii ztvární Vendula Příhodová

„Dámu na kolejích je poměrně jednoduché si zamilovat. Možná může na první pohled působit jako taková jednoduchá muzikálová legrácka, ale je mnohem promyšlenější a je v ní spousta skrytých významů, vtipů a krás. I proto jsme se nechtěli s režisérem Lukášem Pečenkou pouštět do nějakých razantních změn. Místo toho jsme si přáli oslavit to, co je na Dámě na kolejích nejlepší. A snažili jsme se to přeložit do scénického jazyka na míru dnešnímu publiku,“ vysvětluje dramaturgyně Adéla Vondráková.

ukázka z inscenace

Na jevišti Fidlovačky tramvajačku Marii ztvární Vendula Příhodová, jejího manžela Ivan Lupták a soka v lásce boxera Béďu Lukáš Rous. Dvojici Mariiných našeptávačů (Revizor a Taxikář) si zahrají Milan Peroutka v alternaci s Petrem Kolmanem a Martin Überall.

„Myslím, že v jakékoliv době je hluboce lidské a zároveň obdivuhodné, když člověk s něčím zabojuje, s něčím se vyrovná a dokáže jít dál. A o tom přesně je příběh Marie Kučerové, naší dámy na kolejích,“ vysvětluje výběr látky, která si zaslouží být znovu uvedena na jeviště, režisér Lukáš Pečenka a dodává: „V tématu je univerzálnost. Asi každý v životě ztratil něco, o čem si myslel, že to má jisté, resp. o čem si myslel, že to bylo důležité. Zajímal mě proces, jak se s tím člověk vyrovnává a jak se znovu staví na vlastní nohy, i když se mu před chvílí otřásl vesmír. Chceme tak akcentovat právě téma vnitřního boje hlavní hrdinky. Snažíme se prozkoumat všechny její pocity a užít si ten proces jejího znovuzrození po ztrátě životní jistoty. Tím ten původní příběh sice maličko posouvám, ale zároveň jsem i věrný originálu. V něm je totiž tohle všechno dávno vepsané. Ostatně z něho jsem celou svou režijní koncepci vyčetl.
Náš převod do divadelního jazyka znamená, že musí zůstat radost. Diváci, kteří ten film znají (a možná i proto na to přijdou), slavné dílo okamžitě poznají, ale zároveň uvidí něco svébytného.“

ukázka z inscenace

„Chceme divákům nabídnout příběh o ženě, která se snaží najít svoji sebehodnotu. Příběh, který bude fungovat na věky věků. Zároveň je to hudební komedie, jejíž humor nezestárnul…,“ doplňuje Adéla Vondráková. „Film a divadlo neumí stejné věci. Nás to aspoň vedlo k nekopírování a naopak hlubšímu zkoumání toho, o čem to je.“

Berenika Šrettrová, Vendula Příhodová

„Rozhodně také neochudíme diváky, kteří znají film, o oblíbené, v podstatě operetní melodie. Možná jim střihneme trochu novější kabát, ale pouze jemně. A navrch přihodíme několik autorských melodií, které by mezi ostatní měly zapadnout. Nové přidané písně vstupují do příběhu citlivě, s respektem a s úctou. Oba autoři mají, kromě vytříbeného hudebního a verbálního vkusu, totiž i silný osobní vztah k původnímu dílu. A to je i jeden z důvodů, proč jsme si přáli s nimi spolupracovat,“ říká Lukáš Pečenka.

Ivan Lupták, Adéla Vondráková, Lukáš Pečenka

Původní film pracuje s výraznou stylizací 60. let. Jak moc se nechali tvůrci inscenace touto dobou inspirovat? „Film byl samozřejmě jednou z inspirací pro vytvoření našeho světa. Náš pohled je ale ryze divadelní, výrazně stylizovanější a v nejširším slova smyslu barvitější. Vizuální poetiku šedesátých let jsme z Dámy na kolejích vymýtit rozhodně nechtěli, ale nevydali jsme se ani cestou dokonalé historické přesnosti. Namísto toho jsme si vyhráli s různými náznaky, evokacemi a (nejen) výtvarnými zkratkami,“ dále přibližuje Lukáš Pečenka.

Václav Kopta a Petr Malásek se stali spoluautory nové divadelní verze muzikálu

„Mějte rozum, paní Kučerová.“ To bylo první, co zaznělo v hlavě Vendule Příhodové, když obdržela nabídku zahrát si Marii. „Ale asi jako každému, když se Dáma na kolejích zmíní. Potom jsem běžela pustit si film, který jsem spoustu let neviděla, a u něj seděla s pusou dokořán. Samozřejmě jsem se vyděsila (jak to tak u mě bývá před každým zkoušením… smích), že tohle po Jiřině Bohdalové nezahraju. Chvíli trvalo, než jsem se uklidnila a začala se těšit, protože úprava režiséra Lukáše Pečenky a dramaturgyně Adély Vondrákové je hodně zajímavá.
Filmové zpracování má v sobě obsažený značný apel na potřeby žen v tehdejší společnosti. Ráda bych řekla, že po více než padesáti letech to už pro nás „moderní ženy” absolutně není téma. Bohužel opak je pravdou... Ale také si myslím, že to není jediné – a dovolím si říct, že ani hlavní – téma našeho příběhu. Co je nadčasové, co prožíváme všichni nehledě na dobu, na pohlaví nebo sociální statut, je ztráta. Ztráta lásky, ztráta blízkého člověka (a nemusí to být zrovna manžel), ztráta práce či sebe sama v každodenní rutině, zkrátka ztráta pevné půdy pod nohama. A zajímavý je především proces, kterým se tu pevnou půdu zase snažíme najít: často dost bizarním či komickým způsobem.“

Martin Überall

Nová divadelní úprava Dámy na kolejích není úplně tradiční. „Na první pohled by se mohlo zdát záludnější to, že divák na scéně může vidět ne jednu, ale hned deset Marií. Každá žena v inscenaci zobrazuje určitou část Mariiny osobnosti nebo duše, protože často Marie nebojuje s nikým jiným než právě sama se sebou. Z tohoto pojetí jsem byla od začátku nadšená! Myslím, že spousta z nás má v hlavě dalších deset lidí, co nám neustále mluví do života. A nejčastěji jsme si největší překážkou nebo naopak největším pomocníkem právě my sami,“ míní Vendula Příhodová.

Martin Überall má „výhodu“, že na jevišti hraje figuru, která ve filmu není. „Nemusím se tak „obávat“ konfrontace s filmovou postavou, nesvádí nás to něco kopírovat. Znamená to však více přemýšlení, co pro ni představují hlasy, které má Marie v hlavě. Vnášíme do toho trošku Brechta, i když jde o žánrově lehčí divadlo…“ (smích)

Vendula Příhodová

Velkou pozoruhodností z kuchyně příprav muzikálu je, že Petr Malásek se vrací k hudbě svého tatínka. V jejích žánrových intencích přidává do muzikálu čtyři nové písně. „Pro mě je to svým způsobem čest i výzva. Vždyť je to moje dětství. Byl jsem hodně malý, ale z vyprávění vím, jak se pánové autoři tím neskutečně bavili, když něco vytvářeli. Dnes umíme docenit, jak vysoko jsou standardy tohoto díla, od libreta přes hudbu či choreografii až po režii filmu… Předsevzal jsem si, že právě hravost a lehkost by v dopsaných hudebních číslech neměly vymizet.“

Autor textů k novým písním Václav Kopta říká: „Jaké to je vstoupit do hotového díla, aby nikoho nenapadlo, že to tam dříve nebylo? Je to samozřejmě ošidné a tenký led. I proto, že duch jazyka a skladba češtiny se za ty roky hodně změnily. Snad právě nadčasovost díla nám dodala odvahy pokusit se na to navázat. Ošíval jsem se, jelikož vždycky je riziko, že přijde divák, který má tu původní látku velice dobře naposlouchanou. Pro mě by bylo ideální, kdyby si té mé miniaturní účasti nikdo nevšiml.“

zpracoval + foto: Michal Novák